Aktuálně.cz: Co je hlavní smysl projektu Celé Česko čte dětem? Je to výhradně o čtení, nebo míří i za hranice četby a předčítání?
Eva Katrušáková: Mnozí se mylně domnívají, že nám jde čistě o knihu a o četbu. My se víc než ke knize snažíme propracovat k rodinným vazbám, ke vztahům, k tomu, co je v životě nejdůležitější. Jediné, co se v životě počítá, jsou upřímné a hluboké vztahy s nejbližšími lidmi z okolí. Pokud není člověk od dětství emočně zdráv, pak má problém s budováním emočně zdravých vztahů v budoucnosti.
My rodiče jsme architekty dětství, učíme je, nejčastěji vlastním příkladem, jak budovat dlouhodobé vztahy. A právě čtení, pravidelný rituál, sdílení knihy, nás k tomu vede. Ale není to jen o čtení, ale o bytí spolu, o společných zájmech, o sportu. Problém je, že rodič sice zakazuje či omezuje dítěti virtuální média, ale již mu mnohdy nenavrhne jinou plnohodnotnou činnost. Nejde říct: "Neseď u té televize, vypni to!". Správně je: "Neseď u televize a pojď, jdeme ven."
A.cz: Přijde mi, že rodiče často přesměrovávají zodpovědnost za náležité vedení svého potomka a jeho výchovu na učitele. Na třídních schůzkách jsem se setkala s vyjádřením matky: "Dobrovolné úkoly vám syn dělat nebude. Rozhodně jim dávejte povinné úkoly, jinak bude lajdačit a u toho počítače už bude sedět pořád." Co si o tom myslíte?
Jsem ráda, že to říkáte. Kdykoliv mám přednášku, říkám posluchačům: Nečekejme, že nám dítě vychová učitelka, tenisový trenér nebo skautský vedoucí. Ne, my jsme zodpovědní za své děti a vše začíná v rodině. Škola pouze může fixovat návyky, co získají doma. Ale škola je nenaučí těm vyšším citům, které by se měly naučit doma do šesti let – empatii, lásce, vděčnosti nebo respektu vůči druhému člověku.
A to právě krásně učí čtení. Čili je v našem zájmu v něm děti podporovat. Britská spisovatelka Sue Palmerová říká, že čtení a předčítání učí lásce a empatii, což jsou podle ní nejvyšší city, jakých je člověk schopen. Soucítíme s těmi, které v podstatě vůbec neznáme, ale jsou na začátku knihy našimi přáteli. Četba nás zkrátka povznáší k vyšším cílům.
A.cz: Čtení podle vás uspokojuje nejdůležitější emoční potřeby dítěte. Můžete to vysvětlit?
Magický rituál předčítání má velkou sílu, když je prováděn každý den. Rodič, který je každý den se svým dítětem půlhodiny denně nad knihou, tak dítěti poskytuje, co potřebuje. Neokázalý projev lásky, oční kontakt, fyzický kontakt. Tím, že mu předčítá každý den, ho vychovává a také ho přivádí k reflexi nad činy literárních hrdinů. Ten exkluzivní čas rodiny s dítětem má opravdu obrovskou sílu.
A.cz: Když si rodiče s dětmi čtou, smějí se nebo se bojí společně u stejné knihy – přispívá to k celkovým vztahům v rodině či k posílení vztahu rodič-dítě?
Ano, rozhodně. Máte bezprostřední kontakt s dítětem, který opravdu není tak samozřejmý, jak by se zdálo. A čím jsou děti starší, tím méně je to samozřejmé. Jedenáctileté dítě přijde domů, maminka se ho zeptá: "Jak bylo ve škole? Potomek jí řekne Fajn!" A pakliže rodina nemá zvyk společné večeře, uvidíte dítě znovu až tehdy, když ráno mizí do školy.
A.cz: Je to až trend poslední doby? Nebo se tento trend v dnešní době vystupňoval?
Dříve spolu rodina sedávala u stolu. Potom seděla rodina spolu kolem televizního přijímače. A dnes? Byť jsou všichni doma, tak nejsou spolu. Každý má svého virtuálního přítele, kterým je displej počítače, notebooku, iPadu, mobilního telefonu. Četba je pro nás zachraňováním rodinných vztahů pomocí nenápadného křehkého rituálu.
A.cz: Tvrdíte také, že čtení učí samostatnému myšlení, logickému i kritickému. Čím?
Kritické myšlení je v dnešní době informačního boomu, který se na nás z internetu sype jako lavina, důležitější než jindy. A proto i čtení souvislého textu je důležitější než kdy jindy. Ne čtení krátkého textu dvě sekundy na jednom webu a dvě na jiném. Lidé, kteří souvisle nečtou, často podléhají prvnímu dojmu, nejsou schopni filtrovat informace a přebírají obecně populární názory, které si najdou na různých webech. Ti, kteří čtou, to umějí kriticky posoudit. Umějí zaujmout odstup, vytvořit si svůj vlastní názor a nenechají se zblbnout.
A.cz: Říkáte rovněž, že četba posiluje sebevědomí dítěte. Můžete to nějak objasnit?
Mnozí rodiče se domnívají, že když nechají dítě sedět před televizí a koukat na pohádku, že je to totéž. Ale není to pravda. V mozku se zapínají úplně jiná centra, když dítěti předčítáte, než když se dívá na televizi nebo se na něco dívá na internetu. Navíc pro sebevědomí dítěte je zásadní, že si na ně rodič najde každý den. Dítě si uvědomuje, že stojí svému rodiči za to, aby mu každý den věnoval svůj čas místo dívání se na televizi nebo místo cvakání do počítače či iPadu. "Jo, já mu za to stojím," řekne si dítě. Zní to banálně, ale tak to je.
A.cz: Platí obecně pravidlo, že malí vášniví čtenáři, knihomolové, bývají zpravidla chytřejší a ve škole úspěšnější?
Nemám ráda slovo knihomol, a dokonce si i myslím, že není dobré vychovávat z dětí knihomoly, kteří by jen leželi v knihách. Je to opačný extrém a extrémy jsou nezdravé. Rodiče pak s nimi mají zase jiné problémy, nechtějí sportovat, chodit ven, což zdraví nepřidá. Vše je dobré dělat s mírou. Nicméně podle průzkumu profesora Jiřího Trávníčka je dokázáno, že děti, které hodně čtou, jsou ty, které zvládají učení, kroužky, sporty, mají čas na své přátele, a ještě k tomu si rády čtou.
A.cz: Platí ještě dnes, že čtení učí děti hodnotám a rozlišování dobra od zla, nebo že nabízí únik od problémů? U dětí teď vede tzv. dystopická literatura plná zmaru a zvrácenosti. Co říkáte této oblibě?
Je to příznak civilizace, která se má příliš dobře, žije v příliš velkém blahobytu a neví co by. Osobně si ale myslím, že to neznamená pro většinu dětí velké ohrožení. Předpokládám, že čtou i jiné knihy a nekrmí se pouze dystopickou literaturou. Dřív nebo později se vrátí ke klasické literatuře.
Nedovedu si představit, že by člověk strávil většinu života čtením hrůzných výjevů z postapokalyptického světa. Člověk přece ze své podstaty dělá věci, které jsou pro něj příjemné – setkává se s lidmi, kteří jsou mu milí, jí, co má rád, chodí na kulturní akce, které mu dělají dobře. Číst neustále příběhy ze světa, kde všechno končí – jak dlouho to lze vydržet? Navíc až budou vychovávat vlastní děti, bude to přesně literatura, kterou jim budou rozmlouvat.
A.cz: Nakladatelství chrlí nové a nové dětské tituly, až to vypadá, že je nyní u dětí o knihy znovu zájem. Jaký je váš názor?
Já to až tak necítím, nicméně si uvědomuji, že vzniká stále početnější skupina rodičů, kteří cílevědoměji vychovávají své děti. Vzniká stále silnější armáda rodičů, která si uvědomuje nebezpečí dnešní doby – svět chaosu, moderních aplikací, počítačových her, alienace, oddělení rodinných členů od sebe.
A.cz: A součást tohoto jejich úsilí je četba?
Ano, ale podle odborníků je mnohem přínosnější, aby rodiče sdíleli s dětmi nejen čtení knihy, ale i práce doma či na zahradě – vařme s nimi, kuťme s nimi v dílně, pracujme na zahradě. Jak říká psycholog Jeroným Klimeš – nekupujme dětem malé kuchyňky, dílničky, vezměme je spolu do opravdové kuchyně a dílny. Je potřeba častěji rodičům doporučovat, aby děti trávily více času s nimi, a ne s počítači. Zatím je to pořád málo.
