Portréty, akty a krajiny, ale také pařížské ulice nebo noční život. Umělci žijící ve francouzské metropoli po první světové válce opouštěli avantgardu a vraceli se ke srozumitelným formám či tématům. Alespoň ti, o kterých vypráví nová výstava École de Paris – Umělci z Čech a meziválečná Paříž, kterou lze do 2. března příštího roku vidět v pražské Valdštejnské jízdárně.
Pseudonym Toyen si Marie Čermínová nechala napsat i do občanky a vytrvale tvrdila, že není malířkou, i když svými obrazy ovlivnila české moderní umění a výraznou stopu nechala také ve Francii.
Národní galerie Praha připravila rozsáhlou výstavu děl surrealistické malířky Toyen. Vznikla ve spolupráci s muzei v Hamburku a Paříži, začít měla ve Valdštejnské jízdárně uplynulý pátek. Zatím ale nainstalovaná přehlídka čeká, až ji po zmírnění protiepidemických opatření bude moct navštívit veřejnost.
Na cenách Gloria musaealis, které oceňují nejlepší výkony českých muzeí a uděleny byly ve čtvrtek v pražském Obecním domě, uspěly výstavy připravené pražskou Národní galerií a Muzeem umění Olomouc.
Když v roce 1930 malíř Josef Šíma otevíral svou pařížskou výstavu nazvanou Záhada tváře, o úvodní slovo požádal básníka Rogera Gilberta-Lecomteho.
V Národní galerii je kurátorka Anna Pravdová expertkou na umění první poloviny 20. století, proto bylo logické, že právě ona u příležitosti stého výročí vzniku republiky připravila novou stálou expozici nazvanou První republika.
Paul Gauguin roku 1889 namaloval sám sebe v oblíbeném oblečení: hnědém plášti, s baretem naraženým až k nosu. Na obraze se míjí s bretaňskou vesničankou, která ho zdraví.
Přehlídka děl v brněnském Místodržitelském paláci se zaměřuje na působení výtvarníka Josefa Šímy ve skupině Le Grand Jeu. Ukazuje malby „stejně všední a každodenní, a stejně nesrozumitelné a nadsmyslné, jako je život snu“, jak o něm napsal Karel Teige.
