V houfu mladých jezdců, kteří se časně zrána připravují na trénink poblíž senegalské vesnice Niaga, Diop Fallou snadno zmizí, neboť je o hlavu menší než jeho přátelé. Ale když začne závodit, jeho přikrčená silueta nad sedlem je hned vidět před ostatními.
"Když startuje závod, bývám trochu ve stresu, ale po chvíli je to pryč," říká mladík. "Během závodu už myslím jen na vítězství."
Diop je jeden z nejslibnějších a nejtalentovanějších mladých senegalských žokejů, kterému se podařilo už v sedmnácti letech vyhrát řadu místních dostihů. Jeho cíle jsou ale mnohem vyšší. Doufá, že už příští rok by mohl jezdit ve Francii.
Koně jsou v soudobém Senegalu každodenní součástí života. Bryčky a vozy tažené koňmi jsou tam všudypřítomné a dostihy se během posledních padesáti let vyvinuly v celonárodní vášeň. "Koně v naší rodině vždycky byli, miloval je můj otec i dědeček," říká Diop.
Ve vesnicích, jako je Niaga, kde žije Diop, obchody s potřebami pro chovatele koní lemují hlavní cesty a okolní pole jsou poseta jezdci. Dům, kde žije Diop a dalších dvanáct členů jeho rodiny, stojí u frekventované postranní ulice a právě dostává novou střechu. Mohli si ji pořídit díky finančním cenám, které mladý jezdec vyhrál.
V závislosti na počtu účastníků závodu může Diop získat za jedno vítězství až 600 dolarů. To je zhruba třikrát více, než je průměrný měsíční plat v Senegalu. Diopův otec, který většinu života strávil jako kočí, je na synovy úspěchy náležitě pyšný. To, že chlapec ukončil školní docházku ve dvanácti letech, aby se mohl dostihům věnovat naplno, neřeší.
Nyní Diop trénuje u Adama Baa, jehož rodina už po generace vlastní hřebčín u jezera Lac Rose. "Je to velice talentovaný jezdec," říká Bao. "A navíc s jeho výškou a váhou bude moci závodit do padesáti," tvrdí. Příští rok chce Diopa poslat na tři měsíce do Francie, kde by měl závodit v barvách jisté senegalské stáje. "Už by tam dávno byl, nebýt pandemie," vysvětluje Bao krátce před dostihy ve třetím největším senegalském městě Thiés.
Diop tam během následujícího nedělního odpoledne vyhrál tři z pěti dostihů a na cenách získal tisíc dolarů. "Chci být nejlepší žokej v jiné zemi, než je tato. V Maroku, ve Francii, prostě kdekoliv, kde mají rádi dostihový sport," sní mladý žokej z africké savany.