


Od chvíle, kdy se v neděli 15. února 1976 v Brně otevřela země, uplynulo 50 let. Na tramvajovém ostrůvku v Pekařské ulici, naproti nemocnici u svaté Anny, se tehdy propadl chodník. Do vířící kalné vody spadli dva lidé. Jeden z nich měl štěstí a dočkal se záchrany. Ženu, kterou se nepodařilo včas vytáhnout, už nikdy nikdo neviděl. Osud květinářky Marie Bartošové tak zůstal na dlouhá léta záhadou.
Byla neděle krátce před jednou hodinou odpolední. V Innsbrucku právě končily zimní olympijské hry, Československo slavilo stříbro v hokeji. V Brně ale ve 12.50 zazněl poplach: na ulici Pekařská se propadla vozovka. Na místo tak vyrazil velitelský vůz, cisterna a třináct hasičů připravených zasáhnout.
Na tramvajovém ostrůvku se otevřela hluboká jáma. Uvnitř zůstali muž a žena. „Hasiči muže pomocí žebříku vytáhli ven. Pětačtyřicetiletou Marii Bartošovou, která zřejmě chtěla muži pomoci, se již nepodařilo najít. Zmizela v podzemních hlubinách města Brna,“ popsal před časem pro server iDNES.cz mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Mikoška.
Miroslav Šudák se do nemocnice vydal kvůli své ženě. „Byla olympiáda, manžel jel do nemocnice, kde jsem ležela. Autobus měl poruchu, a tak musel tramvají. Když z ní vystoupil, otevřela se mu země pod nohama,“ vzpomínala v roce 2006 v reportáži Lidových novin. Její muž se ocitl asi tři metry pod povrchem, ve studené vodě a písku, zatímco se nad ním dál drolily obrubníky.
Sám Šudák si okamžiky hrůzy zaznamenal: „Stál jsem ve vířící kalné a studené vodě po pás, opíral se rukama o vyhloubenou stěnu.“ Nad sebou slyšel hlasy a volání o pomoc. „Paní, která potom v podzemí zahynula, na něj prý volala, ať se drží,“ uvedla jeho manželka. Její pád ale neviděl – bojoval o vlastní život.
Hasiči zasahovali až do noci. K základně se vrátili kolem půl dvanácté. Pátrání po ženě však bylo marné. Když voda opadla, pracovníci vodáren odtěžili zeminu až do hloubky osmi metrů. Speciální technikou prohledali trasu směrem k modřické čistírně odpadních vod. Po Marii Bartošové však nezůstala ani stopa.
Příčinu neštěstí odhalilo až pozdější vyšetřování. V horní části Pekařské ulice prasklo šestnáctipalcové vodovodní potrubí z roku 1872. Voda začala podemílat podloží, poškodila kanalizaci a pronikla do dosud neznámých prostor pod zemí. Zpod vozovky před nemocnicí odnesla přibližně 300 kubických metrů zeminy a vytvořila rozsáhlou dutinu. Ta se nakonec pod tlakem shora propadla. Zda kolaps urychlila právě projíždějící tramvaj, nebo šlo jen o otázku času, už nikdo s jistotou neprokázal.
Ve vodárnách si toho dne všimli poklesu tlaku v potrubí i snížení hladiny ve vodojemech. Zvýšený přítok do čistírny odpadních vod se však neobjevil, a situace se proto nezdála být naléhavá. Mezitím se pod Pekařskou ulicí vytvářela dutina, která měla podle odhadů objem kolem šestnácti metrů krychlových a hloubku tři až tři a půl metru.
Spis Marie Bartošové zůstal deset let uložen na místní policejní služebně. Následně došlo k jeho skartaci a úřady prohlásily ženu za mrtvou. Teprve v roce 1992, při odstraňování nelegální skládky u kanalizační výpusti na Kšírově ulici, narazili dělníci na lidské ostatky. O půl roku později byla na louce poblíž řeky Svitavy nalezena lebka. Identifikace proběhla až v roce 1994 – podle části kalhot se specificky všitým klínem.
Manžel Bartošové tehdy uvedl, že jeho žena nosila krimplenové kalhoty a kvůli silnější postavě si do nich nechala všít klín, což se shodovalo s nalezenými ostatky. Přesto se objevily pochybnosti. Někteří odborníci zpochybnili, že by se tělo dostalo kanalizací tak daleko, a upozorňovali, že nebyly provedeny testy DNA. Podle nich je možné, že ostatky Marie Bartošová stále leží někde pod Pekařskou ulicí, možná dokonce pod areálem nemocnice.
Tragédie z 15. února 1976 otřásla Brnem natolik, že ještě téhož roku začal systematický průzkum městského podzemí. Obavy z dalších neznámých dutin a starých sklepních prostor přiměly odborníky zmapovat, co se skrývá pod historickým centrem.

Miroslav Šudák obdržel po roce 1989 částku 4 315 korun a 50 haléřů jako náhradu za poškozené věci, ušlý výdělek i odškodné. Součástí měl být i omluvný dopis, který se však v rodinném archivu nedochoval. Šudák zemřel v roce 1993. Událost, kterou přežil, si však do konce života nesl v paměti – i s fotografií, kterou hasiči pořídili při jeho záchraně. Na Pekařské ulici dnes tragédii připomíná pamětní deska z roku 1993. Nenápadná připomínka dne, kdy se pod nohama obyvatel města otevřela země.
Zdroj: HZS Jihomoravský kraj, Lidové noviny, iDNES.cz, Encyklopedie dějin Brna






Írán odmítl americký návrh plánu ukončení války a předložil pět vlastních požadavků, kterými podmiňuje vyřešení konfliktu. Íránské státní televizní stanici to sdělil nejmenovaný představitel íránské bezpečnosti. Agentura Reuters ve středu s odvoláním na také nejmenovaného íránského činitele uvedla, že prvotní odpověď Íránu na americký návrh nebyla pozitivní, ale že ho Teherán nadále zkoumá.



Nejméně 40 procent ruských kapacit pro přepravu ropy je přerušeno, vypočetla agentura Reuters. Je to důsledek ukrajinských dronových útoků. Současné narušení dodávek ropy je nejzávažnější v moderní historii Ruska, jinak druhého největšího vývozce ropy na světě. Moskvu zasáhlo v době, kdy ceny ropy kvůli válce s Íránem rostou a překročily 100 dolarů za barel.



Hokejová Sparta ztrácí sérii s Plzní. Všichni se ale ztrácí v myšlenkách Sparty. Střídání gólmanů, nezvládnuté nájezdy nebo zmatená power play. To vše rozeberou experti v nové epizodě podcastu Bago. Z extraligového play off odbočí i do Vítkovic a k osudu trenéra Václava Varadi.



Letos devadesátiletého Zdeňka Svěráka lze označit za jednoho ze spolutvůrců české kulturní identity. Jeho vliv na to, jak Češi sami sebe vnímají, jak vyprávějí o své historii a jakým humorem reagují na okolní svět, je srovnatelný s odkazem Jana Wericha, „pánaboha humoru“, jak ho sám Svěrák nazývá.


