reklama
 
 

Írán je krásná země se špatnou pověstí. Lidé tu milují selfíčka, říká český průvodce

24. 11. 2018 17:00
Vladimír Váchal se do Íránu vydal poprvé v roce 2009 jako 19letý maturant. Dvakrát pobýval v Teheránu několik měsíců jako student perštiny, poslední čtyři roky se do země vrací jako průvodce a překladatel na volné noze. „Lidi se k sobě umí chovat hezky, jasně, že se občas poperou na ulici nebo se pohádají, ale celkově je atmosféra ve společnosti parádní. Každý si každého váží a umí se navzájem respektovat. V Íránu do vás nestrčí jen tak někdo na ulici bez omluvy a nikdo by si nedovolil neodpovědět na pozdrav,“ říká v rozhovoru.

Do Íránu jezdíte skoro deset let. Co vás na zemi při první cestě tak zaujalo?

Asi čtyři věci. Zaprvé atmosféra, která ve společnosti panuje. Pak krása perštiny, tenhle nádherný jazyk mě úplně okouzlil. Dále naprosto úžasná architektura a pak tajemnost, která zemi obestírá.

A jak jste přišel ke studiu perštiny?

Letenku na první cestu do Íránu jsem tehdy dostal od rodiny za maturitu. Dovolili mi jet jedině s doprovodem a jedině, pokud budu mít samé jedničky. Maturitu jsem složil a odletěl jsem do Teheránu s průvodkyní. Po návratu jsem se ke své průvodkyni přihlásil do kurzů perštiny. Docházel jsem k ní půl roku jednou týdně, a i když to bylo málo, zaujalo mě studium natolik, že jsem se rozhodl perštině dále věnovat.

Učím se ji devět let a troufnu si říct, že poslední dva roky mluvím dobře. Perština je podle mě poměrně flexibilní. V hovorové formě nemá ani rody, ani pády a klíčové je zkombinovat pouliční perštinu s tou spisovnou a vznešenou. Zkoušel jsem se učit i arabštinu, ale tam znám základ, nechytla mě.

S tlumočením a obchodními jednáními s Íránci pomáháte také českým podnikatelům. Čím jsou íránští obchodníci specifičtí?

Dělat obchod s Íránci znamená, že se s nimi člověk setká třeba šestkrát a žádná schůzka nebude mít pořádný výsledek. Spousta z nich bude jen o pití čaje a chválení se navzájem, cesta ke konečnému výsledku je dlouhá. A čeští podnikatelé dlouhé čekání kolikrát nevydrží a zabalí to. Což je chyba. Íránci mají peníze a rádi je utratí, ale je to s nimi zdlouhavé.

Peršané jsou velmi specifičtí, v Íránu to funguje tak, že potřebujete čas a trpělivost. Zpoždění v termínech je naprosto běžné a je třeba s ním počítat. Nejsou ve snadné situaci. Pokud se vám ale podaří najít skutečného obchodního partnera, spolupráce s nimi je radostí a dobře vynáší oběma stranám.

A jací jsou běžní Íránci, se kterými neobchodujete?

Íránci jsou jako přátelé naprosto skvělí a nápomocní. Pokud s nimi nemusím obchodovat, zbožňuji je. Jsou přátelští, milí a pohostinní, vlastně jsou důvodem, proč se do Íránu neustále vracím a proč jsem se naučit persky. Lidé se k sobě umí chovat hezky, jasně, že se občas poperou na ulici nebo se pohádají, ale celkově je atmosféra ve společnosti parádní. Každý si každého váží a umí se navzájem respektovat. V Íránu do vás nestrčí jen tak někdo na ulici bez omluvy a nikdo by si nedovolil neodpovědět na pozdrav.

Třeba Arabové jsou oproti Íráncům mnohem horkokrevnější, tahají vás do krámků a vždycky vám chtějí něco prodat. Peršan si zachovává eleganci, nikdy na nikoho netlačí. Všichni Peršané jsou na úrovni, řekl bych, že jsou zdravě namyšlení. Jsou hrdí na svou kulturu a na to, že se narodili v místě někdejší Perské říše. A snaží se o sebe dbát, v Íránu málokdy uvidíte neupravené lidi. U holiče bývá fronta, všichni jsou navonění a i starší chodí v sáčku. Írán je ve své podstatě Evropa s orientálním nádechem.

Nesnažili se vás Íránci jako Evropana někdy natáhnout?

Ani ne. Po celé zemi mám po těch letech spoustu známých, ať už je to vrátný v opravně aut vedle hotelu, kam za ním chodím na čaj, nebo vedoucí některých památek. Když jsem nedávno bral svou skupinu na Persepolis, rozpadly se mi boty. Ředitel téhle památky nařídil prodejci lístků, aby si sundal svoje boty a dal mi je. (smích) Půjčil jsem si je na prohlídku, a když jsem odjížděl, boty jsem mu vrátil.

Mám taky jednu oblíbenou obchodnici s tradičními suvenýry, která za námi na zavolání dojde a ukáže nám zboží. Nikdy nikoho neuplácím, v Íránu totiž neexistuje verze arabského bakšiše. Vždycky se na všechny usmívám a zdravím je, oni mi to pak stejným způsobem vrací. Často se mě Íránci ptají, odkud jsem, Českou republiku moc neznají, ale Československo ano, díky křišťálu a lustrům. V Íránu se kdysi stavěly taky české cukrovary.

To zní, jako byste od roku 2009 nezažil žádnou špatnou zkušenost.

Ale jasně, že zažil, špatných zážitků mám spoustu. Buď jsem si za ně mohl sám, anebo jsem se setkal s nelogickými situacemi, které mě vždycky zaručeně naštvou. Třeba když něco měsíc zpátky fungovalo a najednou to nejde. Chtěl jsem například koupit lístky na autobus z bodu A do bodu B, paní na přepážce mi řekla, že je linka zrušená, ale už nedodala, že ji nahradila jiná linka. Nechápala totiž, že by mi to nevadilo, protože jsem se prostě potřeboval dostat do bodu B. Ale špatné zkušenosti s tím, že by mě někdo chtěl okrást nebo mi ublížit? To se mi v Íránu nestalo.

Kromě tlumočení a doprovodu byznysmenů jste také turistickým průvodcem. Kolikrát ročně se vlastně do země vracíte?

Třeba sedmkrát do roka. A když nejsem v Íránu, dělám expedice po celém světě. Třeba i do Gruzie, Arménie nebo do Ománu, tyhle země ale nenabízím lidem, kteří se mnou předtím nikde nebyli. Prvně se mnou musí do Íránu, abychom se navzájem poznali. Skupin, které se mnou jezdí pravidelně, mám čím dál víc. Průvodcování mě baví.

A prozradíte svá oblíbená místa?

Třeba krásné historické město Jazd nebo Bandar Abbás v Perském zálivu. Dále nádherný hrad Qale Rudkhan na severu u vesnice Masuleh, kde jsou zelené hory, rýžová políčka a vede tudy čajová stezka lesem. Rád jezdím na hrobku ve městě Ardabíl.

Ale velmi rád mám i Teherán, spousta lidí jej odsuzuje, že je přelidněný a plný smogu, ale člověk na jeho pochopení potřebuje minimálně 14 dní. Hodně rád mám i zapadlé čajovny v různých íránských městech. A pak mám samozřejmě i osobní místa, jako je třeba střecha bazaru, kde si večer sednu a odpočívám, nebo dvorek jednoho starého domu v Perském zálivu. Takových míst je spousta.

Kdybyste měl jmenovat nějaké íránské speciality, které by to byly?

Přijde mi, že Írán je země nekonečných možností. Íránci jsou neuvěřitelně pohostinní, vřelí a pohlední. Taky milují focení a občas tím lidi štvou, mobilem jsou totiž schopni vyfotit hned několik selfíček za minutu. V Íránu se vyfotím třeba s padesáti různými lidmi denně, pořád mě někdo oslovuje. Íránci taky milují Valentýn, což mi přijde ujeté, zejména extrémní komerce, která je s tím spojená.

Pokud bych měl mluvit o speciálním jídle, tak k snídani jí vařenou ovčí hlavu. Existují na to dokonce i speciální restaurace a není to špatné. Tak jak jsou v Česku jídelny v řeznictví, jsou i u nich vývařovny s vařenými ovčími hlavami.

To zní dost děsivě. Jak chutná ovčí hlava k snídani?

Jde to, zvlášť když začnete vývarem. Já teda jím jenom líčka a jazyk - a ty chutnají skvěle.

Přestože jste zatím mluvil o Íránu v superlativech, země nemá obecně moc dobrou pověst.

Vladimír Váchal (27 let)

Vladimír Váchal (27 let)

  • Pochází z Velkých Popovic, žije v Plzni.
  • Mluví persky, anglicky, španělsky, rusky a v základech arabsky.
  • Působí jako průvodce a tlumočník na volné noze.
  • Procestoval 85 zemí.
  • Kromě cestování rád maluje abstraktní obrazy či pořádá cestovatelské přednášky.
  • O víkendu vystoupí s přednáškou o KLDR na cestovatelském festivalu Kolem světa v Praze. 

Írán si zaslouží obdiv, i za současného režimu islámské republiky například dává obrovské množství peněz do kultury. Všude po Íránu je spoustu soch mladých umělců, nebojí se velkých stavebních projektů ani moderní architektury. Jsou to velcí vlastenci a dokážou držet pospolu. Přestože je politická situace smutná a dotýká se naprosto všech, protože se vzhledem k sankcím spousta věcí zdražila, lidé jsou pořád skvělí. Írán si nezaslouží být opomíjený, je to krásná země se špatnou pověstí.

Na co by se měl člověk připravit, pokud se rozhodne Írán navštívit?

Lidem stačí úsměv a klid. Důležité je, aby si jeho návštěvu člověk prožil. Rozhodně nedoporučuji pašování alkoholu anebo přehnaně smlouvat o cenách. Smlouvání je v Íránu na velmi slušné úrovni. Říkat si o slevu dvakrát je nevhodné, jednou a dost.

Taky je dobré si před cestou něco načíst. Mají třeba dvoje vyjádření pro bankovky - riály a túmány. Ceny v hovorové mluvě - túmán - jsou bez jedné nuly. Takže kdybych řekl tisíc túmánů, tak ve skutečnosti to bude 10 tisíc riálů. Spoustu lidí to překvapuje. A v Íránu se nedá vybrat z kreditní karty, takže je dobré vzít si s sebou eura a dolary. Co se týká oblékání, existuje jedno základní pravidlo - delší rukávy a dlouhé kalhoty.

Video: Podívejte se, jak se přistává na extrémním karibském letišti

Extrémní Letiště Princezny Juliany v Karibiku na ostrově Svatý Martin | Video: Jakub Zuzánek |  01:36

autor: Magdaléna Daňková | 24. 11. 2018 17:00

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama