Vaše přednášky v rámci nadačního fondu Lepší senior začaly setkáním s Petrem Ludwigem. Jak k tomu došlo?
Ano, on před čtyřmi lety vydával tady v Česku knihu Konec prokrastinace. Po tiskovce jsem za ním přišel a řekl jsem mu, že s tou prokrastinací má sice pravdu, ale že se tam vůbec nezabývá seniory. Přitom se jich toto téma velmi týká, byť jinak než populace v produktivním věku. To ho zaujalo, začali jsme se scházet a vznikl z toho cyklus přednášek. No a také nadace Lepší senior - díky týmu dobrovolníků a spoluzakladatelce Kláře Mlýnkové, která za tento projekt dostala loni cenu pro mladé inovátory.
V čem je prokrastinace seniorů specifická?
Je specifická limitem času na prokrastinování. Nemůžu říkat: Já se k tomu vrátím za pět, za deset let. Protože to už by mohlo být pozdě. Když starší člověk bude stále odkládat to, aby se naučil pracovat s internetovým bankovnictvím, kam by mu mohl pohodlně chodit důchod, tak se taky může stát, že přijde doba, kdy už se na poštu nedošourá, ale internetové bankovnictví stále nebude umět.
Senioři také často odkládají snahu urovnat si s někým spory, navázat zpřetrhané kontakty. A pak se dostanou do terminální fáze, na všechno už je pozdě a oni třeba umírají plní výčitek. Ale je tu i takové to každodenní odkládání povinností: "Dneska na tu procházku nepůjdu, nějak mě bolí nohy, půjdu zítra a déle." No houby, déle nepůjde a možná nepůjde vůbec.
Seriál "Život začíná v sedmdesáti"
Článek je součástí velkého seriálu Aktuálně.cz "Život začíná v sedmdesáti". V něm vám představujeme pětasedmdesátileté dřevorubce či baletky, osmdesátileté spisovatelky a atletky, pětaosmdesátileté vědce nebo operní pěvce, zkrátka aktivní seniory, kteří zapomněli stárnout. Seriál se snaží rozbít zažitý stereotyp pasivního a rezignovaného důchodce.
Vaše nadace také spolupracuje se Sylvií Dymákovou, která díky svému dokumentu Šmejdi rozbila byznys s předváděcími zájezdy pro seniory, kde babičky utrácely desítky tisíc za levné hrnce. Je éra "šmejdů" pryč, nebo se jen přesunuli do jiných oblastí?
Silvii Dymákové patří obrovský dík za to, co udělala. To, co se odehrávalo na těch zájezdech, bylo skutečně šílené. Jenže "šmejdi" se přesunuli jinam - nabízejí rádoby zázračná léčiva, přeprodávají energie, lákají na takzvané "bezúročné půjčky" plné poplatků na zájezdy takzvaně zdarma, kde si už jen doplatíte za dopravu či jídlo a jste na vyšší částce než u normálních zájezdů… Je toho bohužel skutečně spousta.
Senioři až obdivuhodně rychle dokážou vstřebat nové technologie - nejdřív stolní počítač a notebook, dnes mají mnozí tablety nebo dotykové mobily. Horší to ale už je se schopností vyznat se ve složitém prostředí internetu plném fake news, dezinformací a podvodných e-mailů. Čím to podle vás je?
Takovým tím dnešním fenoménem jsou hromadně přeposílané řetězové e-maily s nejneskutečnějšími zprávami, kterým ti lidé věří a posílají je dál. Člověk si může říct, jak takovýmto nesmyslům můžou věřit? Ale oni to vidí jinak: "Poslala mi to Maruška, to je hodná holka, ta by mně nic špatného neposílala." Jenže Marušce to přeposlala Helenka, Helenku Maruška zná a ta by jí žádné pitomosti neposílala. A vůbec neřeší samotný obsah či jeho původ. Nedomyslí, že to také může začínat u pána, který to píše doma v obýváku a měl to z mnoha podložených zdrojů, akorát se mu "zrovna včera ztratily z počítače".
Můžete tuto důvěřivost odnaučit?
Asi nemá cenu říkat, tyhle weby nečtěte, tam plácají nesmysly, protože oni se na ně stejně podívají. Nemá také cenu říkat, že když zpráva nemá zdroj, tak je nedůvěryhodná. Protože často je nedůvěryhodná i ta, která zdánlivě zdroj má - třeba nějakého pána ověnčeného tituly, který ale dost možná neexistuje.
Ale zkouším je učit obecnějšímu principu - když dostanou nějakou zprávu, říct si "cui bono" - v čí prospěch byla napsána a proč má někdo zájem ji šířit dál a proč bych mu v tom měl pomáhat. Takže aby hnedka všechno nepřeposílali jen podle předmětu zprávy - oni si přečtou "Další odhalení", "Tohle nám zatajili", "Další rošťák" a už to posílají dál.
Nadační fond Lepší senior
- Smyslem nadačního fondu Lepší senior je vyhledávat a zjednodušovat vědecké poznatky, které přednáší českým seniorům tak, aby si z přednášek odnášeli konkrétní nástroje a postupy, které mohou hned používat v každodenním životě.
- Přednášky jsou zdarma, veřejně přístupné, lze je domluvit na stránkách lepsisenior.cz. Lze si zvolit i některé z témat: Kladný přístup k životu, Mediální obezřetnost, Prokrastinace pro seniory, Co ví věda o dlouhověkosti, Proč jsem tu ještě potřebný.
Jsou fake news fenoménem dnešní informační doby?
Já si myslím, že fake news tu byly vždycky. Ostatně úplně prvního "fejku" se dopustil had, když radil Evě, aby snědla jablko ze stromu poznání. A někdo mi tuhle říkal, že to byl až druhý "fejk", neboť první byl ten, kdy Bůh naopak říkal Evě, že není dobré ho jíst…
Seniory nabádáte také ke kladnému přístupu k životu, dáváte ho do přímé souvislosti nejen s oblibou u okolí, ale také s pevným zdravím a dlouhověkostí. Jak?
Když člověk má kladný přístup k životu, tak zcela jistě to má pozitivní dopad na jeho zdraví. Je rozdíl, jestli si řekne: "No jo, mám trochu rýmu, ale však ono to přejde." Nebo "No nazdar, to určitě bude ten katar, musím to pořádně vyležet." Někoho, když bolí záda, tak se protáhne, jiný spěchá k doktorovi a plný strachu, co to zase bude, a stráví celý den v čekárně. A ti s kladným přístupem k životu se pak prokazatelně dožívají vyššího věku.
Někdy je ale těžké udržet si pozitivní přístup k životu, když je člověku přes osmdesát a umírá mu jeden kamarád za druhým…
Ano, ale je velký rozdíl v jeho reakci. Někdo si řekne "Na Boženu budu hrozně ráda vzpomínat, to byla tak prima holka, co my jsme se spolu nasmáli!" A může s úsměvem vzpomínat, co společně zažili. Ale jiný může na tutéž událost reagovat slovy "To je šílený, už i Božena je pryč, všichni jsme na řadě, já už si snad ani nepůjdu pro ty léky, vždyť to stejně nemá cenu!".
Senior roku 2018
- Cenu Senior roku každoročně vyhlašuje projekt SenSen (Senzační senioři) Nadace Charty 77. Cílem projektu je upozornit na výjimečné osobnosti z řad seniorů.
- Seniorkou roku 2018 se stala Blanka Tuscherová (81) neúnavná organizátorka veřejného života z Brna-Líšně, druhý skončil Zdeněk Svoboda (72), třetí Alexandra Zajíčková (69), vedoucí Senior-Pointu v Písku. Do Zlaté síně SenSenu vstoupila architektka a designérka Eva Jiřičná.
Přednášíte i o potřebnosti seniorů. Otázka, zda jsem na světě ještě potřebný, asi nemusí trápit babičky a dědečky pravidelně vytížené hlídáním vnoučat. Mnohem složitější to už bude u klientů v domovech pro seniory, kteří třeba navíc čekají marně na návštěvu dlouhé týdny.
Ale i tam ten pocit potřebnosti může být velmi dobře patrný. Když jsem šel do takového zařízení navštívit svou 98letou maminku, potkal jsem tam pána o dvou berlích, který se sotva držel u stolního fotbalu a říkal mi: "Já jsem musel z té postele vylézt a přibelhat se sem, protože Franta by neměl s kým hrát!" Najednou nemá problém, že je na vozíku a co s ním bude. Chodí hrát, protože Franta nikoho jiného nemá. V téhle zdánlivě banální situaci je neuvěřitelně silný náboj. O své potřebnosti nepochybují ani věčně usměvavé stařenky či bodří staříci. Často slýchávají: "Bez vás by tu bylo smutno. Nebýt vás, tak se ani nezasměju!"
Co říkáte tomu posunu, že dříve bývali staří lidé nejen pevnou součástí rodiny a domácnosti, ale také těmi nejuctívanějšími členy, co řekli, to bylo "svaté". A dnes seniorům pomáháme hledat pocit prospěšnosti.
Možná jsem staromilec, ale myslím si, že masarykovské "Rodina je základ státu" je zkrátka pravda. Stát je hrozný rošťák, že se o tuto věc nestará. Stát by měl vytvořit takové podmínky, aby rodina chtěla být pohromadě. Dnes je to samý přítel a přítelkyně, děti jim říkají křestním jménem, vše se rozvolňuje a klasická rodina mizí, stejně jako respekt, hodnoty, úcta ke staršímu člověku.
Míra respektu ke starým lidem šla skutečně rapidně dolů…
Vezměte si, kolik se toho v české literatuře napsalo o tom, jak rodina dávala staré rodiče na vejminek (zpravidla menší stavení či místnost v rámci statku, kam odcházel starý statkář, když předal statek svému synovi - pozn. red.), ale řeknu vám, zlatý vejminek oproti dnešku. Ta rodina stále zůstávala v kontaktu a mladší generace se o tu starší starala. Dříve jsem slýchal: "Dědečku, vy máte tolik zkušeností, co si o tom myslíte?" Dnes je to samé: "Dědo, nepleť se do toho, vy tomu nerozumíte!"
Uvědomujete si, jak záslužnou práci vlastně děláte?
No, taky mi přijde, že práce našeho týmu je užitečná. Jak říkám, "skoro nic to nestojí, ale je to za všechny prachy". Akorát bych řekl, že si často lidé neuvědomují dopad naší činnosti - jak dobrý je pro společnost pozitivní, spokojený, zdravý a informovaný senior. Je to jako firma, která má spokojené a zdravé zaměstnance.
