Cristovao chtěl podpořit olympioniky. Jenže Vlajka se s nadšením nepotkala

Hudebník a bývalý sportovec Ben Cristovao se rozhodl podpořit české olympioniky, a tak vydal neoficiální hymnu letošních her. Skladba Vlajka postavená na moderních rytmech afrobeatu a hip hopu se okamžitě stala terčem kritiky.

Problémem není jen samotná hudba, ale především název, který v českém kontextu nabírá i jiný význam. Singl Vlajka vznikl ve spolupráci s producenty Vincentem Stefánssonem, Valentinem Glagem a Enthicem a Cristovao (38) v něm vyzdvihuje hodnoty, jako je píle, odvaha a hrdost na českou zemi.

„Máme před sebou olympijské hry, a tak jsem se hecnul a vyšel z komfortní zóny. Snažil jsem se vžít do role sportovců, na které je během takto velkých eventů vyvíjen obrovský tlak, a napsat takový song, který bych jako někdo, kdo reprezentuje svoji zemi, chtěl slyšet. Slova, která by mě motivovala a zároveň nesoudila, když něco nedopadne podle představ,“ okomentoval sám zpěvák své nejnovější dílo na sociální síti. Hry v Miláně a Cortině v pátek čeká slavnostní zahájení, ale některé soutěže už začaly.

Má to ale háček

Název Vlajka neodkazuje pouze k národnímu symbolu, ale je také spojený s kolaborantským hnutím z dob protektorátu a později se stejnojmennou kapelou, která v devadesátých letech patřila k tuzemské neonacistické scéně. Pro zpěváka s angolskými kořeny jde o paradox; název, jímž chtěl vyjádřit hrdost na svou zemi, historicky patří skupinám, které by ho kvůli jeho barvě pleti a původu odsoudily.

Kromě nechtěných historických konotací se zpěvák stal obětí vlny nenávisti na sociálních sítích. Kritici mu vyčítají „nečeský“ hudební styl i jeho původ, přestože je Cristovao rodákem z Plzně a v roce 2017 se stal mistrem Evropy v bojovém sportu jiu-jitsu, o rok dříve obsadil první místo na Českém poháru série 4x4 ve snowboardingu.

Tohle není naše kultura?

Celá situace kolem olympijské písně tak spíše než sportovní nadšení odhalila trvající neschopnost části české společnosti přijmout odlišnost, a to i u člověka, který pro dobrou reprezentaci země udělal více než většina jeho kritiků.

Cristovaovi vyčítají, že zvolil hudební žánr, který není pro Českou republiku právě tradiční, ale vychází z tvorby Afroameričanů. „Tohle není naše kultura,“ uvádí například jeden z nespokojených posluchačů. „Jako vážně? Co on má společného s Českem? Vždyť nemá ani české jméno,“ rozčiloval se jiný z diskutujících.

Podobných komentářů na sociálních sítích je velké množství, obsah i forma odhalují internetové dno. Jedno ale mají všechny společné – odpor k odlišnostem.

Zdroj: Topmuzika.cz, Kutura21.cz, iDnes.cz