Hylandová se na své téma mohla důkladně soustředit i proto, že je mezi prvními třemi vítězi nového programu grantů Lumix Stories for Change, který vyhlásil prestižní magazín British Journal of Photography. První ročník grantu se zaměřil na téma lidské potřeby někam patřit a na téma inkluze.
Fotografka a kameramanka mohla díky grantu a za podpory charitativní organizace Connect: North Korea strávit několik měsíců v severokorejské komunitě v New Maldenu a dokumentovat životy a rituály tamních lidí.
Účastnila se tradičních tanců, nácviku sborového zpěvu, K-popových koncertů a dokonce i terapií smíchem. Nyní zveřejnila první část dokumentu, která se zaměřuje na severokorejské důchodce. V dalších dílech chce popisovat taneční K-popovou soutěž, umělce mezi severokorejskými emigranty a rituály související s jídlem.
"Chtěla jsem vytvořit něco, co by tuto komunitu zachytilo a popsalo takovou, jaká je - tedy pozitivní a povzbuzující. Nechtěla jsem vyprávět negativní příběh o jejich traumatech," říká Catherine Hylandová.
"Když jsem na dokumentu pracovala, uvědomila jsem si, že my Evropané máme tendenci vnímat uprchlíky ze Severní Koreje skrze naši představu o tom, jak by se měli cítit. Myslíme si, že musí být ohromně traumatizovaní. Ale když se s nimi setkáte a mluvíte s nimi, není v nich hořkost ani vztek. Myslím, že když je člověk zdravý a šťastný, nakonec toho zvládne zpracovat opravdu hodně. A oni jsou zdraví a šťastní. Myslím, že je to i proto, že našli komunitu lidí, která se navzájem podporuje," říká Hylandová.
V rámci grantu dostala Hylandová k dispozici také nové plnoformátové bezzrcadlovky Lumix S1 a S1R. "Byl to první velký projekt, na kterém jsem pracovala s bezzrcadlovkou a byl to pro mě převratný zážitek," říká Hylandová. "Obvykle totiž utratím velkou část rozpočtu na zapůjčení profesionálních videokamer, jako jsou Red nebo Arri," říká a vysvětluje, že byla překvapena kvalitou výstupu z bezzrcadlovky. "Umožňuje to efektivněji využít peníze, které máte," konstatuje.
První krátký film, který v rámci dokumentu natočila a zveřejnila, nabízí pohled na každodenní činnost Spolku korejských seniorů, jehož členové jsou ve věku mezi 55 a 94 lety. Připravují si společná jídla, sdílejí vzpomínky na domov, který museli opustit, a na tradiční rituály, ale také naděje na budoucnost v bezpečném a pečujícím prostředí.
