Medička léčí podvyživené děti v Ugandě. Češi mě kritizují, proč pomáháme černochům

Barbora Pěničková
21. 1. 2021 12:38
Poprvé odjela Markéta Malecová do Afriky před třemi lety. V ugandské nemocnici léčí děti, v Česku na její podporu založila nadační fond. Nadace Karla Janečka ji za to teď jmenovala laskavcem, člověkem, který nezištně koná dobré skutky.
Video: Nadace Karla Janečka

Podívat se do Afriky byl vždy její velký sen. Ten se medičce Markétě Malecové splnil v jednadvaceti letech, když byla ve třetím ročníku studia na lékařské fakultě. "Když jsem do Ugandy přijela poprvé, byla jsem ohromena. Cesta z letiště do nemocnice trvala čtyři hodiny, projížděli jsme divočinou, deštným pralesem i přes vesnice místních obyvatel," vzpomíná. 

Kontrast krásné přírody a chudoby byl prvním dojmem, který v ní Uganda zanechala. Očekávání předčil také první den v nemocnici Whisper, kterou založila Češka Veronika Cejpková a funguje jako nezisková organizace. "Zatímco v českých nemocnicích jsem jako nezkušená studentka byla spíš na obtíž a snažila se moc nepřekážet, v Ugandě jsem se stala potřebným článkem týmu." 

Co je v životě skutečně důležité

Právě pocit užitečnosti je to, kvůli čemu se do Ugandy stále vrací. "Země si mě jednoznačně získala svými obyvateli, kteří jsou přátelští, otevření a hlavně vděční," pokračuje mladá medička s tím, že s takovou mírou vděku za lékařskou péči a další věci, které v Evropě považujeme za samozřejmost, se prý dosud nesetkala. "Lidé, kteří sami vůbec nic neměli, nám vždy za lékařskou pomoc poděkovali a obdarovali nás například ovocem nebo nás pozvali na oběd a rozdělili se i o to málo. V ten okamžik si člověk uvědomí, co je vlastně v životě důležité."

Ačkoliv tři roky jsou stále krátká doba na změnu všeobecného přístupu pacientů, vnímá Markéta Malecová velký progres v životech jednotlivců, kteří péčí v nemocnici prošli. "Dlouhodobě se zaměřujeme speciálně na to, jak se daří rodinám pacientů, kteří se u nás léčili s podvýživou, jež často pramení právě v chudobě," vysvětluje s tím, že těmto rodinám zdravotnický tým nabízí sociální poradenství, semináře a v případě potřeby i materiální podporu.

"Učíme je, jak se o své děti správně postarat, aby se situace s podvýživou neopakovala." To se zdravotníkům daří. Kromě podvýživy potom nejčastěji léčí malárii a respirační onemocnění, v loňském roce nemocnici navštívilo přes 14 tisíc pacientů. Spousta z nich byla ve vážném ohrožení života, díky Markétě Malecové a jejím kolegům však dostali druhou šanci.

Markéta Malecová však nepomáhá jen svou přítomností a lékařskou praxí přímo v Ugandě, ale tamním pacientům pomáhá i ve chvíli, kdy se z Afriky vzdálí. V Česku založila nadační fond jako tuzemskou pobočku organizace Whisper, prostřednictvím které se podařilo vybrat téměř 700 tisíc korun. "Většinu vybraných peněz používáme na běžné výdaje - léky, zdravotnický materiál, vodu a elektřinu, výplaty zaměstnanců nemocnice a další provoz. Dále získáváme dary na specifické projekty a pacienty." V minulém roce to byla například plastická operace pro holčičku Benitu, která potřebovala transplantaci kůže.

Emoce v nemocnici i mimo ni

Dárců a přispěvatelů, jimž osud ugandských dětí, často se potýkajících s podvýživou, není lhostejný, je podle Markéty Malecové naštěstí dostatek. Na druhou stranu Markéta Malecová prý velmi často čelí kritice. "Běžně se setkáváme s názory, proč pomáháme černochům a že bychom v první řadě měli pomáhat českým dětem. Takoví lidé byli a asi vždy budou. Jejich názory zřejmě nezměníme, ale můžeme aspoň zmírnit šíření těchto mýtů a komunikovat lidsky. Podle mě není fér rozhodovat o tom, zda si dítě zaslouží nebo nezaslouží pomoc na základě toho, v jaké části světa se narodí."

Přestože jí Uganda učarovala a zemi navštívila už pětkrát, žít zde natrvalo si Markéta Malecová představit neumí. "Žít dlouhodobě v místě, jako je Uganda, je opravdu náročné. Každý den je tam vyčerpávající nejen fyzicky, ale také psychicky a emocionálně - nejen v nemocnici, ale i mimo ni. Už se nemůžu dočkat svého dalšího výjezdu," dodává medička.

Za odhodlání, iniciativu a aktivní pomoc nemocným dětem v Africe Markéta Malecová nyní získala titul Laskavec.

Laskavec

Nominovat člověka, který by si zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění Laskavci v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 1 hodinou

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
Další zprávy