reklama
 
 

Čeští kluci sestrojili robota. Ve světě ho porazil jediný

28. 6. 2015
Video Matěje Tobiáše, Martina Jaroše o jejich robotovi "Firefighter MK III", které bylo v USA vyhlášeno nejlepší videoprezentací. | Video: |  03:09
Dva studenti pardubického gymnázia vyvinuli vlastního robota. V celosvětové konkurenci ho přemohl jen americký soupeř.

Pardubice - Soutěž studentských robotů z celého světa se v Novém Mexiku koná již patnáct let. Před třemi lety se do ní poprvé zapojila i Česká republika. Hned celé klání vyhrála, další rok skončila na čtvrtém místě, letos vybojovala stříbro.

Pokaždé se jednalo o studenty z pardubického Gymnázia Dašická. Zlato z roku 2013 a letošní stříbro mají jednoho držitele stejného - jmenuje se Martin Jaroš (18). Letos soutěžil spolu s Matějem Tobiášem (18).

V Novém Mexiku zápolilo celkem 560 robotů. Martin s Matějem se účastnili nejtradičnější a také nejnáročnější disciplíny (tzv. Požární výzvy). V konkurenci padesáti robotů je porazil jediný. Kromě toho si odnesli i dvě první ceny za nejlepší dokumentaci a nejlepší videoprezentaci.

Aktuálně.cz: Jak jste se na soutěž do Nového Mexika dostali?

Martin Jaroš: Bylo to v rámci národní kvalifikace, kterou pořádá společnost AMAVET tady v Pardubicích. Kvalifikaci jsme vyhráli, první cenou byla cesta do Ameriky na soutěž RoboRAVE.

A.cz: Co musel váš robot umět v národním kole a co po něm chtěli v Novém Mexiku?

Matěj Tobiáš: Ten úkol je pořád stejný - hašení svíček na ploše 3x4 metry, tři z nich jsou kryté zástěnou. Robot je zcela autonomní, my jen zmačkneme tlačítko na zapnutí. Dále už jedná podle toho, jak jsme ho naprogramovali – jezdí po hřišti, hledá a sfoukává svíčky.

Martin Jaroš: Tato disciplína se na mezinárodní soutěži RoboRAVE již patnáct let nemění. Jsou tu i jiné disciplíny, ale tato je nejnáročnější.

A.cz: Jak robota rok od roku zdokonalujete?

Matěj Tobiáš: Začínali jsme se stavebnicí Fischer Technik na školním kroužku. Je to podobné legu, akorát to má v sobě počítač. Teď jsme si postavili vlastního robota.

Martin Jaroš: Koupili jsme podvozek se dvěma poháněnými koly. Na podvozku jsme postavili nástavbu vlastní konstrukce, která nese senzory a hasící systém.     

České naděje

České naděje

V seriálu online deníku Aktuálně.cz  "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.

A.cz: V Novém Mexiku startovalo 560 robotů z celého světa, ve vaší kategorii padesát, váš skončil druhý. V čem jste ho vylepšili oproti ostatním družstvům?

Martin Jaroš: Některé týmy staví robota stále pomocí stavebnice Fischer Technik, my jsme zkonstruovali svého. Navíc jsme ho vylepšili tak, aby poznal svíčku i v horších světelných podmínkách, kde není takový kontrast, když například svítí sluníčko.

Matěj Tobiáš: Našemu robotovi jsme také přidělali více senzorů, aby viděl širší pole. Rovněž jsme ho museli zkrátit, aby na užším hřišti, které mají v Americe,  nenarážel při hašení do svíček.

A.cz: Jak dlouhá cesta vede na stupně vítězů?

Martin Jaroš: Soutěž trvá tři dny. Dva dny se jezdí deset bodovaných kvalifikačních jízd. Osm nejlepších robotů postoupí do finále, zde se jedou tři vyřazovací jízdy v rámci finálového pavouka.

A.cz: Ve zprávě z Ameriky, kterou jste posílali do školy, jste si přesto na robota postěžovali, že to ne zcela zvládnul…

Matěj Tobiáš: Ano, právě když zasvítilo sluníčko, honil se za sluníčkem místo za svíčkou.

A.cz: Stačili jste ho mezi jednotlivými koly ještě trochu poopravit?

Matěj Tobiáš: Třeba jsme kryli senzory kvůli světlu, dávali jsme různé varianty programu podle hřiště, které jsme dostali a podle světelných podmínek.

A.cz: Pokud vím, tak to není jediný úspěch vaší školy v této celosvětové robosoutěži…

Martin Jaroš: Před dvěma lety jsem s jiným spolužákem tuto soutěž dokonce vyhrál. Loni do Nového Mexika postoupili za Česko Jiří Etrych, Vojtěch Rychnovský a Vojtěch Novotný, což jsou naši spolužáci z Gymnázia Dašická, a skončili na děleném čtvrtém až pátém místě.

A.cz: Čím to je, že se na prestižní celosvětové soutěži daří právě vaší škole?

Martin Jaroš: Organizace AMAVET má v Pardubickém kraji široké pole působnosti, pořádá tu soutěže, zakládá kroužky, kupuje stavebnice. Takže je to tady hodně populární.

Matěj Tobiáš: A také už máme nějaké zkušenosti, této soutěži se věnujeme už tři roky.

A.cz: Jaký má Česká republika jméno v této mezinárodní soutěži?

Martin Jaroš: Myslím, že velmi dobré. Pořádají to tam patnáct let, Češi se začali účastnit až poslední tři ročníky a pokaždé se umístili na špici.

A.cz: Kdo je vaším největším konkurentem?

Martin Jaroš: Na nejvyšší úrovni jsou určitě týmy z Kolumbie, i když letos to vyhráli domácí Američané.

A.cz: Kolumbie? Tak to mě překvapuje, čekala jsem, že řeknete Korejce, Japonce, Číňany…

Martin Jaroš: Funguje tam velká podpora týmů z univerzit. Věnují se tomu na úplně jiné úrovni. V Americe je to srovnatelné s námi, také zde to funguje systémem kroužků.

A.cz: Kromě druhého místa v soutěži robotů jste si odnesli také dvě první místa – za nejlepší dokumentaci k robotovi a za nejlepší video. Čím jste tak zaujali?

Matěj Tobiáš: V dokumentaci se popisují technologické postupy na robotovi, způsob stavby a další použité věci. Video je prezentace robota a jeho fungování. Video jsme udělali na téma "jak uhasit svíčku" – chilli omáčkou, motorovou pilou, iPadem… Udělali jsme to v americkém stylu, takže proto se to asi líbilo.

A.cz: Jaké máte zájmy, když zrovna nejste ve škole nebo neděláte něco kolem robota?

Matěj Tobiáš: Já už jedenáctým rokem chodím do základní umělecké školy na kreslení. Zajímá mě hlavně perspektiva, stavby, budovy, nic abstraktního. Rád kreslím skicy uhlem.

Martin Jaroš: Já od malička hraju tenis, rád také programuju.

A.cz: Jaké jsou vaše plány do budoucna? Jaké je vaše vysněné povolání?

Matěj Tobiáš: Chtěl bych vystudovat architekturu a být architektem. Mým snem je stavět mosty, což mě napadlo asi před pěti lety, když jsme tady na škole zhotovovali most ze špejlí s co nejstabilnější konstrukcí.

Martin Jaroš: Já bych rád dělal s vyspělejšími roboty, než se kterými pracuji nyní. Mé povolání se určitě bude točit kolem programování a robotiky. Takže nejdřív vystudovat Matfyz nebo FEL a pak se uvidí.

autor: Zuzana Hronová | 28. 6. 2015

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama