Sport, co provozuje teprve dvanáctiletá Tereza Czyžová z Hodslavic na Novojičínsku, je mimo chápání většiny smrtelníků. Disciplína se jmenuje voltiž a spočívá v gymnastických a akrobatických prvcích na cválajícím koni.
Když pozorujete Terezu při tréninku, tají se vám dech. Přemety, hvězdy či stojky, které mnozí lidé neumí ani na zemi, ona předvádí na hřbetě koně. K tomu ještě ovládá akrobacii. To třeba cvičí na rukou dívky, kterou drží další dívka…
Aby tohle všechno dokázala, chce to pořádnou dřinu, vše si navíc musí odpracovat ve stáji.
"Hned po škole jezdím čtyřikrát týdně na trénink. Pak ještě máme služby u koní," popisuje svůj náročný program.
Rok 2016 by si mohla napsat do kroniky zlatým písmem. Stala se mistryní republiky v kategorii 10-14 let a vyhrála soutěž Zlatý oříšek pro nejtalentovanější děti Česka. Kromě toho má doma dvě zlaté medaile a jednu stříbrnou z mezinárodních závodů.
České naděje
V seriálu online deníku Aktuálně.cz "České naděje" vás seznamujeme s mladými nadějemi české vědy, kultury i české společnosti. Jsou mladí, ale již slaví mezinárodní úspěchy, vedou vlastní výzkumy, vynikají v umělecké oblasti, popřípadě jsou obětaví dobrovolníci či probouzí občanskou společnost.
Na tomhle sportu udivuje ještě jedna věc - žokejové i jezdci parkuru mají přilby, chrániče, pevné boty, to pochopitelně "gymnastka na koni" mít nemůže. "Máme jen gymnastický dres a cvičky," usmívá se Tereza. Tenhle sport je dle jejích slov zkrátka trochu nebezpečný.
Však také ze svého adrenalinového koníčku měla již několik úrazů včetně zlomenin, vzdát se ho ale rozhodně nehodlá.
Strach má, ale vše si nejdřív zkusí na zemi, pak na dřevěném modelu koně, poté na koni v kroku a poté už ve cvalu. "Cvik zkouším a zkouším a pak si řeknu, že jdu prostě do toho. Hrozně moc chci dělat těžší a těžší prvky a tahle touha je silnější než strach."
Jejím nejobtížnějším cvikem je flik, což je rychlý přemet dozadu s dopadem zpátky na koně.
Dotaz, jak se trefí zpátky na koně, když skočí pozadu a je hlavou dolů, ji pobaví: "Musím dát pod sebe nohu a prostě se musím trefit a pak už jde jen o to, udržet se. Ale nejdřív jsem tento cvik prováděla s dopadem na zem a až teď jsem natrénovala dopad zpět na koně."
A co jejímu nebezpečnému koníčku říkají rodiče? "Bojíme se o ni, bojíme," svorně přikyvují maminka i tatínek. "Ze začátku to bylo dobré, ale teď, když dělá ty náročné cviky, tak se raději už nechodíme na tréninky dívat," uzavírá maminka.
