reklama
 
 

Duševní nemoci jsou opředeny mýty a předsudky, varuje odbornice. Festival Na hlavu to chce změnit

18. 4. 2017
V pražském kině Světozor se od 20. do 23. dubna koná první ročník festivalu Na hlavu. Nabídne netradiční spojení projekcí známých filmů jako Amadeus nebo Trainspotting s přednáškami, jež snímky představí v novém světle. Duševní onemocnění se týkají až čtvrtiny české populace. Netradiční filmová přehlídka se snaží bojovat se stigmatizací těchto lidí a s předsudky. Ty jsou totiž pro mnohé lidi s duševní nemocí větší problém než samotné zdravotní obtíže. "Duševní nemoc není vidět, obklopuje ji tajemství. Co je neočekávatelné, toho se lidé bojí," vysvětluje socioložka Miroslava Janoušková.
Doporučujeme

Mají počítače duši? Jaký je život s Alzheimerovou chorobou? A jak se vyrovnat s depresí v zaměstnání? Nejen těmito otázkami se bude zabývat festival Na hlavu, který představí v jiném světle filmy jako Ex Machina, Pořád jsem to já, Dva dny, jedna noc nebo Amadeus a Trainspotting.

Na snímky navážou přednášky odborníků, kteří upozorní na stereotypy a mýty kolem duševních nemocí. Festival chce snížit stigmatizaci lidí s tímto handicapem.

"Stigmatizace je závažnější jev, než se možná zdá, jde o označování a vylučování lidí na základě některé jejich charakteristiky, a to bez ohledu na to, jací tito lidé jsou ve skutečnosti. Často to vede k diskriminaci celé skupiny," upozorňuje socioložka Miroslava Janoušková, jež vede skupinu zaměřenou na prevenci a výzkum stigmatizace lidí s duševním onemocněním v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ).

Jedním z častých mýtů o lidech s duševním onemocněním je to, že jsou nebezpeční. V tomto ohledu hrají podle Janouškové neblahou roli zejména média.

Život s cejchem nebezpečného násilníka

"Vezměte si příklad, když se stane trestný čin. Jakou pozornost mu věnují média, je-li pachatelem člověk i s domnělým duševním onemocněním? Nesrovnatelně větší, než když je pachatelem člověk bez této diagnózy. A může to vést třeba i k tomu, že lidé, kteří mají podobné potíže, raději k lékaři nepůjdou, protože nechtějí dostat nálepku kriminálníka či nebezpečného násilníka. Média a politici tímto svým přístupem mohou ztížit životy mnoha lidem, kteří se potýkají s tak závažnými problémy, jako jsou duševní nemoci," říká výzkumnice v oblasti sociální psychiatrie.

Když je někdo tělesně postižený, popřípadě má rakovinu nebo jinou chorobu těla, společnost se s ním umí "vypořádat" a začlenit ho mezi sebe. V případě duševních nemocí je to však stále problém. Být spatřen v čekárně u psychiatra bývá pro pacienty často větší problém než čekat na gynekologii či urologii.

"Duševní nemoc není vidět, obklopuje ji tajemství. Kdo to nezažije, moc si to neumí představit. Obraz člověka s duševní nemocí je často založen na nepředvídatelnosti. A co je neočekávatelné, toho se lidé bojí," vysvětluje odbornice.

Podle ní je třeba si uvědomit, že spektrum duševních nemocí je široké a zahrnuje nejen závažná onemocnění, při kterých dochází k narušenému vnímání reality, ale i lehké a středně závažné stavy, deprese, panické poruchy, obsese či úzkosti. Ostatně některá forma duševní nemoci dle odhadů epidemiologů zasahuje asi čtvrtinu populace.

"Paseku" v povědomí o lidech s duševními problémy provádějí také některé filmy, a právě na to chce upozornit festival Na hlavu. Podle Miroslavy Janouškové jsou problematické zejména thrillery a horory. Ty prý posilují stereotypy o nebezpečnosti a nepředvídatelnosti. Naopak jako pozitivní příklad, jak ztvárnit ve filmu schizofrenii, zmiňuje film Čistá duše, tedy příběh Johna Nashe, jenž získal Nobelovu cenu za ekonomii.

Deprese? To rozchodíš

Že jsou jedinci s duševní nemocí potenciálně nebezpeční, je pouze jedním z mnoha mýtů. Těmi dalšími je názor, že za duševní nemocí stojí slabá vůle. Podle dat NUDZ si to myslí 16 procent populace, a dokonce devět procent lékařů.

Ve skutečnosti za ní stojí hned několik faktorů - genetika, zážitky z raného dětství, životní styl i věci, které se stanou během života. "To, že lidé vyhledají odbornou pomoc, není znakem slabé vůle, ale spíše znakem odvahy. Zejména v naší společnosti, která negativně nahlíží na psychiatrii," podotýká Miroslava Janoušková.

Lidé, kteří trpí depresemi, se často setkali s reakcemi okolí, že "depku" je nejlepší rozchodit na čerstvém vzduchu, pořádně se vyspat, posedět si s kamarády u dobrého vína a bude po "nemoci".

"Kdo depresi prožil, ví, že to prostě nefunguje. Deprese ve své těžké podobě je velice závažná nemoc. Když se nezachytí v počátcích, může vést k hospitalizaci a dlouhodobé pracovní neschopnosti. Medikace a psychoterapie jsou pak nezbytné. Ale nejsou všezachraňující, lidé často musí změnit své životní tempo a návyky, zapojit psychohygienu a udělat třeba i zásadní změny, aby došli k dlouhodobému uzdravení," upozorňuje odbornice z Národního ústavu duševního zdraví a dodává, že depresí mohou trpět i jinak velmi úspěšní a výkonní lidé, kteří ve stavu akutní deprese nejsou schopní pracovat. Jako příklad uvádí například brilantního herce Miloše Kopeckého.

Další z rozšířených stereotypů říká, že člověk s diagnózou duševní nemoci patří do ústavu. Ovšem oproti době před rokem 1989 zde česká společnost zaznamenala velký pokrok a stále probíhající reforma psychiatrické péče usiluje podle Janouškové právě o snižování počtu lůžek v léčebnách a zároveň o rozvoj tzv. komunitní péče.

Ta probíhá v lokalitě, kde člověk žije, a nemusí tedy jezdit stovky kilometrů do zdravotnického zařízení, poskytují ji terénní sociální a zdravotní pracovníci, takže člověk nemusí být hospitalizován, pokud to není akutní.

Duševní nemoc nemusí být napořád

Většinu duševních onemocnění přitom léčit jde a lidé mohou žít smysluplný život. I u tak závažných onemocnění, jako je psychóza, se uzdraví třetina pacientů, další třetině se symptomy po určité době vrací. Klíčovou podmínkou je dostupná a adekvátní péče.

Největším problémem podle Janouškové je, že chybí dobré příklady. Články o trestných činech a tragédiích jsou velmi časté, ale nedoplňují je pozitivní obrazy, například "člověk, který bojoval s těžkou depresí a dokázal ji překonat" nebo "člověk se zotavil z psychózy a pracuje na smysluplné pozici".

"První titulek by mohl být o někdejším šéfovi Microsoftu pro Evropu Janu Mühlfeitovi, ten druhý o mých dvou kolegyních, které se věnují výzkumu v Národním ústavu duševního zdraví. Lidé, kteří mají vlastní zkušenost s nemocí, zejména tak závažnou, jako je psychóza, jsou velmi důležitými členy výzkumného týmu, protože přinášejí pohled, který běžný vědec nikdy nezíská," uzavírá socioložka Miroslava Janoušková.

Cyril Höschl a Jan Cina ve Znělce festivalu Na hlavu | Video: Národní ústav duševního zdraví |  01:23

Pokračujte dál

reklama
reklama
reklama
Komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama