Ve svém posledním projektu se Vincent Minuer vydal do nejvzdálenějších a nejméně dotčených oblastí Tibetu fotografovat levharta sněžného - extrémně plaché a samotářské zvíře. Právě o zkušenostech s tímto extrémním fotografováním hovoří ambasador značky Nikon v rozhovoru.
Proč jste si vybral právě Tibet a sněžného levharta?
Tibet je domovinou těch nejdivočejších zvířat, ale jen velmi mála lidí. O Tibetu a jeho divokých zvířatech jsem přečetl řadu knih, zejména od amerického biologa George Schallera, který pracoval na Tibetské náhorní plošině v 70. a 80. letech minulého století. Navzdory Schallerově práci je Tibet poměrně neznámý, takže je jeho divoká příroda do značné míry nezdokumentovaná. Narazíte tu na zvířata, která se vyskytují výlučně v této oblasti a nikde jinde nežijí.
Jaké byly hlavní problémy při práci v Tibetu?
Do Tibetu je neuvěřitelně obtížné se dostat, a to jak kvůli geopolitické situaci, tak - z praktického hlediska - kvůli jeho vysoké nadmořské výšce. Pokud uvažujete o cestě do oblasti, jako je Tibet, rozhodně na přípravě trasy spolupracujte s vědeckými pracovníky.
Sehnat v Tibetu spolehlivou mapu bylo nemožné, takže jsem při sledování, kde jsem a kam se potřebuji dostat, musel používat Google Earth. Také je myslím důležité pokusit se necestovat sám. Když jsem jednou cestoval s někým, koho jsem potkal přímo na místě, v mnoha ohledech mi pomohl - od získání telefonního signálu až po zřízení základního tábora.
Nedávno jsem se do Tibetu vrátil s asistentem a dalším přítelem a tyto dva páry očí navíc byly neocenitelné, když došlo na hledání levharta sněžného, který je neuvěřitelně maskovaný a při pozorování hor je obtížné jej spatřit.
A jak to dopadlo s fotografováním levhartů? Na jaký okamžik své cesty nejvíce vzpomínáte?
Zažil jsem neuvěřitelně blízké setkání s nádherným levhartem sněžným. Narazil jsem na matku s mládětem a zůstal jsem s nimi dva dny, po které jsem je pozoroval zpoza skály. Nejdřív se snažila ulovit nahura modrého, druh divoké kozy, který je nejčastější kořistí levhartů sněžných. Když neuspěla, přesunula se do kaňonu a mně se podařilo ji tam následovat.
Byl jsem od ní asi 100 metrů, což bylo jednak neuvěřitelné a jednak děsivé. Potom jsem si všiml, že zpozorovala můj stín. Okamžitě jsem se vrhl na zem, ona se stále blížila a já jsem si uvědomil, že na mě může kdykoliv zaútočit. Po krátké chvíli jsem se postavil, abych jí ukázal, že jsem člověk, a ne divoký jak nebo potenciální kořist. Utekla, ale naše vzájemné pozorování před jejím útěkem byl úžasný moment.
O levhartech sněžných jsem hodně přečetl, ale od nikoho jsem neslyšel vyprávět podobnou příhodu. O svých horách vědí vše. Většinu času vás vidí, ale vy nevidíte je. Tentokrát jsme se viděli navzájem.
Co vás na sněžných levhartech fascinuje?
Vždy se mi líbí, když se dostanu tváří v tvář velkým predátorům. Vidět před sebou velká a krásná zvířata je vzrušující. Ještě více vzrušující to je, pokud to představuje výzvu. Než jsem poprvé spatřil levharta sněžného, navštívil jsem Tibet třikrát. Doufám, že jednou potkám tygra ussurijského - při této práci nikdy nevíte, s čím se setkáte.
Jaká další zvířata byste chtěl fotografovat?
Fascinuje mě manul, kříženec levharta sněžného a kočky divoké, protože je tak málo známý. Ale v Tibetu je spousta jedinečných zvířat jako antilopa, divoký osel nebo divoký jak. Jaků divokých je v Tibetu jen patnáct tisíc a jsou ohroženým druhem.
Jaké podobné projekty plánujete?
Než se vydáte na jakoukoliv cestu tohoto typu, je důležité udělat si průzkum. Přečetl jsem, co se dalo, ale o této oblasti a jejích divokých zvířatech toho moc publikováno nebylo - i když je to jedna z věcí, které jsou na tom zajímavé, znamená to, že v mých znalostech byly určité mezery, se kterými jsem se musel vypořádat. Zejména manul je druh, o kterém se ve světě velmi málo ví.
Čím fotografujete?
Narazit na levharta sněžného je obrovské štěstí, takže s sebou potřebujete mít co nejlepší fotoaparát a vybavení. Já jsem použil Nikon D5 a D500. V mraze -35 stupňů fungovaly bezchybně. Věděl jsem, že v Tibetu budu neustále v pohybu v náročném terénu, takže bylo důležité, aby modely fotoaparátu byly malé a lehké.
Co byste poradil fotografům, kteří by chtěli fotit podobná nepolapitelná zvířata jako vy?
Klíčové je zvířata respektovat a snažit se je nerušit - nejen pro jejich dobro, ale i pro vaše. Mohou být nebezpečná. Předmět svého zájmu studujte a naučte se něco o jeho zvycích a chování. O zvířatech si rád co nejvíc čtu a také se bavím s ostatními fotografy a cestovateli a učím se z jejich zkušeností.
Při fotografování dbám na to, abych přírodní světelné podmínky využil ve svůj prospěch. Také doporučuji, abyste se přinutili dělat různorodé sady snímků. Nespoléhejte na to, že budete znovu a znovu pořizovat stejný záběr.
