Z kaple, kdysi jedné z dominant hřbitova, zůstaly po žhářském útoku v roce 1989 jen obvodové zdi a ohořelé torzo. Nyní se však konečně dočká nového architektonického pojetí.
Rekonstrukce stavby - jejíž tvar evokuje trnovou korunu, tedy symbol bolesti, křehkosti, ale i naděje - vyjde na více než osm milionů korun (bez DPH) a vzešla z návrhu studia OHA architects.
Objekt dostane novou výraznou konstrukci z oceli a uvnitř vznikne stálá expozice připomínající historii hřbitova, tisíce pohřbených i legendy, které se k místu vážou. "Kaple je nejvýraznějším prvkem areálu a symbolem jeho historie. Je správné, že ji obnovujeme jako první," říká místostarosta Prahy 8 Radomír Nepil.
Postupná obnova s respektem
Kaple je však jen pouhým začátkem. Hřbitov čeká postupná obnova dalších částí. Městská část už připravuje dokumentaci na rekonstrukci cestní sítě, obnovu hřbitovní zdi, rekonstrukci mohyly s doplněním původních kovových nápisů a instalaci nového kříže z cortenové oceli v hlavní ose hřbitova.
Projektové dokumentace mají být hotové na jaře 2026 - pokud rozpočet dovolí a práce budou pokračovat bez přerušení. "Chceme kultivovat celý hřbitov, ale s maximálním respektem. Každý zásah musí být pietní a pokorný," říká místostarosta a dlouholetý správce areálu Jiří Vítek.
Svědectví pohnutého století
Bohnický ústavní hřbitov byl vysvěcen 12. září 1909 jako součást tehdejšího moderního psychiatrického sanatoria, které bylo jedno z největších v Evropě. Pacienti tam žili, pracovali a mnozí zde našli i svůj poslední odpočinek. Za šedesát let fungování tu bylo pochováno asi 4300 lidí - pacienti, sestry, lékaři, zaměstnanci, ale i italští vojáci z tyfového zajateckého tábora či chovanci, které sem přesunuli během první světové války z rakouského Tridentu.
Po roce 1963, kdy hřbitov převzala Pohřební služba hlavního města Prahy, ale začal rychle chátrat. A jeho "temná sláva" byla přiživena i filmově - například scénou pohřbívání do společného hrobu ve Formanově Amadeovi z roku 1984.
O pět let později úpadek místa stvrdil žhářský útok na kapli - a tak se areál v 90. letech proměnil v zapomenutou skládku a zarostlou džungli.
Dvě skutečné záhady bohnického hřbitova
Náhrobek Marie Tumy Reiter
Jediný neporušený náhrobek na celém hřbitově patří ženě ze Štýrska, která zemřela na plicní zánět. Dodnes není jasné, kdo její hrob po desetiletí udržoval - i v době, kdy byl areál opuštěný, zarostlý a plný vandalů.
Gavrilo Princip
Některá svědectví naznačují, že atentátník z roku 1914 mohl být krátce pohřben v Bohnicích pod jménem Karel Chotěžovský. Oficiální verze však mluví o Terezíně a pozdějším převozu do Sarajeva. Tato záhada dodnes živí fantazii historiků.
Místo mu nedalo spát
Zlom přišel až v roce 2013. Jiří Vítek, tehdy ještě obyčejný občan a hasič, šel kolem hřbitova se svým psem a místo mu od té doby nedalo spát. "Bylo to zničené pietní místo zasypané odpadem. Vzal jsem pytle a začal uklízet," vzpomíná.
Jeho iniciativa přerostla v rozsáhlý dobrovolnický projekt. Společně s dalšími nadšenci vyvezli z hřbitova 35 tun odpadu, obnovili cesty, vyčistili kapli a otevřeli areál veřejnosti prostřednictvím komentovaných prohlídek. "Zahájení rekonstrukce kaple je pro mě obrovský okamžik. Po letech práce a vyjednávání se hřbitov konečně dočká skutečné obnovy," dodává Vítek.
Obnova je prvním krokem
Obnova areálu je koncipována tak, aby nerušila jeho atmosféru. Architekti z OHA architects proto zvolili trvanlivé materiály, minimální zásahy a jasnou pietní logiku. Cortenová konstrukce kaple neimituje původní podobu - přiznává ztráty a doplňuje je současným prvkem. Otevřená střecha pak naznačuje "neuzavřené příběhy".
A co dál? Cesty budou dlážděné žulou, před kaplí vznikne piazzetta. Zeleň bude očištěna, ale ikonický břečťan zůstane. Cílem není turistická atrakce, ale důstojné místo plné vzpomínek.
Vysvěcený roku 1909, zdevastovaný po roce 1989 a znovuobjevovaný po roce 2013 - Bohnický ústavní hřbitov zažívá další zásadní proměnu. A obnova kaple je pouze prvním krokem.
Zdroje: Bohnický hřbitov, Praha 8
