Z dělnice vyrostla ve svobodomyslnou malířku. Výstava Toyen už čeká na diváky

Toyen a Jindřich Štyrský na výstavě, 1931.
Na snímku z výstavy ve Valdštejnské jízdárně jsou obrazy Noc v Oceánii (vlevo) a Severní krajina z roku 1931.
Snímek z výstavy Toyen: Snící rebelka.
Na snímku z výstavy jsou obrazy Z jižních moří (vlevo) datovaný rokem 1931 a Jezerní zahrada (vpravo) z roku 1933.
Obraz nazvaný Všechny živly z roku 1950.
Foto: ČTK
ČTK Kultura ČTK, Kultura
13. 4. 2021 14:02
Národní galerie Praha připravila rozsáhlou výstavu děl surrealistické malířky Toyen. Vznikla ve spolupráci s muzei v Hamburku a Paříži, začít měla ve Valdštejnské jízdárně uplynulý pátek. Zatím ale nainstalovaná přehlídka čeká, až ji po zmírnění protiepidemických opatření bude moct navštívit veřejnost.

Výstava nazvaná Toyen: Snící rebelka má trvat do 15. srpna. Připravily ji kurátorky Anna Pravdová, Annie Le Brunová a Annabelle Görgenová.

Toyen patřila k nejoriginálnějším a nejznámějším českým umělkyním 20. století, zároveň se proslavila ve Francii, kde žila od roku 1947 až do smrti. Její tvorba i neotřelé postoje vzbuzují po světě čím dál větší zájem. Už za života ji ale obdivovali slavní básníci Paul Éluard nebo André Breton, který její oči přirovnal k hlubinám světla.

"Spojuje křehkost s výstředností, rafinované kouzlo s bizarní fantazií, čirou formu s magickou improvizací," napsal o ní ve 20. letech Vítězslav Nezval v Masarykově slovníku naučném. Heslo o tehdy neznámé umělkyni mělo téměř stejný počet řádků jako ta o Paulu Gauguinovi či Augustu Renoirovi.

Dnes je Toyen oblíbená také u českých sběratelů, její obraz Piková dáma byl vloni v říjnu vydražen za 78,65 milionu korun s aukční přirážkou coby toho času nejdražší dílo kdy prodané v Česku. Překonala ho až následná aukce malby Františka Kupky Divertimento II. Žádané jsou i výstavy Toyen, tu poslední velkou v pražském Domě U Kamenného zvonu vidělo roku 2000 skoro 67 tisíc lidí.

Od té doby se v metropoli srovnatelně velká přehlídka Toyen nekonala. Jednu menší v roce 2015 připravilo Museum Kampa, jejíž zakladatelka Meda Mládková se s malířkou ještě osobně setkala v Paříži.

Roku 2002 její tvorbu představilo muzeum ve francouzském Saint-Etienne. V Paříži však dosud velkou retrospektivu neměla a v Německu je stále téměř neznámá, připomínají kurátoři nynější výstavy. Národní galerie ji proto přichystala s hamburskou Kunsthalle a pařížským Muzeem moderního umění. Cílem je představit Toyen v co nejucelenější podobě a prostřednictvím výstav ve třech městech i podrobného čtyřjazyčného katalogu s ní seznámit evropské publikum.

Na snímku z výstavy jsou obrazy Z jižních moří (vlevo) datovaný rokem 1931 a Jezerní zahrada (vpravo) z roku 1933.
Na snímku z výstavy jsou obrazy Z jižních moří (vlevo) datovaný rokem 1931 a Jezerní zahrada (vpravo) z roku 1933. | Foto: ČTK

Přehlídka ve Valdštejnské jízdárně je koncipována chronologicky a rozdělena do časových úseků podle etap autorčiny tvorby. Jsou jimi "artificialismus, první surrealistické období ve třicátých letech, druhá světová válka, její pařížský exil po roce 1947 a účast na akcích francouzské surrealistické skupiny, i spolupráce s Éditions Maintenant," vyjmenovává kurátorka Anna Pravdová.

Přehlídka také zdůrazňuje důležitá témata z tvorby Toyen, například poezii, přírodu, erotiku či alchymii. Kromě obrazů, kreseb a koláží zahrnuje její ilustrace.

Autoři kladli důraz i na spolupráci Toyen s přáteli jak z pražské, tak pařížské surrealistické skupiny, jako byli Jindřich Štyrský či Jindřich Heisler. Součástí přehlídky jsou například díla, která Toyen darovali její kamarádi Yves Tanguy, Victor Brauner nebo André Breton. Architektonické řešení výstavy vymyslel současný umělec Zbyněk Baladrán.

Díla Toyen zahrnují "naivistické" obrazy spjaté s československou realitou, ponuré výjevy inspirované válkou či pro ni typické surrealistické kompozice.

Ve svobodném zobrazování erotických motivů objevila erotický humor. S klidem zachycovala nejrůznější praktiky včetně skupinového sexu, masturbace a sodomie. Poprask vyvolal například Polštář se scénou z nevěstince či slavný Ráj černochů.

Obraz od Toyen nazvaný Ráj černochů z roku 1925 byl chvíli ve sbírkách fondu Pro arte.
Obraz od Toyen nazvaný Ráj černochů z roku 1925 byl chvíli ve sbírkách fondu Pro arte. | Foto: Pro arte

"Jejím obrazům není třeba rozuměti, jako není třeba rozuměti chemii, kocháme-li se voňavkami. A jako nežádáme od parfémů přítomnost aleje, ve které byl podnícen jejich život, nebudeme žádati od barevné alchymie obrazů Toyen všechno to množství realit, které podnítily jejich barvy," napsal o jejích malbách Vítězslav Nezval.

Kromě umění proslula Toyen nekonformními názory. Odmítla civilní jméno Marie Čermínová a přijala nesklonný pseudonym. Tak jako neměla v lásce vlastní příjmení, neoblíbila si ani ženský rod. "Hovořila jen v rodě mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale časem jsme si zvykli," konstatoval Jaroslav Seifert ve vzpomínkách Všecky krásy světa.

Toyen zrušila spoutávající rodinné vazby ve prospěch několika přátel "spřízněných volbou", důsledně nezávislým způsobem života setrvale popírala zažitou ženskou roli, sympatizovala s anarchisty. Z podivínské dělnice z továrny na mýdla ve štruksových kalhotách a chlapecké blůze vyrostla v jednu z nejsvobodomyslnějších malířek 20. století.

Toyen roku 1948 v Bretani.
Toyen roku 1948 v Bretani. | Foto: NGP

"Byla androgynní bytost, pracovnice žižkovské továrny, zvláštní produkt prvorepublikové emancipace. Kouřila a chodila na večírky. Výjev, který se dal těžko potkat dokonce v pařížských kavárnách. To si pak i Seifert nebo Breton skutečně museli lámat hlavu, s kým tráví čas," napsaly o ní Hospodářské noviny.

O jejím mládí není mnoho známo. Narodila se 21. září 1902, v šestnácti odešla z domova a začala studovat pražskou UMPRUM. Malovala zhruba od roku 1922, kdy se na dnes chorvatském ostrově Korčula seznámila se surrealistou Jindřichem Štyrským.

V roce 1925 odjeli do Paříže, kde rozvíjeli vlastní směr zvaný artificialismus, osobitou a poetickou alternativu k tehdejší geometrické abstrakci i surrealismu. "Artificielismus je dobrodružstvím, o němž nikdo neví, jak skončí. Artificielismus je hrobařem vaší blbosti," napsali v textu nazvaném Populární uvedení do artificielismu Toyen se Štyrským.

Koncem 20. let společně v pražské pasáži U Nováků zřídili módní ateliér, kde využívali takzvané stříkací metody na zdobení různých druhů textilií. Vyráběli kravaty, šátky, šály nebo dámské prádlo.

Malíři Štyrský a Toyen v maskách při práci s "Deka" barvami.
Malíři Štyrský a Toyen v maskách při práci s "Deka" barvami. | Foto: Rozpravy Aventina

Malířka, kterou přátelé oslovovali familiárním "Manko", si tou dobou už říkala Toyen. Původ pseudonymu, který měl nespoutanou ženu osvobodit z konvenčního žití, je nejasný, k autorství se hlásil Jaroslav Seifert i Karel Teige. Podle pařížských surrealistů zase pochází z francouzského "citoyen", což znamená občan. Vzniknout mohl i zkomolením spojení "to je on" v duchu její mužské stylizace.

Důvodem přijetí pseudonymu mohla být touha po nové identitě, kterou si žena chtěla vydobýt vlastní prostor.

Toyen vstoupila do avantgardního sdružení Devětsil, mezi jehož členy byla jedinou ženou. Poté se zapojila i do Spolku výtvarných umělců Mánes a roku 1934 stála u vzniku Skupiny surrealistů v Československu, společně s Bohuslavem Broukem, Karlem Teigem či Vítězslavem Nezvalem.

Jindřich Štyrský zemřel v průběhu nacistické okupace, kdy byl surrealismus považován za zvrhlé umění. Toyen po vyhlášení platnosti norimberských zákonů na území protektorátu schovávala v bytě v pražské Krásově ulici surrealistu Jindřicha Heislera, který byl židovského původu.

Roku 1947 v předtuše komunistického převratu Toyen s Heislerem opustili Československo a odešli do Paříže. Malířka se zde zapojila do surrealistické skupiny Andrého Bretona a do roku 1962 uspořádala šest výstav. V 50. letech namalovala v Paříži stylem magického realismu teskný cyklus pražských domovních znamení. Také vytvářela koláže či grafiky a ilustrovala knihy surrealistických přátel. Těžce prožívala rozpuštění surrealistické skupiny v roce 1969.

Ke konci života se stále více uzavírala před světem. Zemřela 9. listopadu 1980 ve věku 78 let. Pohřbena je na pařížském hřbitově Batignolles.

 

Právě se děje

před 5 minutami

Bauer končí se svým týmem, soustředí se na trénování polských lyžařů

Tým Lukáše Bauera po sedmi sezonách v seriálu dálkových běhů na lyžích Ski Classics končí. Medailista z olympijských her a mistrovství světa se rozhodl soustředit na trénování polské mužské reprezentace, kterou vede už dva roky.

"Došel jsem k názoru, že ta kombinace není pro tým prospěšná, byť jsem na začátku věřil, že se podaří skloubit obojí. Nebylo to ale optimální a než přežívat, tak jsem se rozhodl činnost týmu ukončit - i s ohledem na úspěšnou historii. Nezavírá se mi to lehce, ale než lpět na něčem, co sám brzdím, je lepší to pro tuhle chvíli ukončit. Jestli je to konec definitivní, nebo půjde jen o přerušení, ukáže budoucnost," uvedl Bauer v tiskové zprávě.

před 1 hodinou

Izrael uvedl, že v Pásmu Gazy zasáhl 130 cílů a zabil 15 Palestinců

Izraelská armáda uvedla, že v odpovědi na raketové útoky z Pásma Gazy na území židovského státu zasáhla v noci na úterý 130 cílů a zabila 15 radikálních Palestinců. Informovaly o tom agentury AFP a DPA. Pokračuje tak pondělní eskalace násilí mezi Izraelem a Palestinci, při níž zemřely nejméně dvě desítky lidí a stovky dalších byly zraněny.

V pondělí bylo při střetech mezi palestinskými demonstranty a izraelskou policií v Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu zraněno více než 700 Palestinců, z nichž 500 muselo být ošetřeno v nemocnici, uvedla agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy