Představte si tu kombinaci: Anglie sevřená přísnou viktoriánskou morálkou, geny slavného básníka lorda Byrona a do toho mimořádně nadaná mysl jedné dívky. Ada Lovelace prolomila všechny bariéry a už v roce 1842 napsala první počítačový algoritmus, ačkoli počítače ještě neexistovaly, a je všeobecně považována za první programátorku.
Ale popořádku.
Na počátku průmyslové revoluce vznikl prototyp stroje, který by se s trochou nadsázky dal označit za první programovatelný přístroj. Jeho vynálezcem byl anglický matematik a filozof Charles Babbage, jenž jako jeden z prvních přišel s myšlenkou, že složitější matematické výpočty by se měly provádět mechanicky.
S rostoucím vědeckým poznáním přestávaly tabulky, logaritmická pravítka a další pomůcky stačit. Babbage proto hledal efektivnější řešení a o svém počítačovém stroji se poprvé zmínil v dopise z roku 1822, kdy už na něm dva roky pracoval. Netušil však, že v jiné části Anglie vyrůstá sedmiletá dívka, která se jednou stane jeho asistentkou a díky svým znalostem ho možná i předčí. Tou dívkou byla Ada Lovelace.
Matematický génius: Ada Lovelace a její vize budoucnosti
V roce 1822 představil Charles Babbage Královské společnosti v Londýně revoluční vynález - diferenční stroj. Tento přístroj dokázal provádět složité výpočty, a dokonce vytisknout tabulky s výslednými čísly. Babbage jako první přišel s využitím děrných štítků pro zaznamenávání dat, čímž předběhl svou dobu. Ačkoli na vývoj stroje získal státní grant, projekt nakonec ztroskotal kvůli nedostatku financí.
Babbage však neztratil naději a o deset let později se pustil do analytického stroje, který měl být ještě pokročilejší. Obsahoval čtyři základní prvky moderního počítače - procesor, paměť, vstupní a výstupní jednotku. Bohužel ani tento stroj se nikdy nepodařilo dokončit.
Zatímco Babbage usilovně pracoval na svých vynálezech, Ada Lovelace, dcera slavného básníka lorda George Gordona Byrona, se už od dětství projevovala jako mimořádně talentovaná dívka. Vedle hudby ji fascinovala věda a matematika. Ve dvanácti letech se začala zajímat o možnost létání. Studovala anatomii ptáků, analyzovala materiály vhodné pro konstrukci křídel a přemýšlela nad mechanismy, které by člověku umožnily vzlétnout. Její otec by se o tom však nikdy nedozvěděl - rodinu opustil krátce po jejím narození.
Geniální mysl v zajetí viktoriánské výchovy
Matka Ady Lovelace, Annabella Milbankeová, měla ke své dceři poměrně chladný vztah. Přísná viktoriánská výchova jí diktovala pevná pravidla a odstup. Možná se řídila i vlastními obavami - Ada byla nad své vrstevníky mimořádně nadaná, což v té době nebylo u žen běžně akceptováno. Přesto byla jednou z mála viktoriánských žen, které navštěvovaly univerzitu a věnovaly se vědeckému bádání.
Napětí mezi matkou a dcerou ještě vzrostlo, když osmnáctiletá Ada prožila románek se svým poručníkem. Annabella se snažila skandál co nejrychleji ututlat a odvrátit pozornost od rodiny.
Dceřinu lásku k matematice a logice ale podporovala, věřila, že pokud se Ada bude soustředit na vědu, vyhne se dědičnému šílenství, které se podle ní přeneslo od jejího otce, slavného básníka lorda Byrona.
Navzdory matčiným obavám si Ada našla vzory v jiných významných ženách své doby. Nejvíce ji ovlivnila Mary Somervilleová, vědkyně a spisovatelka, která ji přivedla do intelektuálních kruhů. Právě díky ní se Ada seznámila s Charlesem Babbagem, mužem, jenž jí později přezdíval "zaklínačka čísel".
Ačkoliv Babbage Adu otevřeně obdivoval, ona sama se ve svém akademickém světě cítila přirozeněji ve společnosti jiných významných mužů. Mezi její přátele patřili například fyzik Michael Faraday a spisovatel Charles Dickens.
Mezi vědou a společenskou smetánkou
Na rozdíl od stereotypního obrazu uzavřeného vědce, který tráví veškerý čas ve své laboratoři, byla Ada Lovelace aktivní součástí vyšší společnosti. Milovala nejen vědu, ale i umění, zejména hudbu, a pohybovala se mezi aristokraty i intelektuály své doby.
Její vstup mezi britskou šlechtu byl zpečetěn v roce 1835, kdy se provdala za barona Williama Kinga. Díky bohatství a finančním možnostem svého manžela se mohla plně věnovat vědeckým výzkumům a svému zájmu o matematiku.
V roce 1838 byl její manžel povýšen na barona z Lovelace, čímž získala příjmení, pod kterým ji dnes zná celý svět. Z manželství vzešly tři děti: synové Byron a Ralph Gordon a dcera Anna Isabella. Ještě než ratolesti dorostly do školního věku, jejich zvídavá matka - tou dobou se značně podlomeným zdravím - úspěšně zdolala jednu z nejnovějších výzev své krátké kariéry: Mezi roky 1842 a 1843 přeložila do angličtiny článek italského inženýra a pozdějšího premiéra Luigiho Menabrey o Babbageově analytickém stroji. Ve svých dodatcích zdůraznila jeho odlišnost od předchozích mechanických počítadel.
Sázka na budoucnost a osudová prohra
Ada byla přesvědčena, že analytický stroj Charlese Babbage může mít mnohem širší využití než jen obyčejné výpočty. Čísla podle ní neznamenala jen matematické hodnoty, ale mohla být symboly pro jakékoli informace, podobně jako písmena nebo hudební noty. Předvídala dokonce možnost, že stroje jednou dokážou skládat hudbu.
Její vize však sahaly ještě dál. Lovelace toužila vytvořit zařízení schopné předpovídat výsledky legálních sázek, například dostihů.
Jenže její odvážné nápady ji přivedly do finančních potíží. Kvůli dluhům musela zastavit rodinné šperky a její zdravotní stav se začal rychle zhoršovat. V posledních dnech života trpěla silnými bolestmi a nakonec se vzdala jakékoli léčby, přičemž přijala pouze opiáty na tišení bolesti.
V listopadu 1852 Ada Lovelace podlehla rakovině dělohy, bylo jí pouhých 36 let.
