Praha - Patří mezi nejrozporuplnější osobnosti mezi spisovateli. Miliony čtenářů jeho knihy doslova hltají, jiní mu nemohou přijít na jméno a upozorňují na jeho časté manipulace s fakty, podvrhy a výmysly. Označují ho za demagoga, který si z "oblbování" čtenářů udělal výnosný byznys.
Švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken, muž, který neúnavně shromažďuje důkazy pro svoji teorii, že na Zemi kdysi dávno přistáli mimozemšťané, oslavil 14. dubna osmdesáté narozeniny.
Na tři desítky jeho knih byly přeloženy do 30 jazyků s celkovým nákladem 60 milionů výtisků, vznikly podle nich filmy a televizní seriály.
Vědecké bádání, nebo byznys?
"V Dänikenově případě nejde o bádání, ale o velmi výnosný byznys, který s vědou nemá vůbec nic společného a je postaven na záměrných podvodech," říká vysokoškolský učitel logiky a filozofie Lukáš Novák. Díly švýcarského autora je podle něj zbytečné ztrácet čas.
Vizitka Ericha von Dänikena
Erich Anton Paul von Däniken se narodil ve švýcarském Zofingenu. Po katolickém gymnáziu se Erich vyučil číšníkem a vypracoval na manažera velkého hotelu.
Däniken intenzivně amatérsky studoval archeologii, kosmonautiku, biologii, filozofii a historii.
Již jako hoteliér v Davosu podnikal cesty na záhadná místa naší planety (padesátkrát objel zeměkouli) a pak napsal knihu Vzpomínky na budoucnost. Nikdo ji nechtěl vydat, uspěl až roku 1968 a dílo se stalo bestsellerem. Podle knihy byl natočen stejnojmenný dokumentární film nominovaný v 1971 na Oscara.
Zdroj: ČTK
V březnu 2007 mu Český klub skeptiků Sisyfos udělil zlatý Bludný balvan v kategorii jednotlivců za "matení veřejnosti v oblasti historie, archeologie, medicíny, kosmonautiky a dalších oborů, a zejména za grandiózní nedůvěru ke schopnostem předků".
Při své návštěvě v Praze v říjnu 2007 sám Däniken přiznal, že v minulých knihách objevil vlastní chyby, které také sám zkorigoval. O základní myšlence návštěvy mimozemšťanů však byl tehdy přesvědčen více než na počátku své kariéry. Tvrdí také, že mimozemšťané dříve nebo později opět přijdou. "Měli bychom si s touto myšlenkou alespoň pohrávat," podotkl.
Božští astronauti
Däniken si v podstatě většinu božských výjevů z bible a dalších starověkých textů vysvětluje mimozemskými astronauty. Upozorňuje, že tyto výjevy jsou ve všech těchto knihách podobné – nebesa se za velkého hřmění a ohňů rozestoupí (přistávání, start rakety), na Zem sestoupí "bůh" či "matka", předá lidstvu moudrost, umění a řemesla (vyspělý mimozemšťan) a zase se vrátí ke hvězdám. Dalšími "důkazy“ mají být rakety či skafandry na starých obrazech a jeskynních malbách.
"Dänikenovské 'vysvětlení' starověkých pohanských kultů vlastně není nic jiného než jejich povrchní aktualizace, pouhá změna kulis. Funkce zůstává víceméně tatáž," argumentuje učitel logiky a filozofie Novák. "Inteligentní, technologicky vyspělí a mravně ušlechtilí jinoplanetníci hrají v tomto ohledu vlastně stejnou roli jako starověká božstva: saturují lidskou potřebu transcendentního
smyslu, ovšem jakýmsi bezbolestným, domestikovaným způsobem, takže se ve skutečnosti žádná skutečná transcendence nekoná," míní Lukáš Novák.
Däniken rovněž přisuzuje mimozemšťanům dodnes ne zcela vysvětlené lidské počiny, které podle něj jsou nad síly tehdejších smrtelníků, jimž chyběly dnešní vyspělé technologie – ať již jde o obrovské pyramidy, antické sloupy, obří sochy a obelisky nebo třeba aztécký kalendář či obrazce na planině Nazca. Ostatně tuto planinu označuje za opuštěné letiště mimozemšťanů.
Podle filozofa Lukáše Nováka se v těchto myšlenkách objevuje klasická ideologie pokroku. Dnešní člověk prý automaticky vychází z představy, že žijeme v po všech stránkách "nejvyspělejší" epoše, a špatně snáší jakékoliv větší záhady v minulosti.
"Cokoliv v dějinách, co nelze 'vysvětlit', ohrožuje naši představu naprosté kognitivní nadřazenosti nad minulostí. Ze zajetí současné technologie pak snadno odepisujeme minulé doby jako barbarské, a setkáme-li se s nějakým dokladem jejich skutečné úrovně, snadno si necháme nakukat, že jim někdo musel pomoci," vysvětluje Novák.
Mezi Dänikenovy vlažné příznivce patří například amatérský astronom s padesátiletou praxí Bohumil Ruprecht. "Erich von Däniken mně osobně nevadí. Kdo nechce, tak ať ho nečte, a kdo ho čte, tak se pobaví."
V soudech o tom, kde je pravda, by byl prý opatrný. "Vzpomeňme třeba na Homéra a jeho Iliadu, kde popisuje Tróju jako skutečnou pevnost a život kolem ní. Nikdo nevěřil, že existuje. Nakonec ji amatérský geolog Schliemann vykopal a celý svět byl paf."
Dänikenovi je těžké odolat
Laické veřejnosti se Dänikenovi těžce odolává. V knihách na ně "útočí" stránky nabité informacemi. Je jich takové množství a hemží se to v nich podivnými názvy a termíny, že by jejich ověřování zabralo celé dny a týdny.
Velkou výhodu oproti nim mají odborníci s velkým rozhledem, zejména pak v historii, filozofii a teologii. Ti nejsou při četbě přehlceni fakty, záměrné manipulace většinou odhalí a mohou se přelouskáváním svérázných výkladů naší minulosti jen příjemně bavit. A to je vedle zarytých odpůrců a skalních fanoušků třetí skupina Dänikenovy obce.
Řadí se do ní třeba historik, filozof a spisovatel Vladislav Dudák. "Já jsem se s chutí nechal manipulovat a vnímám to jako přínos," říká s úsměvem. "Od první knihy jsem vedle okouzlení měl i pochybnosti o interpretacích, ale musím podotknout, že Däniken ukázal na spoustu pozoruhodných faktů, o kterých jsem nevěděl, a to pro mě bylo důležité."
Mnohým slovutným vědcům vadí, že švýcarský záhadolog umí tak dobře zaujmout laické publikum. I když ho pak seriózní vědci, kteří s ním odhodlaně bojují, nachytají při lži či manipulaci, jejich protiargumenty zdaleka tak velké a nadšené publikum nemají.
Historik a filozof Vladislav Dudák však v Dänikenovi nevidí žádné nebezpečí a považuje za zbytečné s ním bojovat. "Není to potřeba. Lidé potřebují jak vědu, tak mýtus. A Dänikenův mýtus není škodlivý." Dodává nicméně, že více než Švýcara bychom si měli hledět českého záhadologa, podle něj mnohem lepšího a serióznějšího. "Mám na mysli Ludvíka Součka. Ten dokázal vědu a mýtus propojovat na hlubší úrovni," poukazuje Dudák na spisovatele, který shodou okolností přeložil do češtiny Dänikenovo nejslavnější dílo Vzpomínky na budoucnost.
