Pocitové mapy zapojují občany do sběru a sdílení informací, ale i názorů na lokalitu, ve které žijí. Princip je prostý. Na papírové mapě lidé vyznačují barevnými špendlíky a fixami, kde se jim ve městě líbí a kde ne, kam rádi chodí a která lokalita podle nich potřebuje změnu.
Připojit lze i komentáře. Podobně se pracuje i s elektronickou verzí mapy, i zde se barevně vyznačují lokality a připojují se poznámky.
Tento koncept pomáhá v České republice zavádět Jiří Pánek z Katedry rozvojových studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. „Pocitové mapy jsou jen metoda, kterou může dělat skoro každý, my na ni nemáme monopol ani copyright,“ vysvětluje.
Za poslední rok a půl jich s kolegy vytvořil přes třicet. Ze svých zkušeností ví, že pokud není o podílení se občanů na rozhodování o městě či obci zájem na radnici, iniciativa většinou nemá cenu. „Pokud nemají iniciátoři zastání na radnici, mapa většinou skončí v šuplíku.“
Tady rád trávím volný čas. A sem radši nelezu
Nejčastěji se lidé označují oblíbená a neoblíbená místa, bezpečné a nebezpečné lokality, nebo poukazují na městské oblasti, které si zaslouží revitalizaci.
„Realizovali jsme však i pocitovou mapu jako součást plánů revitalizace sídliště, či tvorby cyklostrategie města. Potenciál a tím i možnosti otázek jsou velmi široké, a nemusí se vždy jednat jen o pocity, mohou to být i nápady na zlepšení či hodnocení kvality životního prostředí,“ vysvětluje Pánek.
Z pocitových map může čerpat každý, navíc tato nová metoda je mnohem oblíbenější než třeba dotazníky. „Občané se rádi podívají na své město jinou optikou. Pro místní policii je to další zdroj informací například o kriminalitě a pro úředníky na radnici to může být podklad pro plánování rozvoje města či dlouhodobé strategie.“
Metoda má již své první výsledky – nové cyklostezky, které vedou tak, jak to občanům nejlépe vyhovuje, dětská hřiště, tam, kde podle obyvatel nejvíce scházela.
Brno je fajn, ale udělejte něco s nádražím a s okolím Svratky
S pocitovými mapami s úspěchem pracuje například Brno. Město si nemůže vynachválit tuto zpětnou vazbu a už chystá první změny u negativně hodnocených míst.
„Chtěl bych změnit prostor kolem řek Svratky a Svitavy a využít jej pro volný čas, rekreaci, oddych, restaurace.“ „Prosím rozsekněte konečně to nádraží. Je to více než nutné, je to vizitka města – hrozná vizitka.“ „Vyřešit romské ghetto kolem Cejlu a Bratislavské“. To byly nejčastější připomínky zúčastněných, kteří jinak hodnotili rozvoj Brna velmi kladně a oceňovali, že město udělalo za poslední roky pokrok.
Velkou změnu učinilo zapojení veřejnosti prostřednictvím pocitových map i se samotným smýšlením obyvatel. Protože na větu "Dejte vědět, jak a čím vám můžeme my, ostatní občané pomoci!" asi brněnský magistrát nebyl dříve zvyklý.
