Fotograf, který nepotřebuje dobré světlo. Důležitější je světlo, které si nesu s sebou, říká

Fotograf, který nepotřebuje dobré světlo. Důležitější je světlo, které si nesu s sebou, říká
Svatba Šárky a Williama, 2015.
Business portrét, 2014.
Business portrét, 2014.
Čekání na miminko, 2010.
Foto: Ondra Vala
Romana Marie Jokelová
3. 6. 2017 9:05
Ondra Vala pracoval několik let jako grafik v reklamních agenturách, od roku 2007 je fotografem na volné noze. Nevadí mu, když na focení není dostatek dobrého světla. Jak říká v rozhovoru, je pro něj důležitější světlo, které si nese uvnitř sebe samotného.

Když se řekne vaše jméno, vybavím si projekty PhotoJam, BíláČerná, časopis Umění fyzioterapie, pro který pracujete jako fotograf a designér, cestovní fotky, svatební, ale i rodinné. A tak mě zajímá, k čemu máte nejblíže?

Moje srdce nejvíce touží po poznání sebe sama a v každém z těch projektů nacházím nějakou svou část. Focení je pro mě takovou soukromou terapií. Každé z témat, kterým se věnuji, vyžaduje trochu jiný pohled, jiné zamyšlení i jiné schopnosti. Je to celé jen hra a mě baví si hrát.

Jaké to je pendlovat mezi portrétním rodinným focením, reportážní svatbou a statickou komerční fotkou?

Báječně se to doplňuje. Každý typ focení potřebuje jinou energii a jinak mě i dobíjí, což mi pomáhá být aktivnější i kreativnější. Co se naučím v jedné oblasti, můžu pak aplikovat v další, odbourává to rutinu. Je to taky věčné balancování mezi rozumem a citem. Řemeslo je pro mě rozum, cit se odráží ve vkusu. A pak tady máme veličiny jako intuice, empatie, pokora a respekt. Tohle všechno pak krystalizuje v mé tvorbě. To, jak fotím, tedy není jen výsledek mých praktických zkušeností, ale především míra pochopení rozmanitých životních zkušeností. Jaký jsem člověk, tak i fotím.

Když cestujete, soustředíte se na fotku, hledáte záběry, jezdíte si pro ně, nebo tomu necháváte volný průběh?

Turistické fotky nechávám co nejvíce na intuici. Cestuji proto, abych vypnul hlavu, nechci tedy přemýšlet např. nad dokonalým záběrem krajiny. Raději se zastavím a učím se klidně vnímat krásu přírody, její zvuky a vůně. Přesně tenhle klid pak využívám u focení. Pomáhá mi to i u reportáže - empaticky vnímat okolí a přenášet pohodu na lidi kolem sebe.

Jak jste se vůbec dostal k focení?

Pracoval jsem jako reklamní grafik a už mě nebavilo sedět na zadku. Chtěl jsem do terénu, mezi lidi. Díky mé vůli a veliké podpoře mého tehdejšího šéfa Jiřího Štefla z Aňo Agency jsem rovnou začal fotit pro reklamní účely.

Čím jste se začínal jako fotograf živit?

Právě široké portfolio našich klientů mě donutilo učit se několik typů focení najednou - produktové fotky, portréty, dokument i reportáže. Sem tam jsem vyfotil i nějakou svatbu pro známé, ale nijak zvlášť mě to nebavilo. Až později, s pochopením toho, o čem jsem mluvil, mi došlo, že "rodinné" focení mi přináší radost, kterou pak můžu rozdávat dál.   

Jak a proč vůbec vznikly projekty BíláČerná a PhotoJam? A proč nejste prostě a jen Ondra Vala, ale pracujete v týmu?

Značky BíláČerná a PhotoJam jsou postavené na efektu synergie. BíláČerná nabízí především svatební a rodinné focení. Všichni fotografové v týmu mají stejné šance na oslovení klientů, výběr je na nich.

Jak vaše spolupráce vypadá v praxi - netrpí tím vaše jméno?

Hlavní myšlenka obou značek je ve spojení více fotografů a zjednodušení procesu hledání fotografa. V týmu společně sdílíme zkušenosti, navzájem se učíme a podporujeme. Papírově to zní určitě ideálně, praxe mi ale ukázala, jak náročné je udržet i takhle malý tým a být zároveň aktivní fotograf. Je to podobné jako být rodič a vychovávat děti, nejdůležitější je každodenní práce na sobě samém, osobní příklad je silnější než poučování.

Nedávno mi ale došlo, že na pozadí těchto projektů jsem tak trochu zapomněl sám na sebe. Aktuálně tedy potřebuji nabrat novou sílu a pevněji zakořenit v tom, kdo opravdu jsem - fotograf. 

Obě značky jsou právě ve fázi zrání. Mám s nimi další plány, a i když nevím, jak dlouho ještě budou zrát, neztrácím naději, že to bude fungovat.

Podle čeho a jak jste k sobě vybral zbytek členů?

Intuitivně, cítil jsem v nich potenciál růstu a velký talent. A zpětně vidím, že se v nich zrcadlím i já sám. Nedostatky a chyby, které každý z nich občas dělá, jsou i mé vlastní chyby a mě to nutí být spravedlivým šéfem. Mnohé z těch chyb jsem dělal i já sám, nemám tedy právo někoho odsuzovat. Raději podporuji, než trestám.

Jak se pracuje v týmu několika lidí - fotografů?

Práce v týmu je skvělá hlavně pro rychlejší profesní růst, sdílení nápadů a dovedností. Vytvořil jsem malý, ale svobodný tým, založený na vzájemné důvěře a podobných životních hodnotách. I tahle svoboda má ale své hranice, bez důsledného dodržování alespoň základních pravidel a pracovních postupů to fungovat nemůže.

Pro mě samotného by bylo přirozeně pohodlnější pracovat sám. Někde uvnitř jsem samotář a introvert, přesně tuhle komfortní zónu jsem se tím ale rozhodl překročit. Není to pokaždé snadné a bez veliké podpory mé manželky Elišky bych to už asi vzdal.  

Máte pocit, že má zbytek vašeho týmu podobné vnímání světa jako vy, nebo jste rozdílní a právě v tom se doplňujete?

Členové týmu musí nutně stavět na podobných mezilidských i pracovních principech jako já. Bez toho bych se nemohl spolehnout, že před klienty budou vystupovat podobně jako já sám.

Na druhou stranu ale respektuji vlastní osobnost každého z nás, vždyť to je právě to, čím se odlišují naše fotky. Naopak bych si přál, abychom se odlišovali ještě více, proto fotografy vedu taky k samostatnosti, aby si každý z nich budoval taky svou vlastní značku a styl. Netvrdím, že mi to jde skvěle, ale dělám, co můžu.

Co je pro vás důležité při focení svateb?

Pokud do focení dávám své srdce, pak se v mých fotkách přirozeně odráží touha po nalezení nějakého ideálu. V případě svatby je to nalezení pravé podstaty tohoto krásného přechodového rituálu. Jednoduchou zákonitostí pak k sobě přitahuji podobně smýšlející klienty. Práce se tak stává opravdovým potěšením.

Nezáleží mi na atraktivitě prostředí, na barvě šatů ani počtu pater dortu, soustředím se hlavně na klidný a přítomný prožitek svůj a těch, které fotím. Důležitá je pro mě hloubka sdílení. Fotím s otevřeným srdcem a stejná energie se mi vrací zpět. A i když to výjimečně prostě nejde a komunikace trochu skřípe, vidina toho ideálu mi pomáhá udržet si nadhled.

O fotografovi

Web: ondravala.cz, bilacerna.cz, photojam.cz
Technika: Canon, světla Fomei

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 53 minutami

"Naše země není otevřená". Američané začali vyhošťovat tábořící migranty z Haiti

Americké úřady začaly s vyhošťováním tisíců lidí původem z Haiti, kteří se tento týden utábořili na hranici mezi Mexikem a Texasem. Úřady dnes vypravily první tři lety na Haiti, řekl agentuře AP nejmenovaný zdroj. Bezpečnostní složky také zablokovaly vstup do Texasu z mexické strany. 

Tento týden dorazilo do okolí texaského města Del Rio z Mexika zhruba 14 tisíc lidí. Utábořili se u mostu, který spojuje mexický a texaský břeh řeky Rio Grande, tvořící hranici mezi Mexikem a USA. Většina migrantů je z Haiti, ale i zemí Střední Ameriky.

V sobotu americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti oznámilo, že navýší přepravní kapacity pro vyhoštění lidí, kteří nezákonně překročili hranici. Ministerstvo uvedlo, že "naše hranice není otevřená, a lidé by se neměli vydávat na nebezpečnou cestu". Migranti by měli být navráceni do země původu, aniž by dostali možnost si podat žádost o azyl.

před 1 hodinou

Čeští inline hokejisté získali na MS sedmé zlato, rozdrtili ve finále Kanadu 7:0

Čeští inline hokejisté získali na mistrovství světa organizace FIRS v italském Roccarasu sedmé zlato v historii. Ve finále rozdrtili svěřenci trenéra Martina Mecery 7:0 Kanadu a navázali na triumfy z let 2007, 2011, 2013, 2015, 2016 a 2018.

Češi, kteří byli na minulém světovém šampionátu v Barceloně v roce 2019 druzí, získali 16. medaili za sebou a na 26. šampionátu 22. cenný kov. Druzí byli šestkrát a třetí devětkrát.

Do vedení se dostali Mecerův tým v čase 9:05 díky brance Patrika Šebka, v 15. minutě zvýšil Jakub Bernad. Po 51 sekundách druhého poločasu se prosadil Marek Loskot a v posledních sedmi minutách zápasu si Češi ještě s chutí zastříleli. Nejdříve využil přesilovku Loskot, potom se zapsali podruhé v utkání mezi střelce také Bernad s Šebkem a 64 sekund před koncem dovršil debakl Kanady Lukáš Novák. Gólman Daniel Brabec udržel čisté konto.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Čeští futsalisté na MS zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a jsou v osmifinále

Čeští futsaloví reprezentanti ve třetím utkání na mistrovství světa v Litvě zachránili remízu 1:1 s Vietnamem a z druhého místa skupiny D postoupili do osmifinále. V něm svěřenci trenéra Tomáše Neumanna v pátek pravděpodobně narazí na Španěly, dvojnásobné světové šampiony. Jediný český gól v Kaunasu dnes vstřelil kapitán Lukáš Rešetár.

"Hlavně jsem zklamaný z našeho výkonu. Takhle špatně jsme dlouho nehráli. Zakončení bylo z naší strany tragické. Šancí jsme měli zase na deset gólů, ale jak to řešíme, to je hrůzostrašné," řekl Neumann v nahrávce pro média od FAČR.

Češi po vítězství 5:1 na Panamou a porážce 0:4 s favorizovanou Brazílií v prvním poločase dominovali v držení míče, ale tolik šancí si nevytvořili. Ty zřejmě největší neproměnil Křivánek. Několikrát vietnamských pokusů zneškodnil brankář Vahala.

"Chyběl tam pohyb, chyběla prudká přihrávka. Stáli jsme na míči, neběhali jsme. Vůbec nejsem s ničím spokojený," prohlásil kouč Neumann.

Podobně vypadalo dlouho i druhé dějství. Po Zárubově tyčce ve 35. minutě Phat Chau nečekaně prostřelil brankáře Vahalu. Už za necelou minutu ale odpověděl kapitán Rešetár, který chybu ve vietnamské obraně potrestal střelou do horního růžku. Závěr už si čeští hráči pohlídali.

Zdroj: ČTK
Další zprávy