Portréty unikátní technikou: Pohledy do očí Magora Jirouse, Zikmunda či Štreita

Portréty unikátní technikou: Pohledy do očí Magora Jirouse, Zikmunda či Štreita
Na portrétech od Radovana Kodery jsou ostré v podstatě jen oči fotografovaných, které díky tomu magicky přitahují pohled diváků. Kodera tohoto efektu dosahuje speciálním velkoformátovým přístrojem, který umožňuje zaostřit jen na zvolenou přímku a její blízké okolí. Své portréty různých osobností a především fotografů vystavuje nyní ve Středoevropském domě fotografie v Bratislavě. Na fotce: Ivan Martin Jirous, 2011. (Básník, publicista, výtvarný kritik a vůdčí duch českého undergroundu).
Jindřich Štreit, 2011. (Dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života).
Hana Gerzanicová, 2018. (Spisovatelka, básnířka, překladatelka, pedagožka a propagátorka české kultury v Austrálii).
Vladimír Birgus, 2011. (Fotograf, historik fotografie a vysokoškolský profesor).
Foto: Radovan Kodera
Tomáš Vocelka Dan Poláček Tomáš Vocelka, Dan Poláček
17. 7. 2021 20:00
Na portrétech od Radovana Kodery jsou ostré v podstatě jen oči fotografovaných, které díky tomu magicky přitahují pohled diváků. Kodera tohoto efektu dosahuje speciálním velkoformátovým přístrojem, který umožňuje zaostřit jen na zvolenou přímku a její blízké okolí. Své portréty různých osobností a především fotografů vystavuje nyní ve Středoevropském domě fotografie v Bratislavě.

"Oči nejsou jen smyslovým orgánem, ale i prostředkem neverbální komunikace. Očima se můžeme tázat, vyjádřit souhlas, vzdor, radost, smutek i vztek. Zároveň jsou výrazným vizuálním charakteristickým rysem člověka. Pohled z očí do očí může být prvním vzájemně vyslaným signálem a obvykle napoví, jak bude probíhat další komunikace," vysvětluje fotograf Kodera a přiznává, že portrétování touto metodou není pro lidi sedící modelem zrovna pohodlné.

Rozostření mimo přímku spojující obě oči je způsobeno tím, že objektiv a deska, na kterou se fotografuje, neleží v rovnoběžných rovinách. Přístroj totiž umožňuje jejich naklápění.

"Při fotografování nutím portrétované dodržovat mé rozmarné a pro ně nekomfortní podmínky. Dominantního zobrazení očí se snažím dosáhnout jak způsobem nasvícení a kompozicí snímku, tak i pomocí techniky. Fotografuji velkoformátovou kamerou, umožňující využít anti-Scheimpflugova principu, tedy  naklopení přední a zadní standarty tak, že zobrazovací rovina není rovnoběžná s rovinou zaostření. Ta běží šikmo prostorem. Při ostření na matnici se pokouším protnout rovinu zaostření a rovinu zobrazení právě v místě očí," vysvětluje. (Pozn. red.: Jak funguje velkoformátový fotoaparát, jak vypadají standarty a jak se s ním fotografuje se můžete podívat zde).

Pro portrétované to znamená, že se nesmí pohnout od chvíle, kdy fotograf začne zaostřovat, až do okamžiku expozice. Může to trvat poměrně dlouho, proto jim fotograf za hlavu nainstaluje opěrku, od které se nesmí během portrétování odtáhnout.

"Portrétování je pro mě vždy emotivní zážitek a ten pokračuje i během vyvolání negativu a při výsledném zpracování fotografie ve fotokomoře," uvádí Radovan Kodera, který pořizuje portréty touto metodou už od roku 2011.

Kodera se narodil v roce 1960 v Chebu a od roku 1974 žije v Plzni. Po maturitě a vojně pracoval v různých profesích (řidič, bagrista, zauhlovač, vychovatel na stavebním učilišti) a od roku 1992 působí jako fotograf plzeňského památkového ústavu. Odtud se také odvozuje způsob, jakým pracuje s portrétem. Metoda, při které se vůči sobě naklápí roviny objektivu a filmu, je totiž často využívána při profesionálním fotografování architektury (kromě práce s hloubkou ostrosti totiž umožňuje také srovnat svislé linie tak, aby byly rovnoběžné). 

V letech 2008-2014 studoval Kodera Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Působí také jako pedagog - nejprve to bylo na Střední soukromé umělecko-průmyslové škole Zámeček v Plzni-Radčicích a od roku 2012 učí na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU v Plzni. Od druhé poloviny devadesátých let pracuje také jako kurátor a organizátor výstavních projektů.

Vytvořil několik autorských dokumentárních souborů, např. Plzeň v Sametové revoluci, Slavnosti svobody 1990, Psychiatrická léčebna v Dobřanech, Židovské hřbitovy západních Čech, Tady žili židé, Osudy zmizelých, Stopy holocaustu, soubory fotografií ze Zakarpatské Ukrajiny, z Albánie, ze slévárny v Králově Dvoře. Zabývá se dokumentární a výtvarnou fotografií, v posledních letech se věnuje také portrétu a zátiší. Pracuje s velkoformátovou kamerou v ateliéru i v terénu. Ve volné tvorbě pracuje stále analogovým procesem, z negativů vytváří klasické bromostříbrné zvětšeniny.

Výstava ve Středoevropském domě fotografie v Bratislavě potrvá do 1. srpna a více o ní najdete na této stránce.

 

Právě se děje

Další zprávy