Velkoryse komponovaný dům patřil spolu se sousedními objekty, obdobně řešenou Lippmannovou vilou (ta byla v sedmdesátých letech minulého století zbourána), vilou Gröbeho a Schubertovou vilou, k prvním příkladům moderní vilové architektury tehdejších pražských částí Bubenče, Královských Vinohrad a Liboce.
Tato stavba byla a stále je velmi významná po architektonické stránce. Ve své době se jednalo o první příklad slohově čistého novorenesančního domu v Čechách a jednu z nejvýznamnějších staveb tohoto stylu ve střední Evropě.
Podívejte se také na díl Skrytých pokladů o dalších vilách v Bubenči:
Dvě patra rozléhající se v dvoukřídlé budově skrývají zajímavá zákoutí jako Apollonův salón, Venušin salón či Bakchův salón. Dominantní je štíhlá schodišťová věž ukončená vyhlídkovou terasou.
Vstupní i zahradní přístřešek na výšku dvou pater je podpírán jónskými a toskánskými sloupy. Venkovní fresková dekorace byla navržena Josefem Mánesem a provedena Viktorem Barvitiem.
Uvnitř se nachází velkoryse komponovaná vstupní hala se schodištěm, kde lze najít dva pískovcové toskánské sloupy. Zajímavá je taktéž dvojice sálů s bohatou malířskou výzdobou Viktora Barvitia, Hanze Makarta a dalších malířů s antickými a přírodními motivy.
Dům hodně utrpěl v období komunismu, poté prošel rekonstrukcí. Dnes je rezidenčním zařízením Akademie věd a je v něm i restaurace.
