Na první pohled by to mohlo vypadat jako trochu šílený rozmar vědce z 19. století: přikládat lidem ke tvářím elektrody a sledovat, jak se pod proudem smršťují svaly ve tváři. Jenže ve své době, tedy mezi lety 1850 a 1860, to bylo propojení dvou věcí, které byly v té době absolutní high-tech: elektřiny a fotografie. Práci Guillauma Duchenne de Boulogne dnes uznávají jak lékaři, tak dokonce i kunsthistorikové.
Z pohledu historie umění je kniha "Mechanismus lidské fyziognomie aneb Elektrofyziologická analýza projevů vášní použitelná v praxi výtvarného umění" velmi cenná. Byla vydána v roce 1862 a je první publikací o lidských emocích, která byla ilustrována fotografiemi.
Spis je však významný i z lékařského hlediska. "Je de facto prvním neurofyziologickým textem zabývajícím se emocemi; lze ho také považovat za mezník v historii klinické lékařské fotografie," napsali v medailonku věnovaném lékaři z neurologické kliniky v Olomouci Petr Kaňkovský a Petra Plachá. (Text je možné si přečíst na stránkách webu Neurologie pro praxi).
S focením pomáhal lékaři profesionál
Snímky tváří pod proudem nefotografoval lékař Guillaume Duchenne de Boulogne sám, i když to uměl výborně. Toužil po naprosto dokonalých výsledcích, a tak si přizval uznávaného portrétního fotografa Adriena Tournachona, který byl bratrem slavného francouzského fotografa Nadara. Jako autoři snímků jsou proto společně uváděni Duchenne de Boulogne a Tournachon.
Z negativů, které pořídili v roce 1854, vytvořil Touranchon jedinou sadu pečlivě zpracovaných reprodukcí, které doktor uložil do velkého alba (je nyní uloženo v École des Beaux-Arts v Paříži). Toto album má nyní nesmírnou hodnotu a velice cenné jsou i dochované výtisky knihy. Jeden z nich je například ve sbírkách světoznámé Metropolitní galerie v New Yorku.
Hlavním hrdinou pokusů byl starý bezzubý muž
Duchenne se ve své publikaci pokusil definovat základní výrazová gesta lidského obličeje. Každé z nich spojil s určitým obličejovým svalem nebo svalovou skupinou. Identifikoval třináct základních emocí, jejichž výraz je ovládán jedním nebo dvěma svaly. Popsal také přesné kontrakce, které vedou k jednotlivým výrazům.
Pracoval přitom se šesti modely. Až na jednoho to byli všechno jeho pacienti. Hlavním hrdinou jeho snímků však byl, řečeno lékařovými vlastními slovy, "starý bezzubý muž s hubeným obličejem, jehož rysy, aniž by byly absolutně ošklivé, se blížily běžné trivialitě".
Sám Duchenne de Boulogne o své práci napsal: "V lidském obličeji se náš stvořitel nezabýval mechanickou nutností. Byl ve své moudrosti schopen uvést do činnosti kterýkoli konkrétní sval, jeden sám nebo několik svalů dohromady, když chtěl, aby se na tváři člověka krátce zapsaly charakteristické znaky emocí, a to i těch nejprchavějších. Jakmile stvořil tento jazyk výrazu tváře, stačilo už jen to, aby dal všem lidem instinktivní schopnost vyjadřovat své pocity vždy stahováním stejných svalů. Tím se tento jazyk stal univerzálním a neměnným."
Guillaume Benjamin Amand Duchenne de Boulogne žil v letech 1806 až 1875. Stal se významným a dodneška uznávaným neurologem, autorem mnoha vědeckých publikací a jednou z významných postav v historii fotografie.
Snímky použité ve fotogalerii jsou ze sbírek The MET (Metropolitního muzea v New Yorku. Spadají pod licenci označovanou jako Public domain.