Jako zdravotní sestra je Jana Havelková zvyklá pečovat o druhé na každodenní bázi. Stejně přirozené a spontánní pro ni bylo před šesti lety uspořádat první sbírku pro těhotnou matku v nesnázích. "Sbírka se nakonec neuskutečnila, protože celá žádost byla podvodná a dotyčná žena vůbec neexistovala. Nashromážděné věci jsem nabídla azylovému domu v Sedlčanech, kde měla žena pobývat, během pár dní jsem vše osobně dovezla a předala," vypráví.

První slepá ulička ji neodradila, ale právě naopak - stala se odrazovým můstkem pro rozsáhlou dobročinnou pomoc, které se Jana Havelková věnuje už šest let, a sbírky pro děti ze sociálně slabších rodin, dětských domovů, azylových domů, zdravotně handicapovaným a lidem bez domova organizuje každý měsíc.

Začátky byly poměrně divoké - všechny věci do sbírky, jako jsou potraviny nebo oblečení, skladovala doma. "Když si na to dnes vzpomenu, vyloudí mi to úsměv na tváři. Všechno jsem shromažďovala a třídila u nás v podkroví, pak to zase snášela dolů, nafotila a následně nosila do auta." Doma se Jana Havelková setkala s podporou a pochopením především od manžela, který viděl, jak ji pomáhat druhým baví. "Aspoň jsem ho večer nerušila u televize, ale uklidila se na půdu," směje se. 

Jídlo, oblečení, nábytek i narozeninový dort

Poté, co v roce 2018 založila spolek Radost Příbramáčkům, už Havelková na půdě shromažďovat věci nemusí - pronajímá si prostory v Příbrami, kde jídlo, oblečení, ale také například nábytek členové spolku svážejí, třídí a balí k předání potřebným.

"Mám několik úžasných kamarádek, které neváhají a pomáhají, s čím je třeba. Někdy je náročné skloubit náš čas, každá máme své zaměstnání nebo děti. Potravinovou banku má na starosti manžel, který jídlo distribuuje, teď v době covidu s ním jezdí i náš starší syn Honzík a pomáhá mu. Na mně je pak finální třídění jídla, protože vím, ke komu ho povezeme, jak velké rodiny to jsou, jestli mají děti a podobně," vysvětluje s tím, že výběr potravin se podle toho hodně odvíjí.

Jana Puklová Havelková | Foto: Nadace Karla Janečka

Opuštěným dětem z Dětského domova Pepa na okraji Příbrami Jana Havelková zase zpestřuje narozeninové oslavy a osobně jim zajišťuje a rozváží dorty. "Vždy tam jedu s radostí, ačkoliv je mi to vše strašně líto a vím, že lásku rodičů jim nic nenahradí. Ale naučila jsem se nesoudit a věřím, že je tam dětem lépe. Mají zázemí, jídlo, jistotu, režim, pocit bezpečí, mohou chodit do školy, mít kroužky a mnoho dalšího," pokračuje zdravotní sestra a dobrovolnice, pro kterou se největší odměnou a satisfakcí za dobročinné aktivity stala radost dětí, rodin, matek, seniorů nebo lidí bez domova, kterým potřebné věci předává. 

Celý svět spasit nelze

"Zažila jsem už spoustu dojemných situací, protože pro hodně lidí je naše pomoc i jakýmsi světlem na konci tunelu," říká. Svou pomoc směřuje také k rodičům dětí s handicapem, jejichž léčba, rehabilitace či pomůcky jsou finančně velmi náročné. "Hodně takových rodin utratilo naspořené peníze za to, aby daly svému dítěti šanci na lepší život. Zaslouží si obdiv a přála bych jim všem, aby se jednou probudili, měli své děti úplně zdravé a začali řešit běžné věci."

Jana Havelková se svým spolkem dosud podpořila osm individuálních dětských příběhů a celkově vybrala přes 3,5 milionu korun. "Mám jediné přání - aby to takhle krásně fungovalo pořád. Aby byli lidé kolem mě pořád tak otevření a laskaví a věřili v dobro," říká s tím, že nelze spasit celý svět ani vybrat dost peněz pro všechny děti v těžké životní situaci. 

"Důležité je se nevzdávat a vědět, že i malá pomoc je pomoc. Někdo chodí cvičit, běhat nebo třeba maluje, já ve volném čase objíždím dárce a těm, kteří to potřebují, předávám radost, naději a často i víru v lepší zítřky," dodává zdravotní sestra s tím, že spolek vnímá jako koníček, který by jí s trochou nadsázky mohl kdekdo závidět. Za svou iniciativu nyní získala titul Laskavec.