Zdolávat himálajské osmitisícovky a dělat hospodského jsou na první pohled dvě diametrálně odlišné činnosti. Přesto mají podle horolezce Honzy Trávníčka, kterému nikdo neřekne jinak než 'Tráva', společného víc, než by se mohlo zdát. "Na obojí potřebujete pevné nervy a smysl pro humor, protože vás většinou zaskočí věci, které byste snad ani nečekali," usmívá se osmačtyřicetiletý dobrodruh. Když přijde řeč na to, jak se původním zaměstnáním geodet dostane až za výčep první české hospody v Káthmándú, pokrčí rameny a vypráví příběh o lásce k horám, cestování a odhodlání realizovat ty nejšílenější nápady. Otevřít hospodu v nepálském hlavním městě podle něj patří mezi ty úplně nejšílenější.
"Káthmándú totiž není žádný opuštěný zapadákov, ale turistické centrum, kde o dobré podniky není nouze. Můžete si zajít na pizzu lepší než v Itálii, je tam spousta dobrých kaváren, barů nebo diskoték, které vždy ve spolupráci s Nepálci provozují lidé z celého světa," popisuje Tráva, který v Nepálu původně působil jako spolupracovník cestovní kanceláře 14 Summits Expedition.
"Nechtěli jsme klasickou cestovku. Těch tam působí kvanta. Toužili jsme to dělat 'jinak'. Lidé, kteří s námi jezdí, jsou naši kamarádi a vztahy s Nepálci už dávno přešly z formální komunikace na mnohdy pevná přátelství," popisuje horolezec. "Zároveň jezdíme v termínech, kdy v Nepálu nejsou návaly turistů, a vybíráme opuštěnější destinace, abychom si mohli užívat ticha hor a nemačkat se na místních cestičkách s půlkou světa."
Smažák s nejlepším výhledem na světě
Ať už Češi do Himálaje vyrazí zlézat hory, nebo se jimi kochat z dálky během několikadenních treků, nakonec mají podle Trávníčka jedno společné: Vždycky po výkonu dostanou chuť na pivo a smažený sýr. "Před trekem se snažíme lidem doporučit, ať ochutnají místní kuchyni. Nepálské chutě jsou specifické, používají hodně koření, brambory, rýži a zeleninu. Jenže se nám pravidelně stávalo, že když se lidé z treku vrátili, jediné, po čem toužili, bylo dobře vychlazené točené pivo a smažák s hranolky," přiznává Tráva.
A tak se parta kamarádů rozhodla využít díry na trhu a ve stínu osmitisícových obrů otevřeli první českou hospodu. "Abych byl přesný, jako cizinci v Nepálu podnikat nemůžeme, takže jsme v Česku založili společnost, která do pubu dodává věci. Majitelem je ale Nepálec Subin Thakuri. Toho jsme poznali už při organizovaní treků a expedic. Je to nesmírně vřelý a podnikavý člověk," objasňuje Tráva.
Jako by zařizování podniku nebyl sám o sobě dostatečně náročný počin, trefili se česko-nepálští entuziasté přesně do začátku covidové pandemie. "Otevření hospody vázané na turistický ruch v momentě, kdy se tak trochu zastavil celý svět, nebylo úplně kandidát na podnikatele roku," glosuje horolezec.
První dva roky fungování Czech Pubu tak podle něj zrovna dvakrát slavné nebyly. "Dnes už je ale všechno jinak. Lidé se k nám naučili chodit, a to i přes konkurenci, které kolem rozhodně není málo," vypráví Tráva a dodává, že jelikož od samého začátku necílili na zahraniční klientelu, ale na krajany, je Czech Pub skutečně česká hospoda.
"Nechtěli jsme z toho mít místo, kam se primárně chodí chlastat. Chtěli jsme, aby se tu lidé potkávali, povídali si a hlavně si u toho rozuměli. Ani dnes není standard, že by každý hovořil plynně anglicky, takže když sem přijdou Češi, mohou si česky objednat a ještě si o svých zážitcích v češtině popovídat, jsou spokojení." A to i přesto, že ne vždycky dostanou české pivo.
"Pravda je, že pivo se z Čech do Nepálu dostává blbě. První zásilka šla letecky, ale jelikož je na alkohol vysoké dovozní clo, nemůže být o výdělečném podniku ani řeč. Navíc je to jako nosit dříví do lesa. Světe div se, ale Nepálci pivo vařit umí, a to tak dobře, že když si čas od času vyzkoušíme nějakého odborníka z Čech, zavážeme mu oči a dáme mu ochutnat, většinou si myslí, že pije české craftové pivo z nějakého lokálního minipivovaru," zakření se horolezec, podle kterého se Nepálci v pivovarském řemeslu během posledních deseti let zásadně zlepšili.
"Nepálci jsou zkrátka velmi šikovní a neplatí to jen u piva. Pokud jde o českou kuchyni, je potřeba, aby jim někdo z Čech ukázal, jak na takový bramborový salát a koprovku, nebo aby na ně dohlédl, že například polévku budou servírovat před hlavním chodem," vysvětluje Tráva s tím, že v Nepálu je polévka hlavní jídlo a nikomu tak nepřijde divné ji hostům přinést až po smaženém sýru. "Jakmile ale vědí, jak na to, udělají vám bramborový salát lepší než od maminky," uzavírá Honza 'Tráva' Trávníček.
