V poušti jsem viděl zapomenuté Saddámovy boeingy, říká český pilot Jiří Pruša

Tomáš Vocelka Tomáš Vocelka
9. 10. 2018 11:30
Letecké expedice přinášejí českému pilotovi Jiřímu Prušovi zajímavé zážitky. Při nedávném expedičním létání nad Saharou viděl chátrající boeingy, které si v poušti kdysi schoval irácký diktátor Saddám Husajn. Na Novém Zélandu zase třeba přistával na letišti, přes které vede železniční trať, po které běžně jezdí vlaky. Snímky a videa z expedic Jiřího Pruši jsou od 10. do 21. října k vidění v křížové chodbě pražského Karolina (vstup je zdarma).
Dva boeingy, které si v africké poušti kdysi schoval irácký diktátor Saddám Husajn. Malé letadlo v popředí je expediční letoun Jiřího Pruši - Dynamic WT-9.
Dva boeingy, které si v africké poušti kdysi schoval irácký diktátor Saddám Husajn. Malé letadlo v popředí je expediční letoun Jiřího Pruši - Dynamic WT-9. | Foto: Jiří Pruša

Jaké expedice jste letos absolvoval a co z nich bude k vidění na výstavě v Karolinu?

O výstavě
Autor fotografie: Flying Revue

O výstavě

V únoru to byla expedice "Nový Zéland 2018". Během května až září jsem létal expedici nazvanou "100 let česko-slovenského letectví, 100 česko-slovenských letišť". Přistál jsem na téměř všech oficiálních letištích v Česku a na Slovensku. Všechna jsem je také nafotil i nafilmoval. A na konci září jsem pak ještě absolvoval expedici "Tunis 2018", při které jsem letěl přes Korsiku a Sardinii až na jih Tunisu, pokračoval jsem na Saharu a pak zpět přes Sicílii a kolem pobřeží Chorvatska.

Ze všech těchto akcí budou na výstavě fotografie. V rámci přednášek, jejichž program najdete na webu Flying Revue, budu také prezentovat videa z Nového Zélandu.

V poušti jste prý viděl zajímavou připomínku éry diktátora Saddáma Husajna? 

Bylo to při přistání na pouštním letišti Tozeur - Nefta na jihu Tuniska už na Sahaře. Letěl jsem asi dvě hodiny jen nad pískem a pak se vynořilo toto téměř nepoužívané letiště a na něm dva velké Boeingy 747. Nechápal jsem, jak se tam vzaly. Vysvětlení, které jsem dostal, znělo, že se jedná o letadla, která si tu během americké invaze do Iráku uschoval Saddám Husajn. Od té doby si je nikdo nevyzdvihl, a letadla tam proto chátrají dodnes.

Český pilot Jiří Pruša (vpravo) a Saddámovy boeingy.
Český pilot Jiří Pruša (vpravo) a Saddámovy boeingy. | Foto: Jiří Pruša

Ale při expedičním létání v Tunisu jsem zažil spoustu zajímavých věcí. Letět přes hodinu pár metrů nad dnem vyschlého solného jezera byla také úžasná zkušenost, stejně jako přelet opuštěných pouštních vesnic i pohledy na nekonečné duny Sahary. Poslední den v Tunisku jsem pak uzavřel obletem ohromného římského amfiteátru El Jem.

Všechno, o čem tu píši, je na fotkách a videích, která mohou Vaši čtenáři vidět na výstavě Báječný svět létání 2018, která začíná ve středu 10. 10. ve výstavní síni Karolina.

Je výstava zaměřena jen na rok 2018, nebo tam uvidíme i starší fotky z předchozích expedic?

Na výstavě budou i starší fotografie - například z přeletů nad velkými dopravními letišti, přelety velkých měst, sopek, ledovců, vodopádů a dalších zajímavostí.

Jak se z vašeho pohledu lišilo létání v Tunisku a na Novém Zélandu?

Rozdíly jsou to ohromné. Na Novém Zélandu není potřeba žádné papírování, je tam dostatek letišť a není problém s benzinem. Také tam nejsou prakticky žádné vojenské prostory.

V Tunisku je vše naopak - pro přílet do Tuniska jsem si musel dva týdny předem vyžádat povolení a i pro malou změnu trasy během expedice jsem potřeboval souhlas tuniského Úřadu pro civilní letectví. Na letištích je tam povinný handling, což znamená, že musím velmi draze kupovat služby, které nepotřebuji. Na Novém Zélandu nic takového není.

Takže to v Tunisku asi bylo z vašeho pohledu dost komplikované…

Třeba jen na dvou letištích v Tunisku je možné si dva týdny dopředu objednat benzin Avgas. Jinde tento benzín není k dostání vůbec. Potvrzení, že benzin opravdu dostanu, jsem ale dostal až večer předtím, než jsem musel podle plánu odlétat z Tuniska. V té době jsem už měl samozřejmě prázdné nádrže.

Na některých letištích je v Tunisku zaměstnané ohromné množství lidí, kteří nemají co dělat, protože je tam téměř nulový provoz. Když jsem se tam objevil, tak se na mě všichni vrhli - obvykle tak 10 až 15 lidí a všechno chtěli prověřit. Byli sice přátelští, ale to prověřování stálo hodně času.

Tunis, tankování paliva do expedičního letadla Dynamic WT-9.
Tunis, tankování paliva do expedičního letadla Dynamic WT-9. | Foto: Jiří Pruša

Na letištích Nového Zélandu se mě nikdo ani nevšiml. To je příjemnější. Na Novém Zélandu také není žádná restrikce ohledně focení a filmování z letadla. V Tunisku je to přísnější.

Předpokládám, že na Novém Zélandu jste nelétal s vaším expedičním Dynamicem WT-9, bylo by asi složité dopravit ho přes oceán…

Na Nový Zéland bych nedoletěl, protože od Austrálie je vzdálený přes 3000 km, což je asi dvakrát víc než můj současný dolet. Takový let by také trval tam a zpět asi měsíc, a takové časové možnosti nemám. Cestou by navíc bylo nutné zajistit odbornou údržbu letadla, která se musí dělat každých 100 odlétaných hodin. Jen cesta tam by byla asi 100 hodin a zpět totéž… Dopravovat tam letadlo v kontejneru by trvalo taky asi hodně dlouho, a navíc by to bylo asi drahé a určitě složité. Expedice mimo Evropu a severní Afriku řeším proto pronájmem letadla na místě.

Která místa nebo zážitky z letošních expedic vám nejvíce utkvěla v paměti a proč?
Létání na Novém Zélandu dává člověku velký pocit svobody. Pravidla i praxe létání jsou tam volnější než v Evropě. To jsem využil k průletu několika kaňonů, přistání na pláži i obletu jezírka sevřeného skálami.

Podařilo se mi doletět na White Island, což je aktivní sopečný ostrov v Zátoce hojnosti, přistál jsem na jediném letišti na světě, přes jehož dráhu vedou používané železniční koleje, přeletěl jsem a vyfotil letiště Auckland.

Extrémní letiště: Železniční trať uprostřed dráhy. Letištěm Gisborne projíždí několikrát denně vlak

Slyšel jsem, že jste přistál na zajímavém letišti s dráhou končící v moři… 

Udělal jsem letmé přistání na zřejmě jediném dopravním letišti na světě, jehož dráha začíná i končí v moři - Wellington. Proletěl jsem také údajně nejhezčí fjord na světě (Milford Sound), obletěl jícen zajímavé sopky a pár hodin jsem letěl jen několik desítek metrů nad překrásným, liduprázdným divokým západním pobřežím Jižního ostrova.

Přistál jsem na několika romantických plochách stěsnaných na stráních nad mořem a vyfotil jsem střed největšího města Nového Zélandu - Auckland. Asi toho bylo ještě trochu víc, ale tohle jsou ty hlavní pilotní zážitky, které se mi nyní vybavují.

Jaký dojem ve vás zanechalo letošní létání po českých a slovenských letištích?

Učarovalo mi. Skutečně a opravdově jsem pochopil, jak ohromnou tradici u nás sportovní létání má. Takovou hustotu letišť zřejmě v Evropě žádná jiná země nemá. Měl jsem možnost obdivovat řadu letišť postavených za první republiky - zajímavé konstrukce hangárů, zajímavou architekturu letištních věží a přilehlých budov. Některá, hlavně ta horská letiště mě naprosto nadchla a určitě se tam budu chtít vrátit - patří k nim například Mikulovice nebo Frýdlant či Frymburk u Lipenské přehrady. Podařilo se tak asi poprvé v historii nafilmovat a nafotit téměř stovku českých a slovenských letišť.

Kde expedici ke sto letům československého letectví ukončíte?

Celou akci uzavřeme 26. října letem do Bratislavy, kterým chceme připomenout 95. výročí prvního letu ČSA mezi Prahou a Bratislavou. Fotografie i videa z českých a slovenských letišť jsou již nyní k vidění na webu Flying Revue, ale od listopadu se tam budou postupně objevovat i profesionálně zpracované videozáběry s informacemi k jednotlivým letištím.

V Tunisu prý padl jeden váš osobní rekord?

Ano, absolvoval jsem tam nejdelší let v mé historii pilotování motorového sportovního letadla - z tuniského Sfaxu do italského Brindisi jsem letěl 7 hodin a 25 minut. Nebyl to původně můj záměr, plán byl na 4 hodiny 55 minut. Mezi Tuniskem a Sicílii se ale zdvihl protivítr o rychlosti až 75 km/h a trval celou dobu letu. To moji cestu prodloužilo o více než dvě hodiny.

To zní trochu nebezpečně. Neměl jste problémy s palivem?

Hlavní problém bylo samozřejmě palivo, které mi vystačilo jen díky různým kouzlům, jak jej cestou šetřit. Podle papírů letadla by totiž benzin na tak dlouhou dobu nevydržel. Vše ale dopadlo dobře a já jsem v Brindisi přistál sice do drsného bočního větru, ale ještě s rezervou na asi 20 minut letu.

Jaké expedice plánujete na příští rok?

Zatím nemám jasno, ale myslím na další země Středního východu - Libanon, Jordánsko, Izrael a možná i Egypt. Létání tam ale není jednoduché z pohledu potřebných povolení, a tak to nyní začnu oťukávat, abych zjistil, co je a co není reálné. Také mám stále ještě nesplněný cíl doletět na Azory a Island. Takže možnosti nejsou zjevně ještě vyčerpané…

Aktuálně.cz je mediálním partnerem výstavy.

 

Právě se děje

Další zprávy