"Působí přímo meditativním dojmem," říká průvodkyně opatstvím v malé obci Tholey. Řeč je o třech gotických oknech, každé o rozměrech 1,95 krát 9,30 metru, na nichž jsou barevné tvary a vzory založené na abstraktním obrazu opakovaným dělením a zrcadlením. Motivy pocházejí z umělecké knihy významného umělce Gerharda Richtera s názvem Patterns.
Okna, která připomínají vysoko zavěšené perské koberce, kaleidoskop nebo Rorschachův test inkoustových skvrn, vznikla podle jeho návrhu v renomovaných sklářských dílnách Gustava van Treecka v Mnichově.
Slavnostní odhalení oken proběhlo v září roku 2020 a od té doby každé ráno prosvítá kostelem slunce a hraje si s tvary a barvami ve svých neustále se měnících variacích. Dlouho chátrající, ale od roku 2008 zrekonstruované opatství se okamžitě stalo novým poutním místem. Richterovi se podle pochvalných ohlasů "podařilo vytvořit obraz neviditelného Boha".
Ani se nejdou podívat dovnitř
Podívaná je to i večer, když se v kostele svítí a do tmy září barevná skla oken. "To pak někdy stačí návštěvníkům obdivovat kostel jen zvenku. Ani se nejdou podívat dovnitř," říká nám mladý mnich, jehož náplní je kromě duchovního života v klášteře i práce ve vedlejším gasthausu, který patří k opatství.
Sám Gerhard Richter, kterému je nyní už 92 let, nechtěl ale říct nic o myšlenkách a významu svého díla. "Jsme vděční za to, že nespecifikoval své záměry, protože okna tak nejsou vyrobená jen pro jedno náboženství. Každý v nich může vidět něco jiného, svou vlastní představu o Bohu," říká nám mladý mnich před oltářem a dodává, že umění slavného německého malíře sice láká návštěvníky do kostela, ale ti se pak většinou zdrží zejména kvůli oknům, která vytvořila muslimská umělkyně.
Gerhard Richter navrhl tři okna. Dalších 34 má ale "na svědomí" sedmašedesátiletá Afghánka Mahbuba Maqsoodi, která ve svém umění kombinuje tradiční afghánské motivy s moderními evropskými technikami. Po emigraci do Německa v 90. letech, kam uprchla před občanskou válkou, se začala věnovat vitrážím, malbě a poezii. Ve své tvorbě často zpracovává témata svobody, ženských práv a kulturní identity, čerpajíc z osobních zkušeností emigrantky a ženy z Afghánistánu.
Mezi její nejvýznamnější díla patří právě okna pro sakrální prostory v Německu, zejména právě ta pro benediktinské opatství Tholey. Maqsoodi v jeho kostele vytvořila okna na motivy, které jí určili mniši - například narození Ježíše Krista, jeho umučení nebo nanebevzetí. Adam a Eva v jejím pojetí však sdílí vinu za snědení zakázaného jablka a malého Ježíška nedrží Marie, ale Josef.
"Co víme o poselství Adama a Evy? Co nám říká odkaz Mojžíše a jeho deset přikázání? Jsou společné všem kulturám. Každý muslim jim rozumí, i každý Žid, vlastně každý ateista. Ta poselství jsou univerzální," řekla umělkyně v roce 2020 pro zpravodajský web Deutsche Welle.
Klášter, ve kterém to žije
Tholey je jedním z mála aktivních klášterů v Německu. Přes svá umělecká díla je tak kostel stále kostelem, nikoli muzeem. Podle toho zde vypadá i každodenní život. Již v půl sedmé ráno sem přicházejí mniši na první modlitbu a poslední je něco před sedmou večer.
Opat Mauricius sem přijel v roce 1983 jako 23letý mladý muž a před svým vysvěcením pracoval jako šéfkuchař v luxusní restauraci v nedalekém Lucembursku, a tak budí zájem médií. Šéfkuchař, který se stal mnichem, se totiž nevidí každý den. Další mniši byli ve svých "minulých" životech učitelé, pekaři, vojáci, manažeři, mechanici. Například mnich Markus býval klempířem a nyní se stará o včely, které ročně přinesou asi tisíc kilogramů medu, jejž si lze koupit v přilehlém návštěvnickém centru.
Hlavní lákadla opatství jsou ale jasná. Richter a Maqsoodi - spojení, jež v Tholey funguje a fascinuje. Neznámý kout země, který je geograficky blíž Paříži než Berlínu, tak odvážnou kombinací vzbudil zájem světa a je jedním ze skrytých pokladů Sárska.
