Fotograf Jiří Hanke, známý například soubory Pohledy z okna mého bytu nebo Otisky generace, uspořádal v kladenské galerii od roku 1977 celkem 433 výstav. "Z koncepčně nevyhraněných počátků se Malá galerie postupně vypracovala na prestižní českou galerii specializovanou na fotografii," oceňuje jeho kurátorskou práci publicista a kritik fotografie Michal Janata.
Přesto Hankeho galerie letos skončila a chvíli to vypadalo, že Česko přišlo o jednu z vyhlášených mimopražských galerií zaměřených na fotografii.
Vaše výstavy jste pořádal v kladenské budově Spořitelny. Hodně se hovořilo o tom, že po rekonstrukci jejích prostor jste tam letos na jaře skončil. Po zhruba půlroční odmlce se galerie vrací, ovšem jinde a pod jiným jménem.
Ano, díky městu Kladnu, které mi velkoryse nabídlo stálou expozici mých fotografií v kladenském zámku i prostory pro výstavy, kde bych mohl pokračovat.
Pokračujete pod novým názvem Kabinet fotografie. Na jakou historii vlastně navazuje?
První výstava byla v květnu 1977. Během následujících 41 let a jedenácti měsíců jich bylo celkem 433.
Postupně jste vybudoval fotografickou galerii, která pravidelně dokázala představovat opravdové špičky československé fotografie a byla ceněná nejen z regionálního, ale i celorepublikového pohledu. Jak to všechno začalo?
Byl jsem jako jediný fotograf členem výtvarné skupiny Atelier 74. Neměli jsme prostory, kde vystavovat. Pracoval jsem tehdy ve Spořitelně, kde byla prosklená hala s úžasným světlem. Lidé tam čekali, než se u přepážek dostanou na řadu. Napadlo mě, že by se tam daly dělat výstavy, a vedení souhlasilo. Výstavy se střídaly poměrně často - jednou za měsíc, někdy i jednou za tři týdny. Občas to vypadalo tak, že jeden den byla vernisáž a druhý už jsem posílal pozvánky na tu další.
Ve druhé polovině osmdesátých let se galerie začala specializovat na fotografii a prošly jí opravdové špičky tohoto žánru. Jak se vám podařilo je k vám dostat?
Bylo to nejspíš tím, že jsem sám fotograf a všichni jsme kolegové. A také tím, že se vědělo, že tady vystavují špičkoví fotografové. Mnozí z nich se pak i sami hlásili. Musím říct, že každý, koho jsem oslovil, tady rád vystavoval. Na vernisážích bývala bezvadná atmosféra. Obešly se bez oficiálních proslovů, zato tam však každý autor povídal sám o sobě a o své práci. Lidé, kteří přišli, si toho vážili, zajímalo je to. Bylo to také velmi osobní, autoři po vernisáži většinou pokračovali k nám domů.
Jak to bylo před listopadem 1989 se schvalováním výstav? Komunisté neměli moc rádi, když se věci odehrávaly bez jejich souhlasného razítka.
Ze začátku to nikomu nevadilo, ale později se opravdu začaly objevovat názory, že by se to mělo schvalovat. Jednu výstavu jsem ke schválení poslal, zamítli ji, ale trvalo jim to tři měsíce. Takže než mi rozhodnutí sdělili, dávno už proběhla. Od té doby jsem tam neposlal nic. Samozřejmě to po mně chtěli, ale já jsem argumentoval tím, že to není galerie, ale výzdoba Spořitelny. Takže je to jen její věc, co si tam pověsí.
Kabinet fotografie, který navázal na Malou galerii České spořitelny, zahájil svou činnost výstavou nazvanou Z české fotografie 1870-2000. Symbolicky tam připomínáte fotografy, kteří u vás vystavovali a kteří zároveň psali dějiny československé fotografie. Jaká bude další výstava?
Na březen chystám výstavu Václava Chocholy. Bude to speciální výběr z jeho pařížského období, kterému bude samozřejmě dominovat Salvador Dalí. (Chochola fotil Dalího portréty, pozn. red.).
Výstavy se už tedy nebudou střídat po měsíci?
Ne, budou pokračovat čtvrtletně. Rád už trochu zvolním a lépe to zapadá i do dramaturgie výstav v kladenském zámku.
Od osmdesátých let vždy před vernisáží fotíte autory vystavených snímků. Vyvinul se z toho velice zajímavý soubor portrétů. Budete v tomto konceptu pokračovat i dál, v Kabinetu fotografie?
Vidíte, o tom jsem ještě nepřemýšlel.
O výstavě:
Z české fotografie 1870-2000, Kabinet české fotografie v kladenském zámku, od 21. listopadu 2019 do 1. března 2020. Otevřeno: út-pá 9-12 a 13-17, so, ne, svátky 13-17.
Jiří Hanke (75)
Český dokumentární, portrétní a konceptuální fotograf. Je autorem řady známých fotografických projektů, např. Pohledy z okna mého bytu, Stop time, Lidé z Podprůhonu, Otisky generace, Ozvěny, Periferie atd.
