reklama
 
 

Kluk z Brna zaujal autíčkem vědecký svět, obstál v obrovské konkurenci

12. 6. 2015
Martin Ptáček a jeho stabilizační systém v modelu auta. | Video: Martin Ptáček |  02:35
Rozhovor s českým středoškolákem, jenž získal bronz na nejprestižnější vědecké soutěži pro studenty na světě.

Brno - Martinu Ptáčkovi je osmnáct let. Právě vychodil prestižní "Jarošku", tedy osmileté gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně. Maturitu zvládl hravě, ačkoliv se místo "svaťáku" účastnil prestižní soutěže pro mladé vědce Intel ISEF v Pittsburghu.

"Když jsem poprvé přicházel ke svému stánku, viděl jsem robotické ruce, ovládání zdravotního vozíku očima pro postižené a samozřejmě spoustu léků na zatím nevyléčené nemoci. Zkrátka jsem to už vzdával," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz velkou konkurenci na soutěži.

Do Ameriky se dostal díky výhře v národním kole, pořádaném Asociací pro mládež, vědu a techniku (Amavet).

Aktuálně.cz: Jste gymnazista. Jak jste se dostal k vývoji pro automobilový průmysl?

České naděje

České naděje

V seriálu online deníku Aktuálně.cz  "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.

Martin Ptáček: Ve třetím ročníku má každý student na našem gymnáziu povinnost vypracovat tzv. závěrečnou práci, která je svým formátem podobná SOČ (Středoškolská odborná činnost - pozn. red.). Já jsem si za téma zvolil stabilizační systémy automobilů. O auta se zajímám už dlouho a o stabilizaci jsem se chtěl sám něco více dozvědět. Výhodou pro mě bylo, že jsem modelář se zkušenostmi s rádiem řízenými modely.

A.cz:  V čem je váš stabilizační systém tak inovativní?

Elektronické stabilizační systémy jsou instalovány do osobních aut ze zákona již několik let, nejde tedy o horkou novinku. Já jsem chtěl ale zjistit, jestli je možné aplikovat principy stabilizace na malý, rádiem řízený model vozidla. K tomu vedla poměrně strastiplná cesta, protože samotná stabilizace potřebuje pro své fungování řadu dalších systémů, které jsem musel na modelu zprovoznit.

A.cz: K čemu jste dospěl?

Zjistil jsem, že stabilizační systémy fungují i na malém měřítku, ale jsou zde některá omezení a situace, ve kterých se model zkrátka chová jinak než skutečné auto. Proto se musí i systém chovat odlišně.

A.cz: Co jste říkal velké konkurenci na této světově proslulé akci?

Na Intel ISEF je konkurence obrovská, protože se tam sjíždí nejlepší projekty z celého světa. Opravdu, když jsem poprvé přicházel ke svému stánku, viděl jsem robotické ruce, ovládání zdravotního vozíku očima pro postižené a samozřejmě spoustu léků na zatím nevyléčené nemoci. Zkrátka jsem to už vzdával.

A.cz: A čím jste porotu v tak velké konkurenci nakonec zaujal?

Porotci si všímali množství práce odvedené na mém projektu. Navíc zabývání se celosvětovým problémem, jako je třeba bezpečnost v automobilové dopravě, má na hodnocení Intel ISEF velkou váhu.

A.cz: Vědí už o vás a vašem vývoji stabilizačního systému lidé z automobilového průmyslu?

Nejspíše o něm nevědí. Důvodem je, že jsem teprve středoškolák a současný stav mého projektu nemá potenciál na reálné zlepšení bezpečnosti skutečných aut. Hodlám se ovšem této tematice věnovat dále a bylo by krásné, kdybych objevil něco, co by automobilovou bezpečnost zlepšit mohlo.
 
A.cz: Kde jste tento systém vyvíjel? 

Vývoj probíhal u mě doma na stole s použitím běžného kutilského nářadí jako páječka a multimetr. Pro základní testování stačila podlaha v obývacím pokoji, pro důležitější testy jsem využíval školní tělocvičnu. Mnoho času jsem strávil laděním softwarových algoritmů tak, aby dokázaly pracovat s nedokonalým hardwarem. Bez počítače se tedy člověk neobejde, podobně jako při návrhu kotoučových brzd a dalších dílů.

A.cz: Z čeho všeho může dnes stabilizační systém řidiče "vysekat"?

Elektronických stabilizačních systému je mnoho a každý se zaměřuje na něco jiného. Obecně se dá říct, že tyto systémy zjišťují jízdní stav pomocí senzorů a v případě nutnosti zasáhnou do řízení tak, aby pomohly řidiči v úkonu, který od auta požaduje.

A.cz: Na který systém jste se zaměřil vy?

Systém, který jsem aplikoval na model vozidla, se jmenuje Protiprokluzová regulace (ASR) a omezuje moment motoru tak, aby při akceleraci hnaná kola neprokluzovala a auto nešlo do smyku.

Oproti tomu protiblokační systém (ABS) funguje naopak a brání brzdám v blokaci kol při zpomalování.  ESP je pak systém, jenž přidává stabilizaci v zatáčkách. Brzdí jednotlivá kola tak, aby vozidlo i při smyku drželo směr daný řidičem (funguje na principu zatáčení tanku). Tyto a další systémy bych chtěl v blízké době aplikovat do modelu vozidla.

A.cz: Neodnaučuje moc dokonalý stabilizační systém řidiče dobře, citlivě a pohotově řídit?

Nesmíme zapomínat, že stabilizační systémy aktivně pracují jen po velmi krátkou dobu z jízdy auta a po zbytek času pouze vyčkávají. Řidič, který by spoléhal jen na techniku a sám nebyl opatrný, by daleko nedojel.  Podobně jako mnoho věcí v životě, stabilizační systémy nedávají záruku bezpečné jízdy, ale mohou značně pomoci a většinou tak činí.

A.cz: Někteří řidiči také říkají, že jim podobné technologie berou radost z jízdy a takovéto systémy vypínají.

Ti, co si stěžují, že stabilizace kazí radost z jízdy samotného řidiče, začnou uvažovat jinak, jakmile chumelenice zacloní výhled, silnice zamrzne a rodina musí být bezpečně dopravena domů. V těchto chvílích je člověk vděčný za jakoukoli pomoc.  

A.cz: Zatímco spolužáci se připravovali na náročné maturitní zkoušky, vy jste soutěžil v Pittsburghu. Jak jste maturitu zvládl?

Po návratu z USA mi zbývalo jen pár dní do ústních zkoušek. Připravoval jsem se na nejhorší, ale nakonec jsem měl velké štěstí, podobně jako na Intel ISEF. Ze všech předmětů, tedy z matematiky školní i státní, z fyziky i češtiny jsem dostal výbornou.

A.cz: Fyzika a matematika asi byly oblíbené předměty vzhledem k vašemu zaměření…

Ano, ale nemohu tvrdit, že by mi vždy šly a bavily mě. V době, kdy jsem kvůli práci na autě neměl času nazbyt, jsem s nimi míval problémy. Navíc mým oblíbeným předmětem byla třeba i čeština. Literatura je totiž dobrým mixem mezi historií a společenskými názory, takže značně přispívá k obecnému rozhledu. Nesmím taky zapomenout na informatiku, němčinu a tělocvik, což byly předměty, na které jsem se vždy nejvíce těšil.

A.cz: Na jakou vysokou školu míříte?

Budu studovat na Vysokém učení technickém v Brně, kde jsem přijat na strojní a elektrotechnickou fakultu. Z nich si musím v nejbližších týdnech vybrat. 

A.cz: Jaké máte plány do budoucna?

V budoucnu chci zůstat u techniky, nejlépe s vazbou na automobilový průmysl, kde bych chtěl pomoci se zlepšováním bezpečnosti v dopravě. Člověk ale nikdy neví, kde nakonec skončí, a často bývá rád, že se mu některé sny nesplnily.

autor: Zuzana Hronová | 12. 6. 2015

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama