Josef Šíma se prolnul s pařížskými básníky. Výstava připomíná slavného modernistu

Josef Šíma: Návrat Theseův, 1933
Josef Šíma: Café Parnasse, 1923
Josef Šíma: Evropa, 1927
Josef Šíma: Kompozice VI, 1925
Josef Šíma: Podobizna Bérenice Abbottové, 1928
Foto: Galerie hlavního města Prahy
Když v roce 1930 malíř Josef Šíma otevíral svou pařížskou výstavu nazvanou Záhada tváře, o úvodní slovo požádal básníka Rogera Gilberta-Lecomteho.

Stejnou službu by mu jistě rádi prokázali přední výtvarní kritikové tehdejší doby, Šíma ale věděl, co dělá. Gilbert-Lecomte měl pro jeho práce hluboké porozumění, a hlavně: nikdo jiný neuměl tak suverénně smazat hranice mezi obrazem a básní.

Pohled do výstavy.
Pohled do výstavy. | Foto: Tereza Křenová

Pařížskou přehlídku plnou oduševnělých portrétů nyní v jedné ze svých částí rekonstruuje velká výstava, kterou ve Valdštejnské jízdárně v Praze připravila Národní galerie. Kurátorka Anna Pravdová na ní spolupracovala s Petrem Ingerlem, kolegou z Moravské galerie v Brně. Tam měla vloni premiéru pod názvem Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře.

Nynější pražská repríza je mírně rozšířená. Představuje nejen Šímovu francouzskou tvorbu, ve velkém rozsahu ukazuje i jeho rané práce.

Mezi prvotními portréty příbuzných a známých je například i povědomý mladík, budoucí herec a spisovatel Jiří Voskovec. "Mladý Josef Šíma trávil prázdniny na Sázavě u Voskovců," říká kurátor Petr Ingerle. Malíř byl starší a Jiří Voskovec k němu prý vzhlížel.

Z inženýra malířem

Překvapivou kapitolou proslulého modernisty, který žil v letech 1891 až 1971, jsou obrazy, na nichž se objevují parníky, vlaky a mosty vystihující malířovu prvotní fascinaci. Však se také Josef Šíma dříve, než dal definitivně přednost umění, stal inženýrem pro stavby silnic a mostů.

Původní profesi odráží i první obrazové dojmy z Paříže, ve kterých defilují nejen postavy a tváře obyvatel, ale také fragmenty velkoměstské architektury. Paříž si Josef Šíma nakonec vybral za svůj domov. Ve třiceti se tam natrvalo usadil, k čemuž mu pomohl také sňatek s Nadine Germainovou, dcerou knižní vydavatelky.

Josef Šíma: Domy, 1921
Josef Šíma: Domy, 1921 | Foto: Moravská galerie v Brně

Kouzlo meziválečné Paříže, se širokými chodníky do půlky zastavěnými kavárenskými stolky, na výstavě ve Valdštejnské jízdárně zprostředkovává také tříminutový dobový film Andrého Sauvage Pařížské etudy.

Ve dvacátých a třicátých letech se Josef Šíma stal důležitým prostředníkem mezi českým a francouzským uměním, především mezi avantgardisty v obou zemích. Pařížský dopisovatel Lidových novin Richard Weiner seznámil Šímu se skupinou mladých umělců, někdejších spolužáků z gymnázia v Remeši, kteří si říkali simplisté.

Psali básně, kreslili a fotografovali ve snaze vystihnout pravdu lidského života bez zábran a omezení společenskými konvencemi. Experimentovali s drogami. Drastickými metodami, dušením či odpíráním spánku, se přiváděli do stavu změněného vědomí a své prožitky se snažili formulovat uměleckým výrazem.

Simplisté ve tvaru hvězdy u Rogera Lecomta, 1924
Simplisté ve tvaru hvězdy u Rogera Lecomta, 1924 | Foto: Fonds Vailland, médiathèque Elisabeth et Roger Vailland, Bourg-en-Bresse

Místo drog poezie

Duchovně založený a také o patnáct let starší Šíma si s mladíky porozuměl. Jeho cestou k postižení nadreálného světa se stala poezie, ke které měli simplisté rovněž blízko. Začali se scházet v Šímově pařížském bytě, který sloužil i jako ateliér, a společně založili skupinu Vysoká hra.

Vydávali časopis, jemuž český malíř vymyslel obálku se symbolem spirály. Ilustroval také vnitřní stránky. Díky Šímovi se vedle členů Vysoké hry - kterými byli kromě Gilberta-Lecomteho ještě René Daumal, Maurice Henry či Artür Harfaux - objevovali i čeští autoři. Šíma pro časopis překládal do francouzštiny básně Jaroslava Seiferta nebo Vítězslava Nezvala.

Část Valdštejnské jízdárny nyní evokuje pařížskou výstavu Záhada tváře v galerii Povolozki, kde roku 1930 Šíma představil soubor velkých, netradičních portrétů.

Josef Šíma: Mlno, 1927
Josef Šíma: Mlno, 1927 | Foto: Galerie Zdeněk Sklenář

Vedle známých podobizen z českých sbírek, včetně portrétu Nadine, malířovy manželky, tu jsou i plátna zapůjčená z Remeše a Paříže. Šímovsky iluzivní a přitom vystihující obrazy představují dva zakladatele skupiny Vysoká hra, Reného Daumala a Rogera Gilberta-Lecomta. Podobizna druhého z nich je podle kurátorky ze všech nejduchovnější.

"Citlivá, křehká a bledá tvář básníka, zahleděná kamsi, kam divák nemá přístup, naznačuje básníkovo nenávratné odcizení světu," píše v katalogu k výstavě kurátorka Anna Pravdová.

Šíma podle ní do portrétu vtiskl "předtuchu jeho krátké existence". Drogově závislý Gilbert-Lecomte zemřel v pětatřiceti na infekci z injekční jehly. Zůstalo po něm několik sbírek básní a také textů vykládajících dílo Josefa Šímy. "Posuzovat malířství po malířsku se mi zdá nejtěžší urážkou, jakou lze malíři učinit. Nehledám zásadně v malíři nic jiného než básníka," napsal Gilbert-Lecomte do katalogu k původní pařížské přehlídce Záhada tváře.

Josef Šíma: Podobizna Rogera Gilbert-Lecomta, 1929
Josef Šíma: Podobizna Rogera Gilbert-Lecomta, 1929 | Foto: Musée des Beaux-Arts, Reims, Foto © C. Devleeschauwer

Fotografka s tváří Hamleta

Rekonstrukce této výstavy oduševnělých portrétů, která se odehrála téměř před 90 lety, teď ve Valdštejnské jízdárně patří k tomu nejobjevnějšímu. Josef Šíma ve snaze vystihnout podstatu zobrazovaného člověka zašel nejdále v podobizně americké fotografky Berenice Abbottové, kterou znázornil s holým, zdánlivě průhledným trupem bez rukou i prsů.

Její tvář se zkoseným nosem a krátkým sestřihem vlasů má zvláštní, odevzdaný a současně odhodlaný výraz.

Šímovi se obraz tak líbil, že tvář z obrazu použil ještě jednou pro zobrazení Hamleta na divadelním plakátu. Výstava ale ve své době neměla jen příznivé ohlasy. Jak v katalogu připomíná kurátorka, Šímovy originální portréty se nelíbily Andrému Bretonovi a Louisi Aragonovi, zakladatelům slavné surrealistické skupiny. Aragon prý prohlásil, že Šímovo dílo považuje "za hodně slabé".

Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře

(Pořádá Národní galerie v Praze)
Kurátoři: Anna Pravdová, Petr Ingerle
Valdštejnská jízdárna, Praha, výstava potrvá do 28. července.

Kurátorka dodává, že surrealistům byl obecně portrétní žánr vzdálený a Šímova výstava se navíc konala v době definitivní roztržky mezi surrealisty a členy Vysoké hry. Aragonova slova tak byla možná víc projevem zášti než skutečného hodnocení.

Šímova výstava ve Valdštejnské jízdárně, která patří k nejrozsáhlejším letošním projektům Národní galerie, představuje ještě proslulé malířovy imaginární krajiny s kameny, vejci nebo krystaly.

 

Právě se děje

před 48 minutami

GIBS nezjistila, že by informace z kauzy soudce Sováka vynášeli policisté. Prověřování odložila

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) odložila prověřování úniků informací v kauze soudce pražského vrchního soudu Zdeňka Sováka. Nezjistila, že se některý z policistů dopustil trestného činu. GIBS se záležitostí zabývala od poloviny prosince. Únik informací do médií kritizovala i ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Vinila z něj žalobce, což ale odmítla pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová.

"Vyhodnocením všech získaných materiálů a informací nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu ze strany příslušníka bezpečnostního sboru. Celá věc tak byla uložena ad acta," řekla mluvčí inspekce Ivana Nguyenová.

Benešová v lednu uvedla, že by se GIBS měla kauzou zabývat. Zároveň žádala Bradáčovou o prověření úniků. V případu soudce Sováka obviněného z korupce a ovlivňování soudních řízení podle ní některá média měla přístup k interním informacím.

Benešová také uvedla, že vzhledem k rozsahu a detailnosti informací je pravděpodobnější, že informace unikly záměrně od orgánů činných v trestním řízení. Pražské vrchní státní zastupitelství, jehož státní zástupce Sovákovu kauzu dozoruje, se proti kritice ohradilo. Únik ze spisů ze strany policie pak odmítl i šéf Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek. Mazánek i Bradáčová poukázali na to, že k únikům došlo až poté, co příslušné dokumenty obdržely strany trestního řízení - tedy mimo jiné stíhaní lidé a jejich obhájci.

Soudce Sovák čelí obvinění kvůli tomu, že podle vyšetřovatelů ovlivňoval odvolací řízení a nerozhodoval nezávisle, spravedlivě a nestranně. Počínal si tak údajně zejména kvůli slibům protiplnění od svého přítele, spoluobviněného podnikatele Milana Bíby. Soudce tvrdí, že úplatky nebral.

Zdroj: ČTK
Další zprávy