V Česku je spousta influencerů, proč by se lidi měli zajímat zrovna o váš názor?
To je dobrá otázka. Když něco vytvářím, snažím se být autentický a příliš nepřemýšlím nad tím, proč by měli třeba poslouchat zrovna moji muziku, a ne jinou. Ale asi se lidem líbí to, že svoje kroky promýšlím. Když mě něco štve, řeknu to, a naopak když mě něco baví, dám to najevo. Možná taky rozhoduje osobní kouzlo.
Svou kariéru internetové ikony jste začal jako raper. Dneska jste jednou z tváří Coca Coly, na Instagramu vás sleduje 219 tisíc lidí, váš kanál na YouTube odebírá 231 tisíc uživatelů. Jak jste k tomu přišel?
Mám tři šuplíčky, kterým se věnuju. Jedním je hudba, kterou to všechno začalo a stále je mým hobby. Možná mi úplně nejde, ale baví mě. Druhá věc, která z toho vyplynula, je youtuberství. Lidi mě prosili, ať natočím cestu na koncert, proč nosím zrovna tyhle věci a podobně. Přirozeně jsem tak začal točit na mobil a foťák svůj život. A před čtyřmi lety mě pak oslovily firmy, s tím, že komunikuji s cílovou skupinou, se kterou oni komunikovat neumí. A ptali se mě na názor, jestli určitý typ komunikace a produkt bude bavit lidi, kteří mě sledují. Postupně jsem se tak dostal do pozice, kdy mi volají firmy a ptají se mě na názor.
Kolik procent z nabídek, které vám přijdou, vezmete?
Myslím, že je to zhruba jedna z deseti. Držím si své stálé partnery, kterými jsou Coca Cola, O2 a Vans. Občas udělám něco jednorázově, ale v rámci roku si držím tři kampaně, kladu důraz na dlouhodobou spolupráci a na to, aby mě to bavilo. Propaguji jen to, čemu věřím a co třeba používám. Pokud bych to nedělal, mohl bych přijít o své fanoušky. Oni by to poznali.
Kde se bere důvěra dětí a teenagerů k de facto cizím influencerům a youtuberům?
Když někoho sledujete každý den, třeba i několik let a on s vámi sdílí osobní věci, ztrácíte dojem, že je vám ten člověk vzdálený a cizí. To je rozdíl mezi televizní celebritou a influencerem nebo youtuberem. Z televize, časopisů a novin čtete a sledujete jen to, co vám někdo vybere. Najednou ale s vámi někdo komunikuje napřímo a řekne vám, že se dneska cítí nanic, že ho něco štve, nebo naopak těší. Influencera pak vnímáte jako nejlepšího kamaráda ve škole, někoho s kým sedíte v lavici, sdílíte s ním svoje oblíbené hry, jídla, zájmy… Stalo se mi, že ke mně přišel cizí člověk, který měl pocit, že se známe, objal mě a řekl: 'Jé, jsme se ještě neviděli.' A já na to: 'No, nikdy.'
Neděsí vás, že vás na ulici objímají cizí lidi?
Poprvé mě to vyděsilo, ale za ty roky si člověk zvykne. Zároveň jsem v rámci další komunikace dal najevo, že nemám problém se s lidmi bavit, třeba se s nimi vyfotit nebo i obejmout, ale že se pořád musí chovat v rámci mezí. Ne, že ke mně přiběhnou a naskáčou na mě jako na plyšového medvídka. Ale stejně je pro mě divné, že se se mnou chce někdo fotit. Jsem obyčejný kluk, který jen dělá to, co ho baví, jak nejlíp to jde. Jsem rád, že můžu být něčím vzorem, ale vlastně to trochu nechápu.
Jonáš Čumrik (26 let) alias Johny Machette
- Český rapper, youtuber a influencer.
- Pochází z Třebechovic pod Orebem, žije v Praze.
- Studoval Akademii žurnalistiky a nových médií při PB - Vyšší odborné škole a Střední škole managementu v Praze.
- Účinkoval v kapele HZM (hovada za majkem), v roce 2013 prorazil se skladbou Se zbláznim na českém YouTube.
- V březnu 2015 vydal debutové album Snílek, na kterém spolupracoval i s Ondřejem Brzobohatým.
- Má svůj pořad na Streamu zaměřený na životní styl teenagerů.
Jeden z nejúspěšnějších českých influencerů Jirka Král nedávno oficiálně ukončil svou kariéru na YouTube. Myslíte si, že jej budou následovat i ostatní?
Myslím, že se to může stát. Jsem toho názoru, že pokud něco dělat musíte a vytrácí se z toho zábava a přirozenost, znechutí se vám to a to je škoda. Myslím, že Jirka Král udělal správnou věc. Sám přišel kdysi na YouTube ve správný čas, nastavil laťku vysoko a ukázal, že jde dělat věci s rozumem a nemusíte se zaprodávat. Líbí se mi, že pracuje s Avastem, dal peníze na brněnskou nemocnici a podobně. Kéž by bylo víc Jirků Králů a Karlů Kovářů (Kovy). Český YouTube by pak vypadal úplně jinak a nahlíželo by se na nás taky jinak. Někdo by řekl, že je škoda, že Jirka končí, to ale neznamená, že se nebude dále objevovat na sítích.
Hodláte vy opustit YouTube a věnovat se jenom obchodním věcem a Instagramu?
To je složité. Za poslední tři roky jsem vydal tři písničky, takže nejsem aktivní hudebník. Na YouTube kanál ani nepřidávám pravidelně videa. Nejsem ideální typ youtubera, který by něco dával každý týden, mám i vedlejší aktivity a YouTube není můj hlavní zdroj příjmů. Točím, jenom když chci a když si myslím, že video má potenciál něco říct, nedělám videa na sílu.
Nedávno jste se společně s muzikantem Jordanem Hajem zapojili do projektu Hlavně bezpečně pro vyšší bezpečnost na silnicích. Podobnou kampaň přitom spustil ve stejný čas také Kazma. Jak jste se k projektu dostal vy?
Na Instagramu sleduju spoustu lidí a vidím, kdy točí svoje Instastories. Když dovrší osmnáct let, poštěstí se jim mít auto nebo si jej půjčí od rodičů, rádi se natáčí u toho, jak řídí. Řízení a používání mobilu není dobrý, stačí chvilka nepozornosti a může se stát obrovský průšvih. Když nás oslovili s tím, jestli se nechceme zapojit, hned jsem řekl, že ano.
Chtěl jsem lidem říct - nebuďte blbí a nekoukejte do telefonu, když řídíte. Chtěli jsme to udělat zábavnou formou, lidi kolem Jordana vymysleli devadesátkový styl. Řekli jsme si, že to možná mladší lidi nepochopí, ale nedělali jsme to primárně pro mladší lidi. Dělali jsme to pro lidi ve věku 20 a více let. Je pravda, že to nemá tak velký zásah, jako když jsem dělal skladbu SNAPCHAT & INSTAGRAM, který je hlavním motorem mladší generace, ale doufám, že jsme udělali dobrou věc.
Nemrzí vás, že se mluvilo víc o Kazmovi a Marešovi než o vás?
V Reklamní katovně Mediáře jsme za srpen a září vyhráli nejhezčí reklamní kampaň, za což jsem velmi rád a děkuju všem, kteří pro nás hlasovali. Zároveň naše výstupy byly zacílené trochu jinak než ty Kazmovy. Chtěli jsme, aby kampaň na lidi skákala jinde než jen na Instagramu a Facebooku. Naše myšlenka je plus minus stejná, a jestli se lidi budou chovat správně na základě Kazmovy nebo naší kampaně, je úplně jedno, důležitý je výsledek.
Jak vlastně vnímáte Kazmovu kampaň? Spoustu lidí nepřesvědčil o tom, že by jí nelepil průšvih.
Ke stylu komunikace mám své výhrady. Ale baví mě jeho Prostřeno, fandím mu. Líbí se mi, že dělá něco, co tady v Česku nikdo jiný nedělá. Má vždycky neuvěřitelný zásah. Občas mě štve nějaká forma komunikace, ale víc bych to nerozebíral.
Přiznal jste, že vaším prvním influencerem byl Michal z Kouzelné školky. Čím vás tehdy okouzlil?
Když jsem nad tím přemýšlel, ovlivnily mě pohádkové postavy i například Tony Stark (Iron Man, pozn. red.). Když jsem byl malý, koukal jsem na Kouzelnou školku a hrozně jsem chtěl umět zašmodrchat balonek do pudla. Když v jednom díle vytvořil domeček z dřívek od nanuků, přemluvil jsem taťku, abychom jej taky zkusili udělat. Ukazoval, jak kreslit, vystřihovat, skládat věci, jak si vést knihovničku… jasně, jsou to prkotiny, ale děti tohle baví mnohem více než počítání matematických vzorců.
Povedl se vám ten domeček dokončit?
Podařily se nám udělat stěny, napůl střechu a pak mě to přestalo bavit. (smích) Obdivoval jsem Michala za to, že jemu se to podařilo. Dítě totiž samozřejmě netuší o produkčních a jejich práci. A mimochodem dodneška ani neumím zašmodrchat balonek. Kamarádka mě dokonce chtěla vytáhnout na oslavu padesátých narozenin Michala z Kouzelné školky, ale zrovna jsem byl mimo Prahu. Pořád mě to mrzí. Dobrovolně bych se přihlásil na to, abych si vyzkoušel udělat pudla z balonku.
Kdo vás momentálně nejvíc ovlivňuje?
Těch lidí je hodně, od hudebních interpretů, jako je Kanye West, přes různé lidi na Instagramu, po majitele firem, jako je třeba Tomáš Čupr. Zároveň se snažím obklopovat lidmi, kteří dělají skvělé věci a inspirují mě.
Kanye West je vcelku kontroverzní postava amerického showbyznysu. Netají se například svým obdivem k Trumpovi. Dokázal byste si vy sám sebe představit ve spojení s nějakým politikem?
Určitě dokázal, ale zatím to nedělám. Sleduje mě dost mladých lidí a nechci být člověk, který bude formovat jejich politický názor jen jedním směrem. Před volbami je pro mě velmi důležité říkat jim, že mají jít volit. Že si mají o stranách něco zjistit a podle toho se rozhodnout, komu svůj hlas dají. Chci, aby jim to nebylo jedno, protože je to podle mě důležité. Ale zatím nechci být ten, který bude směřovat jejich politické uvažování. To by mi nepřišlo fér. Chci, aby se na základě svého vlastního kritického myšlení rozhodli, komu nakonec dají hlas.
Influenceři mají velký vliv na rozhodování svých sledujících. Myslíte se, že jsou budoucností politického marketingu?
Myslím si, že ano. Jsem rád, že třeba Kovy přistupuje k politickým názorům tak, jak to dělá. Kdyby natočil video, ve kterém by vyzval ke zvolení jedné strany, věřím tomu, že by spousta lidí šla volit danou stranu. Získal neuvěřitelnou důvěru, proto jsem rád, že razí myšlenku vzdělání v této oblasti a nabádání, aby šli volit, ale zároveň jim neříká, koho mají volit.
Blíží se volby do obecních zastupitelstev a po internetu kolují často velmi bizarní předvolební kampaně. Co na ně říkáte?
Nevím, jak vy, ale my se před každými volbami bavíme tím, jak jsou ty kampaně blbé. Nevím teda, kdo to platí, ale Brňák, co vylézá z popelnice a ještě se diví, že se tomu lidi smějou… a primátor raper s vykradenou reklamou na Škodovku. Wow, gratuluju. (poznamenává ironicky) Proto asi naše politika vypadá tak, jak vypadá, protože politický marketing u nás podle mě umí dělat tak tři až čtyři lidi. A pokud jsou tři neaktivní a dělá ho jeden člověk, pak tady není žádná konkurence. Takže možná v rámci konzultací komunikačních výstupů by někteří influenceři mohli být pro politiky zajímaví.
Mnozí youtubeři přiznávají, že za na první pohled prací snů jsou dlouhé hodiny práce. Máte přehled, kolik hodin denně odpracujete?
Měl jsem období, kdy jsem pracoval více než deset hodin denně. Od jedenadvaceti do čtyřiadvaceti jsem měl pocit, že mi ujíždí vlak. Byť mi starší kámoši říkali, že jsem mladý a v mém věku nedělali to, co já. Já ale viděl kluky, kteří v sedmnácti letech založili start-up a dostali zahraniční investice. Přimělo mě to, abych víc makal. Studoval jsem, měl hromadu aktivit, dojížděl jsem do Prahy na schůzky a spal tři hodiny denně. Hrozně se to na mně odráželo.
Teďka se snažím spát osm hodin denně, ale ne vždycky to jde. V telefonu mám aplikaci, která počítá, kolik hodin na něm strávím. (předčítá výsledky) Takže čtrnáct hodin, deset, sedm, pět, jedenáct, dvanáct, dvanáct, čtrnáct… spadají do toho volání, e-maily a podobně. Asi je to hodně, ale na druhou stranu někdo tu dobrou práci dělat musí. (smích) A samozřejmě mě pořád baví, kdyby mě nebavila, tak ji nedělám. Ale teďka mě chytlo hraní golfu a zároveň tak pomáhám České golfové federaci s kampaní, cílem je ukázat, že to není jenom sport pro staré a bohaté lidi.
Co byste chtěl dělat třeba za pět let?
Za pět let bych chtěl mít agenturu, která se bude věnovat stejným věcem, jako dělám teďka. Chci spolupracovat s klienty a dodávat jim výstupy, které by odpovídaly jejich požadavkům. A taky chci pomáhat dělat český internetový svět hezčí, aby tady politici nevylézali z popelnic, aby influenceři nedělali každý týden reklamu na něco jiného a dbali na svou osobní značku a aby se firmy spojovaly s těmi, kteří jsou skutečně kompetentní.
