Podívat se do Afriky byl vždy její velký sen. Ten se medičce Markétě Malecové splnil v jednadvaceti letech, když byla ve třetím ročníku studia na lékařské fakultě. "Když jsem do Ugandy přijela poprvé, byla jsem ohromena. Cesta z letiště do nemocnice trvala čtyři hodiny, projížděli jsme divočinou, deštným pralesem i přes vesnice místních obyvatel," vzpomíná.
Kontrast krásné přírody a chudoby byl prvním dojmem, který v ní Uganda zanechala. Očekávání předčil také první den v nemocnici Whisper, kterou založila Češka Veronika Cejpková a funguje jako nezisková organizace. "Zatímco v českých nemocnicích jsem jako nezkušená studentka byla spíš na obtíž a snažila se moc nepřekážet, v Ugandě jsem se stala potřebným článkem týmu."
Co je v životě skutečně důležité
Právě pocit užitečnosti je to, kvůli čemu se do Ugandy stále vrací. "Země si mě jednoznačně získala svými obyvateli, kteří jsou přátelští, otevření a hlavně vděční," pokračuje mladá medička s tím, že s takovou mírou vděku za lékařskou péči a další věci, které v Evropě považujeme za samozřejmost, se prý dosud nesetkala. "Lidé, kteří sami vůbec nic neměli, nám vždy za lékařskou pomoc poděkovali a obdarovali nás například ovocem nebo nás pozvali na oběd a rozdělili se i o to málo. V ten okamžik si člověk uvědomí, co je vlastně v životě důležité."
Ačkoliv tři roky jsou stále krátká doba na změnu všeobecného přístupu pacientů, vnímá Markéta Malecová velký progres v životech jednotlivců, kteří péčí v nemocnici prošli. "Dlouhodobě se zaměřujeme speciálně na to, jak se daří rodinám pacientů, kteří se u nás léčili s podvýživou, jež často pramení právě v chudobě," vysvětluje s tím, že těmto rodinám zdravotnický tým nabízí sociální poradenství, semináře a v případě potřeby i materiální podporu.
"Učíme je, jak se o své děti správně postarat, aby se situace s podvýživou neopakovala." To se zdravotníkům daří. Kromě podvýživy potom nejčastěji léčí malárii a respirační onemocnění, v loňském roce nemocnici navštívilo přes 14 tisíc pacientů. Spousta z nich byla ve vážném ohrožení života, díky Markétě Malecové a jejím kolegům však dostali druhou šanci.
Markéta Malecová však nepomáhá jen svou přítomností a lékařskou praxí přímo v Ugandě, ale tamním pacientům pomáhá i ve chvíli, kdy se z Afriky vzdálí. V Česku založila nadační fond jako tuzemskou pobočku organizace Whisper, prostřednictvím které se podařilo vybrat téměř 700 tisíc korun. "Většinu vybraných peněz používáme na běžné výdaje - léky, zdravotnický materiál, vodu a elektřinu, výplaty zaměstnanců nemocnice a další provoz. Dále získáváme dary na specifické projekty a pacienty." V minulém roce to byla například plastická operace pro holčičku Benitu, která potřebovala transplantaci kůže.
Emoce v nemocnici i mimo ni
Dárců a přispěvatelů, jimž osud ugandských dětí, často se potýkajících s podvýživou, není lhostejný, je podle Markéty Malecové naštěstí dostatek. Na druhou stranu Markéta Malecová prý velmi často čelí kritice. "Běžně se setkáváme s názory, proč pomáháme černochům a že bychom v první řadě měli pomáhat českým dětem. Takoví lidé byli a asi vždy budou. Jejich názory zřejmě nezměníme, ale můžeme aspoň zmírnit šíření těchto mýtů a komunikovat lidsky. Podle mě není fér rozhodovat o tom, zda si dítě zaslouží nebo nezaslouží pomoc na základě toho, v jaké části světa se narodí."
Přestože jí Uganda učarovala a zemi navštívila už pětkrát, žít zde natrvalo si Markéta Malecová představit neumí. "Žít dlouhodobě v místě, jako je Uganda, je opravdu náročné. Každý den je tam vyčerpávající nejen fyzicky, ale také psychicky a emocionálně - nejen v nemocnici, ale i mimo ni. Už se nemůžu dočkat svého dalšího výjezdu," dodává medička.
Za odhodlání, iniciativu a aktivní pomoc nemocným dětem v Africe Markéta Malecová nyní získala titul Laskavec.
Laskavec
Nominovat člověka, který by si zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění Laskavci v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.
