Architekt Petr Hájek převzal cenu společně se svým týmem ve čtvrtek večer v pražském Fóru Karlín a jeho první slova zněla: "Upřímně jsem jednu dobu nevěřil, že koncertní sál dokončíme." Vestavbu, která se uprostřed dvorany vznáší na šesti ocelových nohách a není tak v přímém kontaktu s památkově chráněnou budovou, bylo poměrně těžké do památkově chráněné budovy dostat.
"Museli jsme ji vložit do právě rekonstruované budovy s nově dokončenou střechou. A když už jsme si mysleli, že jsme jednu překážku překonali, tak se objevila další. Dokud konstrukce nestála kompletní, tak jsme mohli jen doufat, že to zvládneme. Jsou i případy, kdy se nezrealizují rozestavěné stavby. A já jsem se bál, aby to nebyl i náš případ," popisuje hlavní architekt čtyři nervózní roky.
Jako ladění houslí
Sál se dá kdykoli rozložit a skrz otevíratelnou střechu atria přemístit jinam. Byla by to ale mravenčí práce, stejně jako jeho instalace. "Stavěli jsme ho jako plachetnice v lahvi. Nejprve jsme museli vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Pak jsme vše očíslovali, rozložili a zase sestavili tady v atriu budovy," popisuje architekt s tím, že konstrukci převáželo čtrnáct kamionů.
Mezinárodní porota soutěže na stavbě ocenila nejen její variabilitu, jako je zasouvací hlediště, nastavitelné orchestřiště, panely i zástěny, které upravují akustiku podle aktuálních potřeb, ale i tah na branku jejích autorů: "Prokázali pozoruhodnou odvahu při překonávání počátečních omezení, vypracovali řešení, jež snoubí historický kontext a požadavky současné doby, a v neposlední řadě se jim podařilo přesvědčit majitele budovy o správnosti své kreativní a inovativní vize."
Z pohledu akustiky a její variability je nový sál nejmodernější v Česku. Pomocí technologií a závěsu na pojízdných drahách se dá jednoduše proměnit na kino, přednáškovou halu nebo divadlo. Uživatelé se ale technologie museli naučit používat. "Je to jako s houslemi nebo jiným hudebním nástrojem, který pomáhá interpretovat hudbu. Když se taková stavba dokončí, musí mít testovací provoz, při němž se vyladí nastavitelnost, popřípadě se doplní technologie, které umožní ještě nějakou další funkci," popisuje Petr Hájek, který si práci s akustikou vyzkoušel už při návrzích multifunkčních sálů v litomyšlské jízdárně a pražské galerii DOX.
Každá produkce má jinou dobu dozvuku. Klasická hudba se nese asi dvě vteřiny, mluvené slovo vteřinu a varhany tři. Přizpůsobit prostor dané produkci pomáhají otáčivé prvky na stropě. Většinu času sál využívá symfonický orchestr, příští léto ale budou na programu snad i projekce Karlovarského filmového festivalu. "Mám velkou radost, že organizátoři festivalu projevili zájem, aby to byl jeden z oficiálních sálů. Doufáme, že se to povede, protože jsme tam nainstalovali vše potřebné - od plátna přes projektory po ozvučení," říká Hájek.
Místo lázeňských van kultura
Budova Císařských lázní je z 19. století, tehdy nahradila původní barokní stavbu pivovaru. Její podoba v historizujícím neorenesančním stylu vzešla z návrhu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Začátkem 20. století patřila mezi nejmodernější lázeňské domy světa. Měla přes sto koupelen a systém na zpracování a dopravu slatiny pro přípravu koupelí. Za jeden den lázně obsloužily asi dva tisíce lidí.
"Býval tu systém, který svážel rašelinu z vedlejšího pavilonu do jednotlivých koupelen. Ty byly rozmístěné podél vnitřní dvorany ve tvaru podkovy. Vnitřní strojovna byla pomyslným srdcem budovy a my jsme ji teď nahradili moderním robotem. Místo lázní máme kulturu a místo strojovny jednu dotykovou obrazovku," vysvětluje architekt, který stojí i za návrhem budoucí podoby pražské Invalidovny, kde by měl nově sídlit Pražský symfonický orchestr.
Císařské lázně nesou jméno po tehdejším panovníkovi Františku Josefovi I., který je jednou navštívil, ve vanách se ale nikdy nekoupal. V 50. letech získala budova topení a to jí umožnilo celoroční provoz. Za normalizace její původní provoz skončil. V budově se na čas usídlilo kasino, pak ji příležitostně využívali organizátoři pro různé společenské a kulturní akce.
Několik posledních dekád byla stavba prázdná a chátrala. V roce 2010 ji vláda nechala zařadit na seznam národních kulturních památek, čímž se Císařské lázně zařadily mezi největší poklady Česka, jako je Pražský hrad, zámek Kynžvart nebo hrad a zámek v Bečově. Rekonstrukce památky začala až v roce 2019 a trvala čtyři roky. Karlovarský kraj za ni zaplatil jeden a půl miliardy korun.
