"Už jenom vyslovení názvu Amerika nebo Nový svět ve mně od mládí vyvolávalo touhu vypravit se za poznáním dalekých končin za Atlantikem. Tajemno, které obestírá země Jižní Ameriky, jsem chtěl rozkrýt a znovuobjevit. Tušil jsem, že se setkám s jiným světem, s odlišným životem lidí a hlavně že potkám věci neočekávané a tajuplné." Právě těmito slovy začíná fotografická kniha Michala Broučka nazvaná Pachamama - tedy Matka Země.
Do Jižní Ameriky se Michal Brouček toužil vydat už jako kluk. Velkou roli v tom sehrály jeho zážitky z táborového oddílu. Žili jsme knihami, jako jsou Dva divoši, plnili jsme bobříky odvahy a v létě jsme bydleli v indiánském týpí," vzpomíná horský průvodce, snowboarďák a fotograf, který se věnuje především černobílé sportovní a reportážní fotografii a za své série snímků z hor získal cenu Štíty Viléma Heckela.
Místo sportovní akce pomalé focení na film
Kniha Pachamama je složena z černobílých snímků, pořízených na kinofilm speciálním panoramatickým fotoaparátem Widelux. "Je to něco úplně jiného než zimní sportovní fotografie, na kterou se zaměřuji. Zaujal mě ten širokoúhlý formát," říká Brouček. Widelux podle jeho slov nutí člověka pracovat pomalu a každý snímek si pořádně rozmyslet.
Publikace vznikla po patnácti letech cestování v Jižní Americe. Poprvé tam vyrazil kolem roku 2005. "Jsou to vyloženě cestovatelské snímky, zachycují to, co mě v těch zemích upoutalo," říká. Panoramatické záběry zachycují přírodní scenérie, historické památky, život místních lidí i tamní náboženské obřady.
Ke vzniku knihy, zachycující Ekvádor, Peru, Bolívii, Chile a Velikonoční ostrovy, paradoxně přispěla pandemie, během které bylo cestování velmi obtížné. "Poslední fotografie jsou z roku 2019," říká fotograf. V následujících letech restrikcí prošel svůj rozsáhlý archiv, utřídil a naskenoval snímky z cest a vybral ty, ze kterých pak připravil publikaci. "Soustředil jsem se na to, aby záběry byly zajímavé a abych měl hezkou fotku z každé země, kterou jsem navštívil," popisuje.
V džungli se šamany a ayahuaskou
Jak Michal Brouček vzpomíná, na své první výpravě do Jižní Ameriky zamířil do Peru a do Ekvádoru. "Chytlo mě to a řekl jsem si, tam se musím podívat znovu," vysvětluje. "Průvodce mi tehdy řekl: Až přijedeš příště, pojedeme do džungle, tam se ti to bude líbit. Pro mě to byl tehdy jen nečitelný zelený prostor. Pak jsem zjistil, že je to tam ohromně zajímavé, magické."
V džungli absolvoval s indiány i šamanský rituál spojený s pitím ayahuasky. "Zjistil jsem, že mi pomáhá, a snažil jsem se ho zopakovat vždy, když jsem se tam vracel," říká.
Jednou byl rituál dokonce spojen s loučením místního šamana. "Moc jsem nevěřil, že od kmene skutečně odejde, ale k mému překvapení se to opravdu stalo. Sbalil všechny své věci a domácí zvířata, naložil je na náklaďák a společně se ženou odjeli," popisuje fotograf.
Důvodem byl šamanův nesouhlas s tím, že jeden z příslušníků kmene začal na pozemcích komunity těžit zlato. "Řekl, že raději odejde, aby nevznikaly hádky. Své vědomosti předal dvěma lidem z kmene. Nepřipravuje jen medicíny, je také rozvodový právník, léčitel, mentor, psycholog, provádí lidi životem," vysvětluje Brouček.
Na hranici teritoria nekontaktních indiánů
Během svých cest se fotograf dostal i do míst, kde už člověk může v džungli narazit na takzvané nekontaktní indiány. Ti žijí původním způsobem života a odmítají civilizaci. Bylo to po třídenní cestě lodí proti proudu řeky. "Zvuky džungle jsou nádherné, krajina barevná a působí na člověka měkkým teplým dojmem. Je to úplný opak toho, co cítíte v horách," popisuje Michal Brouček první pocity, které se mu vybaví při vyslovení slova džungle.
"Přijeli jsme do osady k lidem, které my považujeme za původní obyvatele. Ovládají ještě přirozený život v přírodě, i když tam už narazíte na generátory a na hodinu nebo dvě si večer pustí elektřinu." Večer s nimi debatovali o indiánech, kteří žijí ještě o něco dál a dobrovolně se izolují od civilizace (přiměl je k tomu kaučukový boom, během kterého byli indiáni zotročováni).
"Když jsme do té vesnice chtěli jet za rok znovu, už to nešlo. "Byla napadena těmi, kteří žijí v izolaci. Vyhnali obyvatele, jejich domácí zvířata pobili nebo odvedli a zničili infrastrukturu, aby tam nešlo dál bydlet. Byl to takový jejich vzkaz. Na jedné straně je expanze civilizace, na druhé si původní obyvatelé hájí své území." Trvalo zhruba rok, než se situace uklidnila a lidé se do vesnice mohli zase vrátit zpátky.
Obřady v horách spojují dávnou víru s křesťanstvím
Další věc, která na Michala Broučka při cestách v Jižní Americe velmi zapůsobila, jsou náboženské poutě a rituály v tamních horách. Patří k nim i festival Quyoriti na úpatí hory Conajara v Peru. Spojuje se v něm dávná víra původních obyvatel s křesťanským náboženstvím. "Obyvatelé And znají tento festival jako oslavu hvězd. Uctívají zejména opětovný příchod souhvězdí Plejád, který je spojován s nadcházející sklizní a novým zemědělským rokem. Při obřadech a poutích oslavují katolické postavy, ale s nimi i horská božstva a Matku Zemi (nazývají ji Pachamama ). Vrcholná událost se pro místní obyvatele odehrává při rozednění. Desetitisíce lidí pokleknou a při mši pod širým nebem přivítají první paprsky vycházejícího slunce."
Až donedávna byly rituály spojeny s tím, že lidé stoupali nahoru k ledovci a přinášeli odtud kusy ledu, který pak sloužil pro očistné rituály. Dnes už se to nedělá - ledovec kvůli tání ustoupil a je příliš daleko.
Uctívání Matky Země je mi blízké, říká fotograf
Název knihy Pachamama vychází mimo jiné i z toho, že myšlení a víra místních lidí jsou Michalovi Broučkovi hodně blízké. "Když se v naší kultuře řekne Bůh, automaticky míříme pohledem nahoru, k autoritě na nebesích. U nich je to navíc spojeno s vírou v Matku Zemi, která je pod námi, dává život a dokáže nás uživit. Podle mého názoru to velice dobře doplňuje naše pojetí víry. Je dobré si uvědomovat, z čeho žijeme a z čeho vzniká život," konstatuje fotograf.
O knize
Michal Brouček: Pachamama. Vydáno v roce 2023 vlastním nákladem. Pevná šitá vazba, 176 stran, rozměr 30×25 cm. Kniha je dostupná na webu Kosmas.cz, v běžné knižní distribuci i ve specializovaných prodejnách (např. FotoŠkoda, Leica Gallery).
