Čím přesně trpí současný svět? Zaznamenali jste nějaký trend ve výskytu duševních poruch?
V moderním světě psychických obtíží a duševních poruch přibývá. U nás se jedná především o organické změny ve stáří, tedy demence, afektivní poruchy a především deprese. Příčin je více. V rozvinutých zemích lidé žijí déle, je dostatek potravin, nezávadné vody, dostatečná hygiena, moderní medicína zvládla většinu infekčních chorob. Významnější se stávají různé tzv. behaviorální faktory, jako je životní styl, fyzický pohyb, kouření, správná výživa, spánkový či světelný režim.
Jaké mají psychické nemoci faktický dopad na společnost, když se nedaří je odstraňovat?
Podle velké studie nazvané Global Burden of Disease zorganizované v 90. letech a replikované v tomto desetiletí budou představovat neuropsychiatrické choroby jednu z největších zátěží lidstva v první polovině 21. století. Tou zátěží se myslí předčasná úmrtí nebo výrazně narušená kvalita života pod vlivem nějaké dlouhodobější závažné poruchy zdraví. Například depresivní onemocnění zde vychází jako jedno z nejvýznamnějších.
Velký vliv na tento nedobrý zdravotní stav má současný životní styl, ale paradoxně také různé technické vymoženosti. Ve velkých městech se již nesetkáme s úplnou tmou. Přitom tento fakt narušuje běžné biologické denní rytmy, sekreci různých hormonů, jejichž posunutí může vést ke vzniku duševních obtíží.
Máte představu, jaký počet lidí v Česku trpí psychickými potížemi a nevyhledá odbornou pomoc?
Máme docela přesná čísla týkající se počtu lidí, kteří se léčí v psychiatrických ambulancích. V roce 2013 to bylo 603 tisíc našich občanů. Nejvíce bylo těch, kteří trpěli neurotickými obtížemi, dále poruchami nálady a demencemi. V současné době se již mnoho lidí s duševními poruchami léčí u praktických lékařů, někteří dochází za psychology nebo jinými odborníky. Mnoho jedinců se však neléčí nikde. Můžeme si to uvést na příkladu depresí, kde se jednoroční prevalence odhaduje asi na pět procent obyvatelstva. V případě našeho státu to znamená několik set tisíc nemocných. Přitom na psychiatrii dorazí jen asi 110 tisíc z nich.
Je nějaký rozdíl mezi muži a ženami?
Celkový výskyt duševních poruch u mužů a žen je přibližně stejný. Jsou ale rozdíly ve struktuře jednotlivých duševních onemocnění. Ženy častěji trpí úzkostnými a afektivními obtížemi, též se častěji pokouší o sebevraždu. U mužů častěji konstatujeme poruchy chování a rozvoj návykových nemocí. Muži také vedou v počtu úspěšně dokončených sebevražd.
V poslední době se hodně mluví o zneužívání léků. Co o tom říkají statistiky? Je to jen z důvodů zvýšení počtu psychických poruch?
Pro náš stát bylo typické to, že se v minulosti předepisovalo mnoho anxiolytik a hypnotik. Naštěstí se preskripční zvyklosti mění a především spotřeba návykových benzodiazepinů se snižuje. Naproti tomu zaznamenáváme v posledních letech raketový nárůst spotřeby antidepresiv. Toto považujeme za správný trend, který nás dostává do situace západoevropských zemí, jako je třeba Německo nebo skandinávské země.
Nesmíme si však představovat, že se jedná o zázračné léky, který vyléčí kdejakou bolístku. Pro léčbu depresivních a některých úzkostných poruch jsou však jistě správně indikované a účinné.
Co doporučujete jako odborník? Není dnešní člověk příliš závislý na medicíně?
prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.
- narodil se v rodině českého sexuologa prof. MUDr. Jana Rabocha, DrSc.,
- od roku 1999 je přednostou Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, dlouho byl také předsedou Psychiatrické společnosti, kde nyní zastává funkci minulého předsedy
- je členem kolegia Ministerstva zdravotnictví ČR a předsedou České psychiatrické společnosti JEP
- v roce 2012 získal státní vyznamenání Za zásluhy z rukou bývalého prezidenta Václava Klause
Moderní medicína je úchvatná disciplína, která dokáže řešit nemoci a patologické stavy, které dříve vedly ke smrti nebo trvalému poškození. Neodkáže však zvládnout vše. Při těchto úspěších se zapomíná na trochu zprofanovanou primární prevenci včetně zdravého životního stylu. Určitě závisí na tom, jakou máme fyzickou zátěž, co jíme, jaký máme spánkový režim, jak si budujeme partnerské a profesionální zázemí, jaké koníčky si pěstujeme, jaké máme přátele, jak se staráme o naše děti.
Setkat se s přáteli při tenisové čtyřhře, zpotit se, trochu se pohádat a pak vše urovnat při jednom malém pivu často dokáže předejít některým duševním problémům a nutnosti užívat psychofarmaka. S paní Evou Filipovou jsme na toto téma nedávno vydali kuchařku Jezte chytře, která pojednává nejen o vhodném jídle, ale i o dalších aspektech zdravého způsobu života.
Jaký trend budou mít psychické nemoci v budoucnu? Slyšela jsem, že jedním z nejčastějších důvodů odchodu do invalidního důchodu má být syndrom vyhoření. Všímáte si i případů, kdy lékaři nenávidí své pacienty?
Syndrom z vyhoření není uznávanou psychiatrickou diagnózou. Jedná se o soubor obtíží, které souvisí s naším pracovním zatížením především v profesích, u kterých je v popředí pracovní náplně kontakt s lidmi. Bývá popisován jako stav emocionálního vyčerpání a depersonalizace či ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí vedoucí k poklesu efektivity práce. Je pravdou, že lékaři se s tímto syndromem určitě potýkají. Podle našich výzkumů tento patologický fenomén postihuje asi 30 procent z nás. Tím nemyslím, že by tito kolegové nenáviděli své pacienty, ale jsou méně výkonnější a mají tendence k vyšší chybovosti.
Dle čerstvých údajů ze Spojených států syndrom vyhoření postihuje 30 až 50 procent amerických lékařů a v posledních letech dochází k přibývání takto postižených – za tři roky až o deset procent podle jednotlivých klinických specializací. I v těchto případech je nutno myslet na včasnou prevenci, ať ve formě různých psychoterapeutických aktivit, či správného životního stylu.
Jak se staví česká společnost k duševním poruchám, léčbě a psychiatrii vůbec?
Duševní poruchy jsou dlouhodobě spojeny s problémem stigmatu něčeho nežádoucího, zlého, a tendencí většinové společnosti se lidí s duševní poruchou nějakým způsobem zbavit, izolovat, nebo v lepším tento problém nevidět. Tomu odpovídá skutečnost, že na psychiatrickou péči se u nás vydá méně než tři procenta ze zdravotního rozpočtu, zatímco evropský standard je pět až deset.
Přitom duševních poruch je skutečně hodně a dá se říci, že každá rodina má zkušenosti alespoň s jedním svým členem, který někdy trpěl psychickými obtížemi, ať v raném mládí, nebo v pozdním věku. Doufám, že aktuálně nastartovaná reforma psychiatrické péče přinese v tomto směru zásadní zlepšení.
Vše svědčí pro to, že úspěchy moderní, heroické biomedicíny, změny životního prostředí a našeho životního stylu povedou k tomu, že duševních obtíží a psychických onemocnění bude během 21. století přibývat. Bude třeba, aby moderní společnosti s tímto trendem počítaly. Jistě bude třeba podpořit rozvoj moderní psychiatrie a v celé medicíně více zdůrazňovat duševní a spirituální dimenze našeho zdraví.
