Posed Palouček stojí na remízku v kopcovité krajině nad Vírskou přehradou, kde se nad hladinou tyčí strom roku 2020, takzvaná Chudobínská borovice. Ubytování o pár metrech nabízí vše, co člověk potřebuje ke krátkodobému pobytu. Není v něm sice elektřina, v nutných případech se dá ale využít externí baterie na nabíjení elektroniky nebo lampiček. Z velkého okna je dnes kvůli kůrovci, který napadl většinu stromů ve svazích, vidět až na hladinu přehrady a okolní kopcovitou krajinu.

"Je to málo známá část Vysočiny. Okolní krajina má ale spoustu krásných míst. Pro mě a moji rodinu je největším pokladem nedaleký vítochovský kostel s magickou atmosférou. Tím, že se kvůli kůrovci musely vykácet lesy okolo přehrady, vznikají nové turistické trasy a lidé to tu začínají pomalu objevovat," popisuje Markéta, která denně chodí na procházky po okolí, a když je zájem, bere s sebou i hosty. Se svým mužem spravuje revír nedaleko posedu, upravuje cesty a sází nové stromy, které za několik let nahradí nemocný les.

Na palouku u posedu se k ránu pasou srnci, mufloni nebo daňci. Klid a krmné stanice lákají i divoká prasata, zajíce nebo lišky. Největší vášní myslivkyně ale není hon zvěře, zamilovala se do troubení na borlici. "Je deset hlavních skladeb, které se používají při různých hudebních akcích, jako je začátek honu, lovu zdar, začátek leče nebo konec leče. V komunitě se snažíme udržet tradice a učíme se od starších myslivců, abychom jejich práci mohli jednou převzít," říká.

K posedu se dá dostat jen po polní cestě, která začíná na travnatém parkovišti u kostela svatého Michaela Archanděla. Po setmění se nebe nad cestou mění ve výtvarné dílo, a jsou-li vidět červánky, naznačují, že s novým ránem přijde slunný den. Lidské kroky tu a tam vylekají srnce, kteří bakáním varují zvěř před blížícím se nebezpečím.

Podívejte se, jak vypadá jeden z nejkrásnějších koutů Vysočiny.