Richard Adam vystudoval práva a živil se jako pojišťovák v několika ústavech. V 80. letech však zcela propadl tehdejšímu uměleckému světu. O jeho rozsáhlé sbírce moderního českého umění se veřejnost dozvěděla až po téměř dvaceti letech, kdy si koupil svůj první obraz od Ivana Ouhela s názvem Lom.
"Stál pět tisíc a to bylo strašně moc, protože jsem vydělával dva tisíce," řekl v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Ouhelovo plátno si tak, stejně jako řadu dalších, pořídil na splátky.
Nákup obrazů se pro něj stal vášní. Zatímco ještě v roce 1994 mu jeho tehdejší zaměstnavatel málem nechal zaplatit 20 českých pláten za desítky tisíc korun, které měl nakoupit do sbírky pojišťovny, už koncem 90. let se stal mecenášem mladých výtvarníků.
"Platil jsem za ty kluky útraty v hospodách a oni mi za to dali třeba kresbu. Tři čtvrtiny z toho, co jsem vydělal, jsem rozdal. Je pravda, že občas jsem nějakého umělce doslova zachránil před hladem," sdělil Adam Hospodářským novinám.
Svůj koníček si mohl dovolit rozvíjet i díky pozdějšímu působení ve švýcarské pojišťovně Zürich Versicherung.
Sběratelství je návyková droga
Sbírání obrazů je podle Adama návyková droga. Majetnický a obchodní vztah však k umění nikdy neměl. "Nikdy jsem to nebral jako něco, na čem později vydělám," řekl. Jednu dobu měl v pokoji svého malého pražského panelákového bytu i 120 pláten. "Měl jsem jen úzký průchod od postele ke křeslu," popsal novinám.
Svou sbírku, jejímž jádrem je umění 90. let, mohl později umístit do brněnské Wannieck Gallery v prostorách bývalé slévárny Vaňkovka, kde působil také jako umělecký ředitel.
O jeho početných plátnech se dozvěděla široká veřejnost v roce 2006 díky výstavě Akné v pražském Rudolfinu.
Důležitý je vztah sběratele a umělce
Podle mnoha odborníků Adamova sbírka kvalitou i záběrem předčí sbírky jiných institucí. Ani Národní galerie neměla a dodnes nemá tak vynikající soubor české malby od 80. let do současnosti. Richard Adam tvrdí, že při nakupování umění tři zásady: "Obraz se musí líbit, musíte na něj mít a musí být k mání."
Velmi důležitý je podle něj také vztah mezi sběratelem a umělcem. "Kdyby se o něj nikdo nezajímal, dříve či později toho nechá. Kdežto když přišel Adam, na splátky něco koupil a slíbil, že koupí zase, ten malíř se snažil udělat něco stejně dobrého nebo lepšího," dodal sběratel.
Svá umělecká díla sice svěřil Nadačnímu fondu českého umění, stále se však aktivně věnuje podpoře současných mladých umělců. "Lidé na škole nebo těsně po ní většinou tvoří to nejlepší. Do výtvarného světa vstupují s něčím, čím se mají odlišit od předchozí generace," vysvětlil Adam.
Kompletní rozhovor se sběratelem umění Richardem Adamem si můžete přečíst již ve čtvrtek ve speciální příloze Investice do umění, která vychází jako součást Hospodářských novin.
