Tomáš Krákora se v přírodě pohybuje už od dětství, kdy jej silně ovlivnily lesní moudrost z knižních děl zakladatele takzvaného woodcraftu Ernesta Thompsona Setona a způsoby přežívání z příběhu Robinsona Crusoea. Když pak na začátku devadesátých let viděl poprvé filmového Ramba, chtěl být jako on. Následný odchod na vojnu umožnil Tomáši osvojit si vojenskou techniku přežití. Při seskocích padákem, během maskování uprostřed lesa a využívání přírodních zdrojů byl ve svém živlu. V té době si vysloužil i svou přezdívku Kraken, kterou ho většina lidí i oslovuje.
Od Ramba do aktivních záloh
Přesto však armáda nenaplnila jeho představy. "Spousta vojáků skončila v kanceláři. A i kdyby to bylo na přechodné období, nebylo to nic pro mě, já jsem hledal přírodu. Ostatně ve třiceti letech jsem stejně zjistil, že k bojovým jednotkám už nemám šanci se dostat, a teď, ve svých 47 letech, už vůbec ne," objasňuje Kraken, který tak aspoň vstoupil v roce 2004 do Aktivních záloh Armády České republiky.
Bushcraftu, tedy formě zálesáctví, se věnuje už dlouhé roky. "Hlavním bodem je pohyb a pobyt v přírodě za maximálního využití přírodního materiálu." Dodává, že bushcraft využívá vědomosti a dovednosti starších generací, ale zároveň do sebe integruje i moderní prvky, jako jsou lana, tarpy, vařiče nebo nože. "Kurzy mám díky své minulosti uzpůsobené do military stylu," vysvětluje Krákora, který spolu se svými dvěma přáteli provozuje web, kde vedle prodeje vybavení pro bushcraft píše i recenze a návody. Batohy nebo nože dokonce s kolegy vyrábí.
Pryskyřice, hmyzí kusadla a klid
Přilehlá nesečená louka se hemží kobylkami. Tomáš neváhá a chytá jednu z nich do ruky. "Zelené se dají po úpravě jíst celé, jinak mají nepoživatelná kusadla a nožičky, které by vás škrábaly v krku. Hnědé jsou hořké, ty pusťte," instruuje autora článku s fotografem a demonstrativně jednu sní. Jakoby nic hned dodává, že je vždy lepší hmyz nejprve spařit horkou vodou.
"Jestli cítíš gin s tonikem, tak ten bych si dal taky," směje se, zatímco ochutnáváme lehce nasládlé mladé výhonky vrby. A ne nadarmo, jak totiž objasňuje, větve stromu obsahují látku chinin, jednu ze součástí nápojů toniků.
V sytě zelené trávě pak Tomáš vyjmenovává různé druhy bylin. "Támhle je bršlice kozí noha, výborná salátovka, chutná jako petržel. Na stromech kolem je přichycený lehce nasládlý divoký chmel." Po chvilce si kleká ke drobné rostlině: "Šťavel kyselý, má výraznou citronovou příchuť a používá se na dochucení salátů. Problém je, že nejsme zvyklí jíst tolik syrové stravy a pro lepší trávení potřebujeme alespoň trochu oleje a taky sůl a pepř. I bez vaření se s nimi dá připravit dost solidní jídlo.
Jak sami vidíte," rozhlíží se, "kolem se toho dá nasbírat opravdu hodně." I z toho důvodu se Kraken zaměřuje spíše na sběr než na lov. "Ulovit a zpracovat velké zvíře je časově náročné." Své vědomosti bushcrafter předává nejen v recenzích a na kurzech přežití, které pořádá od jara do podzimu, ale i na svém youtubovém kanále. "Spousta lidí chce vidět přípravu pastí a lov zvěře. To je sice zajímavé, ale narážíme na české zákony, jedná se o pytláctví. Na kurzech přežívání o pastech diskutujeme, ale pokaždé upozorňuji, že je to nelegální."
A není to jediný takový případ. Během pobytu v lese se totiž na každého vztahují ustanovení k zakázaným činnostem. Mezi ně patří zákaz otevřeného ohně mimo místa k tomu určená, povoleno rovněž není stavět cokoliv, co mění prostředí lesa.
"V tom je odpověď na to, proč netočím videa, kde bych s pilou a lopatou v rukou postavil uprostřed lesa přístřešek ve vykopaném svahu poblíž vody a nejlépe i s ohništěm uvnitř, jak můžeme na YouTube často vidět. České zákony to nepovolují, jako je tomu jinde v zahraničí. Na druhou stranu, v některých státech je legislativa ještě přísnější," říká Tomáš a už překračujeme suchou nohou jinak zaplavený jez Úterského potoka. Jiné roky bývá v údolí síť menších potůčků, které se vlévají do jednoho velkého. Letos téměř vyschl i hlavní tok, vlévající se do nedaleké přehrady.
Další zastávka už ale nevede hlouběji do údolí, ale na jeho vrchol, strmým kopcem přes borovicový les, po stezkách využívaných zvířaty. Jak Tomáš vysvětluje, na hřebeni je díky suchu větší šance najít materiál na přípravu ohně. Několik minut nato už vytahuje ze země kus kořene po dávno spadlé borovici. Odřezává zbytek ztrouchnivělého dřeva a dostává se k načervenalé a silně aromatické pryskyřici. "Na chalupě si ukážeme, jak z ní rozdělat oheň. Je ideální, vysvětlím proč," slibuje.
Ze skalnatého vrcholku je výhled na celé údolí. Z velké části kvůli vykácené části lesa napadeného kůrovcem. Na druhé straně se v dáli tyčí zámek Trpísty, vidět jde i na místo, kde kdysi stál Sviňomazský hrádek. Za ostrohy, několik kilometrů od nás, pak stojí zmíněná hracholuská přehrada.
"Klid," odpovídá Tomáš na otázku, co může bushcraft přinést člověku z města. "Lidi to naprosto odtrhne od uspěchaného povolání a způsobu života. Navíc má potenciál člověka manuálně posunout, když se začne zabývat primitivními věcmi - pletením provázků z kopřiv, vyřezáváním lžiček, poznáváním bylin, prací s nožem…"
Budiž oheň!
Autem se vracíme na okraj lesa k Tomášově domu, kam se minulý rok z Plzně přestěhoval spolu se svou přítelkyní. Do rybníka na své zahradě zkraje roku nasadil přes dva tisíce kaprů, po rozlehlé zahradě se prohánějí vedle koček i jeho dva psi, Loki a Matty. V zadní části pozemku má připravené celé tábořiště, kde začíná své kurzy. "Tady už je to legální, na zahradě už můžeme," směje se a z batohu vytahuje materiály na rozdělání ohně. Pod vysokými jehličnany se mimo jiné nachází dřevěný otevřený přístřešek na přespání, ohniště a špalky na sezení.
Bushcrafter na jeden z nich pokládá křesadlo a borovicový kořen. "Pryskyřice je, jak známo, vysoce hořlavá, navíc na sebe neváže vlhkost, a tak s ní rozděláte oheň i ve vlhkém prostředí," říká, zatímco ostrým nožem škrábe pryskyřici na malou hromádku. Pak nůž přiloží tupou stranou vzhůru a rychlým škrtnutím se mu za problesknutím žhavých jisker rodí jasný plamínek pod rukama.
"Další způsob je použít smrkové dřevo. To sice nemá tolik pryskyřice, ale rovná léta umožňují ho nařezat na tenké chomáče." Po chvíli proces rozdělávání s úspěchem opakuje. Že by to bylo tak jednoduché, jak se z názorné ukázky zdá, se říct nedá, nařezat ze smrku požadované vrtulky vyžaduje naučený grif.
Ještě těžší je zažehnutí plamene bez pomoci křesadla. Kraken ukazuje techniky za použití pazourku, pyritu, bambusu, luku - takzvaný "bow drill" - i známé tření dřev pod názvem "hand drill". "Nemám tuhle techniku rád," referuje o dlouhém tenkém dřívku, "je náročná na koordinaci pohybu. Na rozdíl od Afriky či Asie zde nemáme tolik travin, takže se tenhle způsob u nás historicky nepoužíval." Přesto se mu do minuty kouří pod rukama.
Zpod vysokých stromů se přesouváme vedle na volnější prostranství, kde Tomáš rozkládá třímetrovou plachtu. "Dá se z ní postavit až 80 typů přístřešků. Důležité je mít krytou západní stranu, odkud jde zpravidla vítr i déšť, a umístit plachtu na kopec, aby pod nás netekla voda," říká.
Na jeho kurzy jezdí různé věkové kategorie, většinou však účastníci mezi 30 a 50 lety a často z oblasti IT. "Po absolvování kurzu se začnou lidé dívat na přírodu jinak. Nejde mi o to ujít za víkend co nejvíce kilometrů, důležité je ale vnímat prostředí kolem. Kde si můžu odpočinout, postavit si přístřešek, z čeho si můžu připravit jídlo, jak najít vodu. Dotyční často celý víkend nezapnou mobil, úplně na něj zapomenou, protože je baví ostatní činnosti," dodává Krákora.
