Když bylo Valerii Denysiukové šest let, babička se jí náhodou zeptala, jestli by si nechtěla něco zahrát na piano. A Valerie to zkusila. Byla ještě malá holka, ale čím víc hrála, tím silněji cítila, že je do piana zapálená.
Byl to klasický příběh zázračného dítěte, které ve velmi útlém věku zapsali do hudební školy a pak už to šlo ráz na ráz. S maminkou jezdila po koncertech a soutěžích po celé Ukrajině, vyhrávala první, druhá i třetí místa. V osmi letech například i přes velkou konkurenci zvítězila v soutěži Mladý virtuos ve středoukrajinské Poltavě. V Kyjevě pak nastoupila do specializované hudební školy a vypadalo to, že její kariéře profesionální pianistky nic nestojí v cestě.
Vše se změnilo ráno 24. února. "Když začala ruská invaze, stejně jako celou Ukrajinu nás vzbudily výbuchy bomb. Jely jsme do Lvova a pak dál na Západ," vzpomíná dnes třináctiletá Valerie. "Zavolala mi sestřenice, která pobývala v Praze, a zeptala se nás, jestli nechceme do Prahy za ní. Na Ukrajině to bylo velmi nebezpečné, schovávaly jsme se po sklepech, bály jsme se tam zůstat. A tak jsme se vydaly do Prahy," doplňuje její maminka Viktoria.
V prvotním šoku z války se Valerie nejprve strachovala o život a na hudbu nemyslela. Jakmile se ale dostala do Česka a zařídily si ubytování, Valerie začala přemýšlet, jak v hudbě pokračovat. "Nedokážu si představit, že se vzbudím, rozhlédnu se a vedle mě nebude piano. Chci se stát profesionální hudebnicí," říká. V Česku se proto přihlásila na uměleckou školu, kde si ji poslechli a okamžitě ji přijali.
S maminkou ji velmi potěšilo, jak jsou Češi přátelští. "Jsou také velmi soucitní a chtějí podpořit člověka v tak těžké situaci, jako je útěk před válkou. Podporu cítíme všude," pochvaluje si Valerie, které její český učitel půjčil domů své soukromé elektrické piano. "Nemám ale možnost hrát doma na opravdické piano, jedině ve škole, kde už jsou ale piana dost zastaralá. Je poznat, že mají už leccos za sebou," všímá si Valerie, která nejraději hraje Beethovena a Mendelssohna Bartholdyho.
Tucet škol získá piano, přispět může i veřejnost
Je proto ráda, že se její Základní umělecká škola v Sezimově Ústí přihlásila do projektu Piana do škol, který je dílem Nadace Karel Komárek Family Foundation. Ta prvních osm pianin a tři klavíry zakoupila v září 2020 poté, co je po návštěvě předsedy českého senátu Miroslava Vystrčila na Tchaj-wanu odmítl čínský klient. Nyní 1. prosince odstartovalo druhé kolo sbírky, lidé mohou přispět na piano konkrétní škole nebo mohou darovat bez preference.
Nadace zakoupí ve druhém kole nástroje celkem 12 základním uměleckým školám. Do grantové podpory vybrala školy z devíti krajů, deset usiluje o pianino Petrof téměř za 300 tisíc korun, dvě pak o klavíry typu Breeze stejné značky za více než milion korun. Pro získání nástroje je nutné, aby škola ve sbírce vybrala polovinu z ceny nástroje, zbylou polovinu dorovná nadace. Sama firma Petrof na každý nástroj přidává 50 tisíc.
"Bylo by to super, kdyby se do naší školy podařilo pořídit nové piano. Bylo by úžasné zahrát si na nový nástroj. Zvuk bude jiný, mnohem lepší. A na novém pianu budu cvičit dlouho, protože mě to bude mnohem víc bavit," přiznává s úsměvem Valerie.
Rodiče ze svých dětí profi hudebníky nechtějí
Konkrétně Základní umělecká škola Sezimovo Ústí chce zakoupit pianino za 300 tisíc korun, vybralo se více než 100 tisíc i s příspěvkem od Petrofu. Ivana Zelenková, zástupkyně ředitele školy a také Valeriina učitelka, říká, že na špatnou kvalitu jejich stávajících pian už upozornil i ladič. "Přišel a řekl, že už by to chtělo do těch pian trochu zainvestovat. To je hezké, ale my jsme základní škola a při ceně jednoho klavíru je pro nás opravdu problém ten nástroj jen tak obměnit," upozorňuje Zelenková.
Hudebně talentovaných dětí je podle jejích slov v Česku hodně. Málo z nich má ale podporu doma. Rodiče totiž většinou nechtějí, aby se jejich dítě dalo na dráhu profesionálního hudebníka. "Bojí se, že je to neuživí. Jako koníček fajn, ale vedle toho chtějí, aby dítě studovalo ještě jiný obor. Celkově mám pocit, že je kultura u rodičů spíše na druhé koleji," krčí rameny Zelenková. Mnoho rodičů se také zalekne poté, co vidí, jak je dráha profesionální hudby náročná. "Talent je důležitý, ale zdaleka nestačí. Hudba, to je hlavně velká dřina. Lidé tohle většinou nechtějí akceptovat," dodává Zelenková.
