O rychle se zvětšující propasti mezi generacemi vnuček a vnuků a jejich prarodičů se píše již roky. Jelikož tento trend uspíšil nástup stále modernější a dokonalejší techniky, vznikly iniciativy, které se snaží starší generaci do těchto technologií zasvětit. Babičky i dědečkové začali používat "dotykáče", sdílet fotky, umí si volat přes WhatsApp, někteří začínají s youtuberingem. Jenže tohle všechno neznamená, že se častěji vidí se svými potomky.
Vznikla proto originální iniciativa #kafesbabi, která vybízí mladé lidi, aby pozvali babičku do kavárny, dali si s ní kávu, zákusek a začali s ní zkrátka trávit více času. Akce, která nezabere člověku více jak hodinu, může být pro seniora zážitek na celý týden. Za iniciativou stojí čtyři mladí lidé, Anna Košlerová (25), Kristián Kopřivíka (25), Klára Kopřivíková (20) a Klára Sofie Střihavková (26).
"Nevyrůstala jsem v Čechách a s prarodiči jsem se viděla jen v létě o prázdninách. Když mi umřel táta, zjistila jsem, že toho o rodině moc nevím. Říkala jsem si, že bych ráda poznala, odkud jsem a z jaké rodiny pocházím. Odstěhovala jsem se do Česka a začala jsem víc času trávit s babičkou a dědou," vypráví spoluzakladatelka projektu Anna Košlerová.
Každý týden chodila s prarodiči, později už jen s babičkou na kafe a povídali si. Pak zjistila, že její kamarád Kristián dělá s babičkou to samé. "Tak jsme se dali dohromady a rozhodli se, že myšlenka 'vem babi na kafe' je pěkná a skrývá v sobě mnohem víc, než se na první pohled zdá, a že by bylo fajn šířit ji dál."
Koupili doménu kafesbabi.cz a rozjeli na ní svůj projekt, který nespočívá jen v nápadu vzít občas babičku do kavárny. "Mělo by nás to vést k zamyšlení nad tím, jak trávíme svůj volný čas, jestli ho dostatek věnujeme rodině, nebo jestli pořád koukáme do mobilů a komunikujeme jen s kamarády," vysvětluje Anna.
Chce, aby se myšlenka šířila sociálními sítěmi pomocí hashtagu #kafesbabi a fotkou z kavárny.
V začátcích jim pomohlo sdružení pro volnočasové aktivity seniorů Elpida nebo festival dokumentů Jeden svět, který se přidal s iniciativou #Kinosbabi.
Kromě posílení mezigeneračních vztahů či rozvinutí dialogu usilují i o ryze praktické stránky: "Chceme také dostat prarodiče na místa, kam by se sami od sebe nikdy podívat nešli. Zkrátka jde o to, dostat je víc mezi lidi a začít se s nimi bavit," líčí Anna Košlerová.
Iniciátoři chtějí udělat z trávení času s prarodiči "cool" záležitost, a nebo aspoň normální věc. "Lidi si představí takové ty povinné rodinné sešlosti a ty často skutečně pruda bývají. A já jsem to taky tak mívala, že to bylo naprosté peklo. Jenže když člověk dospěje a začne setkávání s prarodiči vnímat jinak, tak už bývá pozdě, protože tu už buď mezi námi nejsou, nebo už nejsou v kondici. Proto se naše iniciativa snaží docílit, aby s nimi na to kafe či pivo šli hned, dokud je čas."
Na stránkách zakladatelé dokonce píšou, že mají lidi prarodiče trochu "prohipstřit". "Ve velkých městech je spousta takových těch hispterských doupat. Je pak velká legrace přijít tam s babičkou, která tam najednou vypadá, jako kdyby tam spadla z Marsu," usmívá se Anička a dodává, že naopak by měla být tato místa více otevřená prarodičům a nebýt tolik zahleděná do sebe a své subkultury.
"S 'prohipsteřením' babiček jsem to spíše myslela tak, že bychom je při těchto setkáních více uváděli do kontextu dnešní doby - od mediální gramotnosti po to, že nemusí každý den vařit maso k obědu i večeři."
Iniciátoři oslovují nejrůznější podniky a domlouvají spolupráci. Tak se jim podařilo na vybraných místech zajistit dvojici vnouček-babička třeba první kávu zdarma či slevu na útratu. Seznam spolupracujících zařízení najdou zájemci na stránkách projektu.
A aby se dědečkové necítili odstrčení a projekt nebyl generově nevyvážený, rozjeli také akci #pivosdědou. Jde v podstatě o to samé jako u #kafesbabi, změnili se jen protagonisté a kulisy.
Iniciativa má značný ohlas i u lidí, kteří třeba nejdou s babičkou na kávu a nedají pak na sítě fotku s hashtagem. "Říkají nám, že si díky naší kampani třeba na prarodiče vzpomněli a alespoň jim zavolali. Nebo minimálně se o nich rozhovoří a začne to pro ně být téma. A nebo taky zjistí, že se babičky nebo dědy na spoustu věcí nezeptali, nebo si s nimi pohovoří o době, kterou znají jen z učebnice a najednou tu mají pamětníka. A z osobní zkušenosti vím, že babičky jsou také skvělým zdrojem výborných receptů. O tom všem tenhle projekt je," uzavírá Anna Košlerová.
