Nevlídné podzimní počasí, mlha, podvečerní tma a hlavně nepozornost několika železničářů stály před 65 lety za nejhorším železničním neštěstím v české historii. U obce Stéblová na jednokolejné trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi se 14. listopadu 1960 střetl osobní vlak tažený parní lokomotivou s motorákem. Ponořte se do mrazivé rekonstrukce pekla na kolejích.
Poslední minuty
Archivní snímek z rekonstrukce nehody ve Stéblové. Vlak 608 předčasně odjel proti návěsti STŮJ. Při teplotách kolem tří až sedmi stupňů nad nulou se nad nádražím a tratí snesla hustá mlha, která snížila viditelnost na pouhých 30 až 50 metrů. V kombinaci se šerem, slabým petrolejovým osvětlením a tmou bylo podle pozdějších svědeckých výpovědí téměř nemožné rozeznat konkrétní osoby na peronu - v mlze byly vidět pouze nezřetelné obrysy. Tyto podmínky sehrály klíčovou roli při fatálním nedorozumění kolem signálu k odjezdu.
V 17 hodin 35 minut postavil výpravčí Josef Bažant ve Stéblové vlakovou cestu pro vlak 608 na první staniční kolej a pro protijedoucí vlak 653 do odbočky na kolej druhou. O pět minut později, v 17.40, osobní vlak 608 zastavil, konec soupravy se nacházel v bezprostřední blízkosti výpravní budovy. Výpravčí se vrátil do dopravní kanceláře, aby připravil příjezd motorového vlaku 653.
Následovalo drama v mlze a tmě. Starší průvodčí Josef Halva zahlédl záblesk zeleného světla a vyhodnotil jej jako návěst k odjezdu, přestože výpravčí nebyl na peronu. Signál k odjezdu převzali mladší průvodčí a vlakvedoucí Antonín Snítil a strojvedoucí rozjel soupravu, ačkoli odjezdové návěstidlo ukazovalo "Stůj". V mlze s viditelností sotva padesát metrů nebylo možné z dálky spolehlivě určit zdroj světla.