Když jsme se s kolegou z jednoho odborného fotografického časopisu bavili o bezzrcadlovce Sony A1, řekl: "Je to od Sony prostě demonstrace síly." Docela jsem s ním souhlasil. Sony bylo několik posledních let naprostým hegemonem ve třídě profesionálních plnoformátových bezzrcadlovek. Právě ono nejvíce může za to, že tyto klasické výkonné zrcadlovky míří do historie - podobně jako před nimi gramofony nebo kazetové magnetofony.
Potom si ovšem největší výrobci fotografické techniky, tedy Canon a Nikon, uvědomili, že na Sony ztrácejí a jeho náskok v bezzrcadlovkách dohnali. Canon pak přišel s oceňovaným a mezi fotografy velice dobře přijatým modelem EOS R5, který nabídl přesně to, co do té doby nebylo možné. Špičkový profesionální fotoaparát, který se hodí prakticky na všechno a navíc umí točit video v rozlišení 8K.
A dostáváme se k té již dříve zmíněné "demonstraci síly". Sony A1 je totiž v mnoha technických parametrech ještě lepší než Canon EOS R5.
V této recenzi ale nechci porovnávat dva vysoce výkonné přístroje podle jejich technických parametrů. Ani nechci rozebírat, který je lepší. Oba jsou pro běžného fotografa stejně téměř nedostupné - Canon R5 přijde bez objektivu na více než 120 tisíc korun a Sony A1 stojí bezmála dvě stě tisíc.
Chci se podívat na momentálně jednu z nejlepších plnoformátových bezzrcadlovek na trhu, kterou Sony A1 beze sporu je, a ukázat, v čem je výjimečná.
Chci se zaměřit také na to, zda Sony A1 může něco přinést i fotografovi, který si kupuje přístroje nižší nebo střední třídy. Odpověď je zde jednoznačná: Ano, může. Vývoj fotoaparátů jde velice rychle dopředu a je velice pravděpodobné, že alespoň něco z toho, co umí dnešní nejlepší profesionální bezzrcadlovky, budou za pár krátkých let umět i docela běžné přístroje pro amatéry.
První dojmy ze Sony A1
Pokud byste měli volných dvě stě tisíc korun a chtěli byste je ukazovat pověšených na řemínku na krku, aby každý viděl, že na to máte, Sony A1 není zrovna ten nejlepší způsob, jak si tuto touhu splnit. Na první pohled totiž vypadá téměř stejně jako třeba Sony A7 III za 54 tisíc korun.
Rozdíly tam samozřejmě jsou, ale odhalíte je, až když máte oba přístroje vedle sebe. Model A1 má větší "grip" (to je ta část, za kterou fotoaparát držíte pravou rukou). Lépe se drží zvláště v případech, kdy máte nasazený velký a těžký objektiv.
Celé tělo vypadá trochu bytelněji než u levnějšího modelu a je také o něco těžší. Na levé straně (při pohledu zezadu) najdete pod velmi dobře zpracovanými dvířky více zdířek než u Sony A7 III. Je tam dokonce i zástrčka pro připojení fotoaparátu do počítačové sítě, která se profesionálům hodí, když potřebují data někam odeslat rychlým internetovým připojením. Výrazně lepší než u modelu A7 III je i velký a jasný hledáček s vysokým rozlišením.
Dobře, to jsou detaily, ale kde je to kouzlo?
Kdybychom měli rozebírat, co všechno dokáží moderní profesionální fotoaparáty, bylo by to na knihu. Samozřejmě mají poměrně velké rozlišení, ze kterého v klidu vytisknete třeba billboard. Fotí rychle, dají se přímo připojit k internetu, umí prokreslit scénu, i když jsou na ní ostré rozdíly mezi světlem a stíny, dokáží zachytit i nejjemnější detaily… a pokračovat by se dalo ještě na mnoha a mnoha řádcích.
Rozhodl jsem se tedy zaměřit se na jednu věc, která u Sony A1 opravdu musí zaujmout každého fotografa. Je to schopnost bleskurychle zaostřovat a fotit, a to ve vysokém rozlišení, které dříve bývalo vyhrazeno hlavně pro pomalé krajinářské nebo studiové fotoaparáty.
Fotí to rychlostí, kterou se točí filmy
Sony A1 dokáže v rozlišení 50 megapixelů fotit až rychlostí 30 snímků za vteřinu. (V takovém případě fotí stejnou rychlostí, jakou filmové kamery točí filmy). Jenže mnoho fotografů ví, že samotné číslo vám toho moc neřekne. Důležité není to, kolikrát za vteřinu cvakne závěrka, ale hlavně to, kolik z té spousty snímků je ostrých.
A právě v tom je Sony A1 opravdu dobré. Připravil jsem pro něj poměrně těžkou testovací situaci. Na tělo jsem nasadil teleobjektiv Sony FE 135 mm f/1,8. Hloubka ostrosti při otevřené cloně je u takového objektivu extrémně malá, a právě proto ho fotografové rádi používají na portréty s krásně rozostřeným pozadím. Já jsem se s ním vydal fotit sport.
Abyste si to dokázali představit - když při fotografování portrétu s objektivem FE 135 mm zaostříte na jedno oko a člověk trochu pootočí hlavou, to druhé oko už může být kompletně neostré.
Zajímalo mne, jak si povede Sony A1 s tímto objektivem při fotografování kynologického sportu zvaného agility. Dokáže i s tou miniaturní hloubkou ostrosti reagovat na velice rychlý pohyb psa a neustále držet zaostřené oko zvířete?
Pes při agility velmi často mění rychlost i směr pohybu. To klade ohromné nároky na procesor a software fotoaparátu, které vyhodnocují scénu, hledají na ní oko, drží ho zaostřené, eliminují matoucí předměty a ještě musejí odhadovat, kam se v nejbližší chvíli bude zvíře přemisťovat.
Aby to nebylo tak jednoduché, schválně jsem tento proces ještě zkomplikoval tím, že se ve snímané scéně objevovaly stojany překážek, vodorovné laťky a další věci, které mnoha fotoaparátům při zaostřování hodně pletou hlavu (a nutí je, aby zaostřily na ně).
V poslední úrovni testu jsem nechal psa probíhat slalom mezi nohama kráčejícího psovoda - při něm se oko zvířete vždy na chvíli skryje za nohou člověka, pak se na zlomek vteřiny objeví a pak se zase schová. Přitom se neustále mění směr pohybu ze strany na stranu a navíc se člověk i pes pohybují směrem k fotografovi. Udržet za takové situace zaostřeno na oko psa s objektivem 135 mm při otevřené cloně f/1.8 už je opravdu pořádně komplikovaná věc.
Výsledek? Funguje to skoro dokonale
Moc dobře si pamatuji, jak jsem ještě před pár lety při fotografování agility raději vypínal u fotoaparátů automatické zaostřování a ostřil jsem ručně (jako za starých časů kinofilmových zrcadlovek). Předostřil jsem si na laťku nad překážkou a pak jsem ve správný okamžik stiskl spoušť. Když jste se totiž spolehli na autofokus, často nedokázal na psa včas zaostřit a neostré pak byly úplně všechny fotky.
U Sony A1 už můžete na takové komplikace zapomenout. Najde si oko zvířete a drží ho zaostřené, ať se děje cokoliv. Úspěšnost zaostření při mých pokusech byla vysoko nad 90 procenty záběrů, vyloženě špatně zaostřené záběry by se daly spočítat na prstech, a to jsem pořídil stovky fotek.
Můžete namítnout, že rychle fotit a ostřit už dávno uměly i zrcadlovky specializované na sportovní fotografii. To je jistě pravda, ale ty nefotografovaly v krajinářském či studiovém rozlišení 50 megapixelů (zvládaly sotva polovinu), ani rychlostí 30 snímků za vteřinu (zvládaly jich 14-20, což ale ve skutečnosti většinou bohatě stačí).
Se Sony A1 bylo zaostřování téměř bezchybné při jakékoliv situaci, až na poslední test s probíháním mezi nohama psovoda. Pokud se scéna odehrávala dál, fungovalo vše skvěle, ale když se dvojice přiblížila hodně blízko k fotografovi, začaly se už objevovat mírně nedoostřené záběry.
Ještě je potřeba poznamenat, že testy jsem nefotografoval tou nejvyšší rychlostí snímání, která byla k dispozici, ale jednou z těch nižších, protože při 30 snímcích za vteřinu se při tak vysokém rozlišení neuvěřitelně rychle plní paměťové karty a pohyb je zachycen v tolika detailních mezifázích, že si pak skoro ani nejste schopni vybrat nějaký záběr. O počet snímků za sekundu mi však nešlo, mnohem důležitější je, jak rychle fotoaparát dokáže zaostřit a jak dokáže pohybující se věc udržovat zaostřenou.
Co je na tom tak skvělého pro obyčejného fotografa?
Odpověď je jednoduchá. Představte si, že se tato technologie posune i do běžně dostupných přístrojů. Budete mít dokonalé fotografie dětí v pohybu. Skvělé fotky domácích mazlíčků i při nejdivočejší hře, a to se zachováním fascinujících jemných detailů obrazu. Prostě se jen soustředíte na co nejlepší záběr, všechny věci kolem zaostřování za vás udělá s ohromnou spolehlivostí fotoaparát a jeho technologie založené na umělé inteligenci a strojovém učení.
Je na tom fotoaparátu něco, co zas tak dobré není?
Samozřejmě, jako na každém komplikovaném technickém výrobku. Tou první věcí je cena. Sony bylo vždycky schopné říct si o hodně peněz a třeba u malých kompaktních fotoaparátů posunulo cenové hranice do výšin, do té doby nevídaných. I tady, u bezzrcadlovky Sony A1, za vlajkovou loď pořádně zaplatíte (ale na druhou stranu, cena poměrně přesně kopíruje hranici, kolem níž se pohybují sumy za profesionální zrcadlovky určené k fotografování sportu).
Druhá věc, která mi vadila, bylo menu fotoaparátu. Sony bylo dlouho kritizováno, že má menu strašně komplikované a nepřehledné. Změnilo ho tedy. Možná je teď přehlednější, ale… ne pro člověka, který už si na ten starší komplikovaný systém zvykl. Škoda že tam není na výběr, jestli chcete to staré, nebo nové. Udělat by to určitě šlo, je to jen softwarová záležitost.
A ještě jedna výtka k menu. Pokud se vám fotoaparát dostane do ruky, nechte ho raději v angličtině. České názvy jsou totiž obvykle delší než anglické a brutálně krácené položky jako "Tepl. auto. nap. vyp." vám toho zrovna moc neřeknou.
Třetí věc není vlastně chyba, ale je to vlastnost - která však může člověku zkomplikovat a prodražit život. Soubory v rozlišení 50 Mpx jsou velké. To znamená, že potřebujete také paměťové karty s extrémně vysokými rychlostmi přenosu dat a s velkou kapacitou. A ty jsou samozřejmě hodně drahé.
Na ukládání dat potřebujete mnohem větší pevné disky nebo jiná paměťová úložiště. Chce to také výkonný počítač, aby zvládl zpracovávat tak velké soubory, zejména při složitějších úpravách. A když to přeložíte do jednoduché řeči, vyjde vám jediné - buď jste profesionál a moc takové věci neřešíte, nebo se začnete chytat za hlavu, protože to chce peníze, peníze a peníze navíc.
Závěr
Sony A1 je špičkový vysoce univerzální profesionální fotoaparát, který dokonale ukazuje možnosti té nejmodernější fotografické techniky i pronikání výdobytků umělé inteligence a strojového učení do fotoaparátů. Cílí na poměrně úzkou skupinu profesionálních fotografů, běžný fotoamatér (a řada profesionálů také) široké možnosti tohoto přístroje prostě nevyužije. S některými věcmi převzatými ze Sony A1 se však pravděpodobně dříve či později setkáme i u levnějších přístrojů.
Poznámky k recenzi: Fotoaparát a zmiňovaný objektiv zapůjčil k recenzi výrobce (Sony) prostřednictvím společnosti Bison & Rose. Zápůjčka trvala pět dní. Recenze je vyjádřením nezávislého názoru redaktora na zapůjčený produkt.
