reklama
 
 

Tři roky na vzestupu: Od focení přítelkyně až po portréty youtuberů a známých kapel

4. 2. 2018
Když si začínající fotograf pořídí první zrcadlovku a začne fotit své kamarády, samozřejmě ho vůbec nenapadne, že už za tři roky se může dostat ke spolupráci s hvězdami české hudební scény, jako jsou skupiny Chinaski, Jelen nebo Paulie Garand a Kenny Rough. Radkovi Kudláčkovi se to stalo. Žije si svůj sen, cestuje po světě, dělá obálky cédéček pro hudební skupiny a mezi jeho zákazníky patří zajímavé firmy.

Radku, kdyby se chtěl někdo podívat na hezké slečny, řekla bych mu, ať si najde váš Instagram. Jak je hledáte? Neříkejte mi, že na fotopátračce…

Fotopátračka ještě existuje? Hodně z mých focení vzešlo ze spolupráce s umělci, při focení propagačních předmětů a snímků. Rád ale fotím i s lidmi, kteří se mi ozvou sami nebo si je najdu na Instagramu a ozvu se jim. Hodně také fotím kamarády.

Jaké typy dívek preferujete pro focení?

Nemám typ, který bych vyloženě preferoval. Jde mi o zachycení jejich krásy v určitém okamžiku, tak jak ji ostatní třeba nevidí, ale já v tu chvíli ano. Nechci, aby z mých fotek vyzařoval jen prvoplánový ideál krásy.

Jak je možné, že všechny na vašich fotkách působí tak přirozeně a uvolněně? Skoro jako by to byly vaše kamarádky…

Protože se z nás většinou kamarádi skutečně stanou a fotíme spolu opakovaně. Je jednoduší vystihnout ten správný moment, když už s člověkem máte vytvořen nějaký vztah a trochu se znáte. Není to ale pravidlem.

Hodně pracujete s přírodním světlem, proč?

Chci, aby snímky byly přirozené a nenucené. Rád zobrazuji věci a lidi nestrojeně, bez přehnaných póz. Stačí si počkat na dobré světlo, na ten správný moment.

Používáte při úpravách fotek několik stálých presetů (přednastavených úprav), nebo upravujete každý snímek zvlášť, podle nálady?

Radek Kudláček

Web: kudlacek.photography
Instagram: instagram.com/radek_kudlacek
Fotografická technika: Nikon, Zenit, Sigma, Tamron

Každému snímku se věnuji zvášť, podle světla a nálady.

Jak si vybíráte lokace pro focení?

Asi polovina mých snímků je vlastně takový fotografický freestyle - nikdy nevím, jaké bude světlo, počasí nebo nálada, prostě jdu na výlet s někým a u toho něco nafotím. Proto bych nemluvil přímo o vybírání lokace. Samozřejmě, pokud jde o předem domluvené focení v určitém stylu, přizpůsobím tomu i místo. Musí se mi líbit a být fotogenické samo o sobě. 

V místech, která neznám, vybírám lokace podle Instagramu a s mapou v ruce.

Věnujete se také portrétní fotografii, svatební fotografii, komerci a cestování. Hledají si vás pak klienti třeba přes Instagram či Facebook?

Ano, v dnešní době je to spíše Instagram než Facebook.

Jak jste se dostal k fotografování hudebních klipů?

Přes focení pro Paulieho Garanda - Garand Brandu. Nejdříve mě požádali, ať nafotím zákulisí při natáčení klipu, potom jsem dostal nabídky také od Atmo Music, od skupiny Jelen, Chinaski nebo od studia Forward Creatives.

Čím je takové focení specifické?

Je to zase něco úplně jiného, a jak říkáte, specifického. Jiní lidé, atmosféra i zaměření. Není to tak, že přijdu, nafotím a jdu. Pomáhám s nasvětlením, s kamerou, vytvářím celkovou dokumentaci průběhu natáčení. Často z toho pak vzniknou i titulní fotografie pro celé album.

Jak jste se dostal k fotografii a čím jste začínal?

Na popud svého tehdejšího šéfa jsem si od kamaráda koupil zrcadlovku Nikon D40 a začal číst Digitální Foto magazín. Nejdříve jsem fotil vše, co jsem viděl, a přítelkyni… Tehdy by mne ani ve snu nenapadlo, kam až lze ve focení dojít.

Po jak dlouhé době jste si začal fotografováním vydělávat?

Nevěnuji se pouze focení. Ten okamžik ještě nepřišel. Focení je převážně můj koníček, který se občas zvrhne v práci. Ke komerčnímu focení jsem se dostal zhruba po třech letech.

Co by se muselo stát, abyste se rozhodl focení věnovat naplno?

Bojím se, že kdybych se věnoval pouze focení, stala by se z toho do jisté míry povinnost a stereotyp. Svoboda dělat pouze věci, které mě naplňují, mi vyhovuje. 

Jak je možné fotit více žánrů, a přesto si udržet svůj rukopis?

Není to jednoduché, ale snažím se produkovat věci, ze kterých lidi na první pohled poznají, že jsem to fotil já. Nebudu do dolního rohu umisťovat své jméno, chci, aby bylo zřejmé, že je to moje práce. Vybudoval jsem si svůj styl a toho se snažím držet.

Radku, nedávno jste se vrátil z Nepálu, jak jste jej vnímal?

Je to krásná země, ale rozhodně není pro každého…

Proč, jak to myslíte?

Je tam krásně, ale má to své stinné stránky. Například znečištěné ovzduší, smog, odpadky všude - ve městech i na horách. Je to něco pro nás Evropany naprosto nepředstavitelného.

Byla realita jiná, než jaká byla vaše očekávání?

Nepál jako země má očekávání splnil, rozhodně jsem tam nebyl naposledy.

Hodně cestujete. Co vám dává cestování?

Díky cestování utíkám z každodenního stereotypu. Dává mi to inspiraci, nápady, čistím si tak hlavu. A nakonec je podle mě třeba život prožít, ne ho jenom žít.

autor: Romana Marie Jokelová | 4. 2. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama