reklama
 
 

Česká cestovatelka o kurzu jógy na Lomboku: Když nejsi šťastný, tak nejsi jogín

21. 11. 2017 7:32
Každý výukový den má jedenáct hodin. Jedinými volnými chvílemi jsou přestávky na oběd a hodinové osobní volno. Do postele chodím utahaná a brzké ranní vstávání mi prvních pár dní činí značné potíže. Nepomyslela bych si, že cvičení jógy bude taková dřina. Přiznám se, že jsem si během toho měsíce párkrát sáhla na dno svých možností. O kurzu jógy na indonéském ostrově Lombok píše v dalším díle cestovatelského seriálu Alexandra Kroppová.

Před pár lety jsem si při lyžování vážně zranila rameno. Proležela jsem tehdy celé měsíce, než jsem se konečně mohla začít hýbat. A právě tehdy jsem objevila jógu, která mě uzdravila. I díky ní jsem si mohla opět nasadit krosnu na záda a cestovat po celém světě. Slíbila jsem si, že tohle obrodné cvičení ukážu i dalším lidem a stanu se učitelkou jógy.

Jógové pobyty (tzv. retreaty), nebo učitelské kurzy, lze najít po celém světě. Protože jsem se zrovna chystala do Indonésie, vybrala jsem si studio Indra Namaha Yoga na indonéském ostrově Lombok. 

Začínáme v 6:30 meditací a pozdravem "Namasté", po kterých následuje intenzivní jogínská rozcvička (Vinyasa Flow). Po dvou hodinách už mám docela hlad, a tak se nemůžu dočkat zdravé veganské snídaně - ovoce, ovesné kaše, rýžových nudlí, spousty vařené nebo dušené zeleniny, sušených hub, bambusových výhonků, čerstvých klíčků. Jíme ekologicky z bambusové ošatky, abychom ušetřili vodu umýváním nádobí, jogíni jsou totiž uvědomělí a pečují nejen o sebe, ale i životní prostředí.

Anatomie na pečeném kuřeti

Po krátkém odpočinku následuje teorie, při které se dozvídám všechno od anatomie a fyziologie lidského těla (kostí, svalů) až po informace o energetických zdrojích (čakrách). Nezapomenutelným zážitkem bylo, když učitelka do hodiny anatomie přinesla pečené kuře a na něm nám názorně ukazovala kosti, chrupavky, úpony a svaly, abychom teorii pochopili.

Kromě vzorových provedení jogínských pozic (ásan) se učíme také rozličná dechová cvičení, mantry a mudry. Pozice jsou vskutku náročné, ale jejich názvy legrační: kočka, velbloud, motýl, kobra, ale ze všech nejoblíbenější je na závěr hodiny savasana, pozice mtrvoly, v níž ležíme na zádech a jen relaxujeme.

Oblíbila jsem si taky pranajámu - dechové cvičení, jež akceleruje životní sílu. Kromě toho zplošťuje břicho, což je pro všechny ženy skvělá zpráva, a i proto ho mám tak ráda.

Sáhla jsem si na dno svých možností

Každý výukový den má jedenáct hodin. Jedinými volnými chvílemi jsou přestávky na oběd a hodinové osobní volno. Do postele chodím utahaná a brzké ranní vstávání mi prvních pár dní činí značné potíže. Nepomyslela bych si, že cvičení jógy bude taková dřina. Přiznám se, že jsem si během toho měsíce párkrát sáhla na dno svých možností.

Den v ...

Den v ...

Přinášíme vám exkluzivní cestovatelské zážitky Čechů z různých koutů světa. Ve stovce slov se vám pokusí přiblížit atmosféru místa, na které rádi vzpomínají. Vydejte se s nimi na cestu. Pokud se vám příběh líbí, podělte se o něj se svými přáteli na sociálních sítích přidáním #cestujisaktualne

Energii mi ale dodává nejen vlastní přesvědčení, že to dokážu, ale také další spoluúčastnice a spoluúčastníci. I když jsme byli někdy na pokraji zhroucení, nálada byla stále skvělá. Mohly za to úsměvy, objetí, slova podpory i masážní terapie. A taky zřejmě pořekadlo: "Když nejsi šťastný, tak nejsi jogín."

Kromě dvou místních Indonésanek jsem se seznámila s Malajsijkou, Japonkou, Číňankami, kterých byla většina, a jedním Číňanem. Recitování manter v sanskrtu dělá problémy především Číňanům, jejichž znaky jsou naprosto odlišné od latinky. Přestože nedokážou vyslovit r ani m, jejich snaha je obdivuhodná. A hlavně byla u toho sranda.

Neztratit rovnováhu

I já jsem díky zvyšující se sebedůvěře nakonec po dvou týdnech dokázala dělat stojky na hlavě, mosty, vruty i balanční pozice na jedné noze, aniž bych každou chvíli ztratila rovnováhu.

Po měsíci jsme konečně všichni šťastně svírali diplom potvrzující, že můžeme blahodárné cvičení propagovat dále. Ve dnech volna jsme vyrazili trochu blíže prozkoumat Lombok.

Kromě nádherných bílých i černých pláží a vulkánů se pyšní vodopády, rýžovými i tabákovými plantážemi, malými keramickými dílnami a především neuvěřitelně pohostinnými lidmi. Ale víte co? Jeďte se o tom přesvědčit sami. A nezapomeňte na jogínské motto: "Om Shanti, Shanti, Shanti", což znamená univerzální mír.

autor: Alexandra Kroppová | 21. 11. 2017 7:32

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama