Jak jste vybíral místa, která ztvárníte na fotografiích v projektu Look Deeper? Podzemí Paříže, Londýna, Neapole, Krakova i na jihu Španělska… Šlo o náhodný výběr, nebo pro vás ta místa mají zvláštní přitažlivost?
Projekt iniciovala společnost Nikon a mne tento koncept spolupráce nadchl a oslovil. Vybraná místa nemají nějakou předchozí spojitost se mnou a s mou prací. Byla to výzva a jsem za ni vděčný. Všude kolem nás jsou skryté světy a já jsem chtěl ukázat, že populární turistické destinace ukrývají více, než se na první pohled zdá. Se správným vybavením a touhou po dobrodružství můžete objevit výjimečné objekty.
Jako fotografa vás asi nejvíc zviditelnily dramatické snímky blesků na noční obloze nad Big Benem, které publikovaly například noviny Daily Telegraph a Daily Express. Jaký je to pocit, najít svoji fotografii v tak vlivných médiích?
Pro mě to bylo něco velkého a významného. Věděl jsem, že v tu dobu na Westminster Bridge nebyl nikdo další s dostatečně dobrou fotografickou výbavou na to, aby dokázal zachytit ten pravý moment. Takže jsem se hned další den rozhodl kontaktovat londýnské noviny a vyšlo to. Ale i tak si myslím, že nejsilnější zážitek byl pro mě ten magický okamžik, kdy jsem stál na mostě a mohl to vše vidět na vlastní oči.
Jak jste se vlastně dostal ze Slovenska do Londýna?
Pocházím z Popradu. V roce 2004 mi bylo jedenadvacet a vydal jsem se za bratrem do Londýna. Původně to bylo na tři měsíce a mým cílem bylo si trochu přivydělat. Bratr už v Londýně žil déle, takže jsem nejprve bydlel u něj. Krátce po příjezdu jsem ale zjistil, že v Londýně se dá v porovnání se Slovenskem mnohem snadněji a rychleji vydělat, a tak jsem se rozhodl zůstat. Už jsem tady čtrnáct let.
Plánujete se v Londýně usadit natrvalo? Jak často se vracíte na Slovensko?
Nedělám si žádné dlouhodobé plány a momentálně ani nemám důvod usadit se někde na trvalo. Na Slovensko samozřejmě stále jezdím, hlavně za rodinou a do přírody. Slovenská příroda je krásná a pro mne jako fotografa inspirující. Bylo by mi líto, kdybych ji neviděl aspoň dvakrát nebo třikrát ročně.
Co vás přivedlo k fotografování?
Asi osud. Můj první fotoaparát byla Smena 6, kterou mi půjčil můj otec. Fotil jsem s ní jen krátkou dobu, protože se pokazila a doma nebyly peníze nazbyt na nový fotoaparát. Po delší pauze jsem si v roce 2007 koupil svůj první digitální fotoaparát Sony. Pak se mi zalíbil kamarádův Nikon a inspirovalo mě to, abych si koupil Nikon D5100. Od té doby jsem věrný Nikonu.
Mnoho lidí se zapálí pro fotografování a brzy se pak nechají něčím odradit, když vidí, jaká je dnes konkurence. Jaký byl u vás přechod z amatérského k profesionálnímu fotografování?
Pro mne je fotografování stále hobby, i když už se stává mým živobytím. To je pro mne asi ten největší důvod, proč se tomu nepřestat věnovat. Musí vás to nejen živit, ale i bavit.
Nejprve jste se věnoval fotografování krajin a portrétům, později jste se zaměřil na svatební fotografii. Dá se říct, že svatební fotografie je vaše srdcová záležitost?
Baví mě všechna jmenovaná odvětí fotografie a všem třem se průběžně věnuji. Takže vás trochu poopravím, nepřešel jsem z jednoho zaměření na jiné, ale spíš jsem ho doplnil, abych se fotografováním dokázal uživit. Ale kdybych si mohl vybrat jen jednu oblast, asi by to bylo těžké rozhodování mezi krajinářskou fotografií a fashion editorialy. Obojí totiž nabízí velký prostor pro kreativitu.
Jaké jsou vaše aktuální pracovní projekty?
Momentálně se soustřeďuji na fashion editorialy. V poslední době jsem fotil například pro Elegant Magazine a pro Eloque Magazine. Ten druhý jmenovaný je mimochodem časopisem Veroniky Matejové (známé také jako Vera Change) - šikovné Slovenky žijící ve Velké Británii. Pracuji také na dalším projektu, který bych chtěl nabídnout magazínu Vogue.
Jakou techniku používáte nejčastěji nebo nejraději?
Momentálně používám jen techniku od značky Nikon. Mám dvě těla Nikon D750 a Nikon D850 a menší sbírku objektivů. S touto technikou jsem také pracoval na projektu Look Deeper.
