Anglická slova v češtině jsou totální cringe. Někdy ale mají účel, říká jazykovědec Oliva

„Nedávno jsem si musela vyhledat, co znamená mít na někoho crush,“ svěřila se na internetovém diskusním fóru matka dospívajícího chlapce. A podobné zkušenosti mají jistě nejen rodiče, ale také učitelé nebo kdokoliv, komu už dávno není -náct.

Přestože základy angličtiny už dnes většina lidí ovládá, s použitím cizích slov v češtině si mnohdy neví rady, alespoň pokud už odrostli školním lavicím. „Sice mám maturitu z angličtiny, ale netušila jsem, že u puberťáků je vlastně skoro vše random,“ posteskla si další maminka.

Související

"Jste v Česku, tak mluvte česky." Aneb proč mladí mluví víc czenglish než kdy dřív

Nad neustálým rozšiřováním slovní zásoby o výrazy pocházející z angličtiny kroutí mnoho lidí hlavou. Že k tomu skutečně dochází, nelze popřít. Ne vždy je ale zřejmé, proč se to vlastně děje. Někdy může jít jen o snahu působit co nejvíc „světově“, jak ale vysvětlil známý jazykovědec a vysokoškolský pedagog Karel Oliva, téměř všude na světě je to podobné. „Že se do češtiny dostávají slova z angličtiny, není nic zvláštního a ve skutečnosti jsme na tom ještě docela dobře. Třeba němčina je tímto jevem zasažena daleko víc,“ prozradil Oliva. 

I když to může někdy působit nesmyslně, podle Olivy má přejímání anglických slov často celkem pochopitelné důvody. „Neviděl bych to tak černě, protože v řadě případů to má svůj smysl. Hlavně jde o situace, kdy pro danou věc pojem v češtině zatím neexistuje a potřebovali bychom ho. V dnešní době se neustále objevují třeba různé nové technologie, které české názvy nemají. Když o nich ale mluvíme, musíme je nějak pojmenovat,“ zdůvodnil používání anglicismů renomovaný odborník. 

Novoty zaváděli už Cyril a Metoděj

I když se může na první pohled zdát, že přejímání cizích slov je doménou posledních desetiletí, v historii se to dělo neustále. Jako příklad uvádí Karel Oliva příchod Cyrila a Metoděje, kteří do našich končin přinesli nejen novou víru, ale také písmo. Bylo proto nutné obohatit slovník o pojmy jako například kostel, modlitba nebo škola – a všechna tato slova mají svůj původ v jiných jazycích. 

Alternativou k přejímání anglických výrazů by mohlo být vytváření nových českých slov. O něco podobného se pokoušeli už národní obrozenci, s velkým úspěchem se ale jejich snaha nesetkala. „S nosočistoplenami a podobnými slovy to nejspíš nevzali za úplně správný konec,“ dodal Karel Oliva před Mezinárodním dnem mateřského jazyka, který připadá na sobotu.

Někdy i premiér používá nespisovné tvary

Výskyt cizích slov ale není jedinou změnou, se kterou se musí současná čeština vyrovnávat. Každý jazyk se v průběhu času vyvíjí, a tak se přirozeně upravuje podle potřeb lidí, kteří jím hovoří. Starší generace si určitě vybaví například přechodníky, které dnes v mluvené řeči prakticky nikdo nepoužívá a naučit se je není vůbec jednoduché. 

Dá se očekávat, že podobný osud potká také některé další jazykové jevy. „Takovým typickým příkladem je užití slova ƒƒ‚abychom‘. Stále častěji se totiž říká ‚abysme‘, a to i na místech, kde se jinak mluví spisovně. Všímám si toho třeba u politiků – třeba bývalý premiér Petr Fiala pochází z akademického prostředí, je velmi vzdělaný a mluví kultivovaně. Stejně ale řekne spíše ‚abysme‘ než ‚bychom‘,“ uvedl Karel Oliva s tím, že se domnívá, že právě v tomto případě časem dojde k tomu, že začnou být přípustné oba tvary.

Po vzoru americké firemní kultury se v současnosti některé korporace snaží ve své interní komunikaci plošně zavést tykání, které podle jejich názoru pomáhá na pracovišti navodit přátelskou atmosféru. Někdy se proto ve společnosti objevuje názor, že kvůli globalizaci nakonec tykání a vykání zcela vymizí. Karel Oliva se ale domnívá, že to není příliš pravděpodobné. 

„Většina lidí ví, že angličtina mezi tykáním a vykáním nerozlišuje. Už ale neví, že anglické zájmeno ‚you‘ ve skutečnosti vyjadřuje právě vykání. Angličané byli v minulosti natolik zdvořilí, že vykali všem. Původní tvar tykání tak dnes najdeme možná ve starých modlitbách. Nemyslím si ale, že v češtině něco podobného nastane,“ vysvětlil s tím, že zmíněný zvyk je v české kultuře zakořeněný natolik, že by bylo nesmírně obtížné se ho zbavit. 

Zjednodušení pravopisu nás nejspíš nečeká

Podobně to vidí také s dalšími hypotetickými změnami, které by zejména školáky jistě potěšily. Opakovaně se například objevují debaty o tom, zda by nebylo vhodné zrušit rozlišování tvrdého a měkkého písmene i. Podle Karla Olivy by to ale vedlo spíše ke zmatení. V případě sloves nebo přídavných jmen by například nebylo možné snadno rozlišit rod, a tak by posluchač musel na základě kontextu hádat, o kom nebo čem se právě hovoří. 

„Myslím, že když se to celé generace našich babiček zvládly naučit, určitě to zvládneme i my. Podobné stížnosti totiž většinou přicházejí od lidí, kterým se moc učit nechce. Úplně stejný případ je třeba interpunkce ve větách. Používat třeba čárky podobně kreativním způsobem jako angličtina by ale nefungovalo,“ řekl Karel Oliva. 

Související

Těžší verzi maturity z matematiky zvládli bez chyby. Čeština nám ale nejde, připouští

Odůvodnění není složité. Nesprávné umístění čárky ve větě může zcela změnit kontext. Učitelé jako příklad uvádí větu „Jezte, děti“, která po vynechání čárky dostává zcela jiný význam. Pokud by k takovému omylu došlo třeba ve smlouvě nebo jiném právním textu, komplikace by na sebe nenechaly dlouho čekat. 

„Jazyk by pro nás měl být hlavně nástroj, jak se spolu dorozumět. Že se vyvíjí, je úplně normální. Všechny změny by ale měly sloužit k tomu, aby nám komunikaci usnadnily. Jakmile to vede k tomu, že se část významu ztratí v překladu, je to špatně,“ uzavřel Karel Oliva. 

VIDEO: Jak dostat dítě na střední školu? Nejen na testy z češtiny je třeba se připravit. Video: Aktuálně.cz

Zdroj: autorský text