Byla to erupce, kterou by většina vulkanologů přešla mávnutím ruky. Žádná vytékající láva, žádné hroutící se hory. Přesto 20. února 1979 na Jávě rozpoutala sopka Sinila peklo. Zemřelo 149 lidí, aniž by spatřili jediný plamen. Zabil je „neviditelný vrah“ – bezbarvý plyn, který se tiše plazil údolím jako řeka a bral život každému, kdo mu stál v cestě.
Neviditelný vrah
V časných ranních hodinách 20. února 1979 vybuchla sopka Sinila na Jávě. Podle vulkanologického indexu šlo o velmi mírnou explozi. Přesto během několika hodin zemřelo 149 lidí v okolních vesnicích. Nezabíjela láva ani kameny, ale oxid uhličitý. Tiše stékal do nížin a vytlačoval kyslík. Zabíjel ve spánku i na cestách, kudy se lidé marně pokoušeli uprchnout.
Neviditelný vrah
V časných ranních hodinách 20. února 1979 vybuchla sopka Sinila na Jávě. Podle vulkanologického indexu šlo o velmi mírnou explozi. Přesto během několika hodin zemřelo 149 lidí v okolních vesnicích. Nezabíjela láva ani kameny, ale oxid uhličitý. Tiše stékal do nížin a vytlačoval kyslík. Zabíjel ve spánku i na cestách, kudy se lidé marně pokoušeli uprchnout.
Tichá hrozba z Diengské plošiny
Diengská plošina vypadá jako z pohlednice: starobylé chrámy, mlžné lesy a smaragdová jezera v nadmořské výšce 2000 metrů. Jenže pod touto krásou vře geotermální systém s teplotami přes 330 °C. Místní sice znali mytické „Údolí smrti“, kde občas padali mrtví ptáci, ale věřili, že jejich bohové a hory spí. Den 20. února 1979 ukázal, jak hluboce se mýlili.
Pět dnů před katastrofou
Diengský vulkanický komplex na Jávě se rozkládá na ploše 6 × 14 kilometrů.
Exploze před úsvitem
Starosta Sutikno byl zkušený muž, ale otřesy, které začaly po druhé hodině ranní, byly jiné. Nebyly silné, spíše dotěrné. „Mysleli jsme, že to přejde,“ říkal později. Celá vesnice Kepucukan byla vzhůru. Lidé seděli ve svých domech, svítili petrolejkami a čekali na svítání. Nikdo nevyhlásil evakuaci. Mezitím se hluboko pod jejich nohama trhala země a uvolňovala plyn, který se tam hromadil tisíce let.
Bezbarvá smrt
Když se ozvala rána, nebyla to exploze, jakou známe z filmů. Sinila vychrlila jen oblak páry a horké bahno. Na vulkanologické škále šlo o nejslabší stupeň VEI-1. Jenže zatímco lidé sledovali kouř na obloze, u jejich nohou se začalo dít něco mnohem děsivějšího. Z puklin kolem nového kráteru Sigluduk začal vytékat téměř stoprocentní oxid uhličitý. Neviditelný, ledově klidný a stoprocentně smrtící.
Když se vesničané v panice rozhodli Kepucukan opustit, instinktivně zvolili hlavní cestu směrem k Baturu. Byla to fatální chyba. Cesta totiž klesala do mírného údolí. Právě tam se plyn „vylil“ z kráteru nejdříve. Celkem 142 lidí zemřelo v řadě za sebou na této silnici. Ti vzadu viděli ty vpředu padat, ale v šeru si mysleli, že klopýtají. Běželi jim pomoci a vteřinu nato padli také.
Útěk do náruče smrti
Oxid uhličitý je o 50 procent těžší než vzduch. V tu osudnou noc se choval jako neviditelná tekutina. Nestoupal k nebi, ale stékal do údolí a koryt potoků. Vytlačil kyslík z každé prohlubně. Stačilo pár nádechů. Při koncentraci nad 10 procent nastává okamžité bezvědomí. Člověk nepanikaří, prostě usne – a už se neprobudí. Plyn byl navíc bez zápachu, takže oběti kráčely do pasti, kterou nemohly vidět ani cítit.
Smrt si nevybírala. Mezi oběťmi nebyli jen prchající vesničané, ale i čtyři dobrovolníci a záchranáři. Přišli do zasažené oblasti hned po rozednění, kdy se plyn ještě nestihl rozptýlit. Viděli ležící těla a chtěli je odtáhnout do bezpečí. Stačilo se jen trochu sehnout k zemi – tam, kde byla koncentrace CO₂ nejvyšší – a „vrah“ udeřil znovu.
Ranní hrůza
První ranní paprsky odhalily scénu jako z hororu. Silnice lemovaná těly, která vypadala nedotčeně. Žádné popáleniny, žádná krev. Jen lidé, kteří vypadali, že uprostřed běhu usnuli. Kolem nich ležely stovky mrtvých ptáků, hlodavců a dobytka. Ryby v rybnících plavaly břichem vzhůru. Tisíc dalších lidí v okolí se dusilo a končilo v nemocnicích s těžkým poškozením plic.
Vesnice, která zmizela z mapy
Kepucukan po té noci přestal existovat. Vláda rozhodla, že místo je příliš nebezpečné. Přeživší, jako osmdesátiletá Marjani, byli nuceni odejít stovky kilometrů daleko. Dnes na místě vesnice rostou jen keře, které zakrývají základy domů. Půda je tu stále zrádná – i po 45 letech obsahuje kapsy plynu. „To místo má paměť,“ říkají místní. A mají pravdu, pod zemí to stále vře.
Sedm let před Lake Nyos
Tragédie na Sinile nebyla jen lokální nehodou, byla to vědecká lekce. Studie Patricka Allarda z roku 1989 potvrdila, že plyn přišel přímo z magmatu. Tato fakta později pomohla vysvětlit ještě větší katastrofu u jezera Nyos v Kamerunu v roce 1986 (na snímku), kde plyn zabil 1700 lidí. Sinila byla prvním jasným důkazem, že „malá“ sopka může způsobit „velkou“ smrt, pokud použije svou neviditelnou zbraň.
Život ve stínu neviditelného vraha
Dnes turisté na Diengu fotí barevná jezírka, ale pod nohama mají evakuační šipky. Ty dnes – poučeny tragédií – míří vždy striktně do kopců. Starosta Sutikno i pamětnice Marjani jsou posledními strážci tohoto příběhu. Jejich svědectví je varováním pro celý svět: u vulkánů není největším nebezpečím to, co vidíte soptit na vrcholu, ale to, co se k vám tiše plazí v trávě.
Zdroj: Smithsonian Magazine
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Havlíček řekl, že Česko může zjistit stav ropovodu Družba. Kupka varuje před „užitečnými idioty“
Česko je připraveno stát v čele mise, která by zjistila stav ropovodu Družba poškozeného na Ukrajině ruskými útoky, uvedl v pondělí ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO). Předseda opoziční ODS Martin Kupka řekl, že by jasnou mezinárodní zprávu uvítal, důvěřuje ale ukrajinským technikům. „Varuji před tím, aby se Česká republika ocitla v pozici užitečných idiotů,“ vyzval Kupka.
ŽIVĚ Německo nebude hlídat Hormuz, válka není věcí NATO, vzkázal Merz drsně Trumpovi
Německo se nebude vojensky podílet na zajištění bezpečné plavby přes Hormuzský průliv. Na tiskové konferenci po jednání s nizozemským premiérem Robem Jettenem to dnes řekl německý kancléř Friedrich Merz. Dodal, že íránská válka není záležitostí Severoatlantické aliance. Reagoval tím na výzvu amerického prezidenta, aby se NATO zapojilo do řešení problému s Íránem blokovanou úžinou.
Tím svinstvem ničíte životy dětí, pustil se Babiš do Fialovy vlády. Teď začíná couvat
Premiér Andrej Babiš ostře útočí na předcházející vládu Petra Fialy velmi často. Ale útok, který předvedl na začátku tohoto měsíce, byl ještě o poznání tvrdší. Fialu a jeho koalici obvinil z toho, že má na svědomí zdraví mnoha dětí, protože podle jeho slov umožnila prodej drog – konkrétně kratomu. Skoncuji s tím, sliboval Babiš. Teď se ale ukazuje, že realita je jiná, než ji popisoval.
Hokejový Světový pohár s největšími hvězdami se bude hrát i v Praze
Hokejový Světový pohár se v únoru 2028 bude hrát i v Praze.
Šenkeřík: Spartě se připomínalo, co jí chybí oproti Slavii. A když se to zvrtne…
„Sparta jasně porazila doma Slovácko. Před zápasem šly dost obavy, jestli domácí duel zvládnou, zdůrazňovalo se, jak je pro ně důležitý. Přitom by se dalo říct: druhý tým tabulky doma proti protivníkovi z barážové příčky, to je přece jasné!“ říká bývalý útočník a dvojnásobný český mistr Zdeněk Šenkeřík v pravidelném komentáři pro Aktuálně.cz k dění ve fotbalové lize.