Zabila ji jediná kapka. Jak smrt vědkyně navždy změnila práci s rtutí

Psal se srpen roku 1996, když téměř neviditelná kapka třpytivé látky sklouzla po latexové rukavici chemičky Karen Wetterhahnové. Jak moc se chvíle, kdy pipetovala extrémně toxickou organickou rtuť, stane osudovou, si ani nedokázala představit. Pouze jedna malá kapka změnila život nejen jí, ale i celé vědecké komunitě.

Wetterhahnová, která se narodila v roce 1948 v Plattsburghu v New Yorku, už od mládí milovala vědu a byla mistryní ve svém oboru. Nebylo tak velkým překvapením, že právě ona se stala první profesorkou chemie na Dartmouth College.

Chemička se specializovala na toxické kovy – zkoumala, jak ovlivňují lidské tělo a metabolismus buněk, vedla výzkumné projekty, psala desítky vědeckých studií, mentorovala studentky a stala se inspirací pro mnoho mladých vědců. Doma pak zastávala roli maminky dvou dětí a manželky Leona Webba - muže, který ji podporoval ve všem, co dělala.

A v laboratoři pak byla vždy precizní. Nenosila jen ochranné rukavice a brýle, například pracovala také pod digestoří, která odsávala škodlivé výpary. Přesto jedna kapka dimethylrtuti pronikla rukavicí a odstartovala nezvratný osud, přičemž Karen si úniku nevšimla. Uklidila si své pracovní místo a šla domů, aniž by netušila, že toxická látka už začala její tělo nenápadně ničit.

Nemilosrdná diagnóza

Nejprve se objevily drobné příznaky: únava, nevolnost, ztráta chuti k jídlu. Přátelé si mysleli, že chytla nějaký virus ze zahraniční cesty. Ale pak začalo být jasné, že něco není v pořádku. Karen začala zakopávat, mluvila nesrozumitelně a její ruce se třásly. „Vždycky byla tak soustředěná a energická. Najednou padala, jako by byla opilá,“ vzpomínal Leon.

Po měsících vyšetření, zkoumání zdraví celé rodiny a také početných testů konečně přišla diagnóza: otrava rtutí. Chemička proto odstartovala chelatační terapie – léky měly toxiny vyvést z těla, které si však s chemikálií už nedokázalo poradit. A tak v únoru 1997 upadla do kómatu a 8. června 1997 zemřela.

Jedna kapka, jasný budíček

Karenina smrt byla tragická, ale rozhodně ne zbytečná. Ukázala světu, jak nebezpečná rtuť je – jak může do těla proniknout i přes latexovou rukavici za pouhých pár sekund a devastovat tělo postupně a nepozorovaně. Díky jejímu případu se tak laboratorní bezpečnost zásadně změnila: vědci dnes nosí dvojité rukavice, včetně odolných laminátových, a pracují s toxickými látkami s maximální opatrností.

A přestože Karen byla známou vědkyní a díky ní změnili standardy bezpečnosti, mimo laboratoř byla známá spíše jako laskavá matka a partnerka. Její domov byl plný smíchu, hudby a domácích zvířat, v zahradě pak pečovala o rostliny, u bazénu pořádala sousedské oslavy a vždy nacházela čas pro děti. „Nikdy jsme nevěděli, že je světově proslulá vědkyně,“ vzpomínala sousedka. „Byla prostě maminkou,“ dodala.

Časem se Wetterhahnová stala symbolem odvahy a vědecké integrity. V Dartmouthu po ní pojmenovali stipendia, ocenění a vědecké sympozium, a Národní institut pro environmentální zdraví pak založil každoroční ocenění Karen Wetterhahn Memorial Award pro mladé výzkumníky. Její smrt varovala svět před nebezpečím „neviditelných“ chemických látek a vedla k zásadnímu zlepšení laboratorní bezpečnosti. Ed Dudek, který s ní pracoval, vše shrnul slovy: „Ta nehoda byla budíček. Dnes si jsme plně vědomi všeho, co děláme.“

A tak její odkaz žije dál. A její příběh je připomínkou, že i jedna jediná kapka může změnit celý svět vědy.

Zdroje: Mental Floss, LA Times, Wikipedia