Zlaté Hory hostily mistrovství světa po 14 letech. Za tu dobu v Údolí ztracených štol, kde se soutěž odehrávala, přibylo několik tematických budov. Sotva na místo přijíždíme, všude kolem nás se v horkém letním vzduchu mihotají vlajky všemožných států. Své zastoupení tu mají Norové, Švédi, v dáli vidíme vlajku Japonska, a dokonce přicestovali i Jihoafričané, Kanaďané a Novozélanďané.
Je teprve první den soutěžení a v celém areálu se to hemží účastníky i diváky, kteří přišli zlatokopy podpořit. Do soutěžních "claimů", jak se říká závodním stanovištím, v nichž se zlato rýžuje, letos nastoupilo 19 zemí a pětistovka účastníků. Podle organizátorky Zuzany Hrubé trvaly přípravy mistrovství světa rok.
"Komunikace s celým světem je náročná. Řešíte registrace, nevíte, kolik účastníků skutečně dorazí, prostory pro ubytování, stravování a celkovou organizaci závodů," popisuje a druhým dechem vyzdvihuje pomoc města Zlaté Hory. Ona sama se rýžování zlata věnuje už dekády, ke koníčku ji, stejně jako mnohé další účastníky, přivedl western, který se historicky se zlatou horečkou pojí. Nyní už několik let vede Klub moravskoslezských zlatokopů a v minulosti sama působila jako rozhodčí na evropském šampionátu.
Mezitím už rozhodčí plní kbelíky jemným i hrubým pískem. Cílem soutěže je vybrat nejrychlejší soutěžící v rýžování zlata. Kategorií je několik: muži, ženy, junioři, děti a veteráni spadají pod jednotlivce. Účastní se i týmy - dvojčlenné, tříčlenné a pětičlenné. Princip nicméně zůstává stejný, vždy je potřeba vybrat tři nejlepší z každé kategorie.
Každý soutěžící dostane zmíněný deseti- až patnáctikilový (pro dospělé) kbelík s pískem, v němž se nachází určitý počet zlatinek. Nikdo kromě zlatiče, který je do kbelíků umisťuje, však neví přesný počet. Po odstartování je cílem vyrýžovat pokud možno všechny zlatinky v co nejkratším čase. Za každou ztracenou se přičítají tři trestné minuty. Dohromady se vyrýžuje několik desítek gramů ryzího 24karátového zlata původem z Itálie. Oproti tomu rukama závodníků projde až 70 tun písku.
Neočekávaná návštěva z Jižní Afriky
Na mistrovství světa nesměla letos chybět ani Daniela Múčková, jde totiž už o její 25. sezonu. Všichni účastníci šampionátu mají zkušenosti, a tak jde během závodů především o štěstí. "Když v rychlosti špatně zatřesete pánví, zlato se vyplaví i s pískem. Kvůli mokrým rukám mi jednou ujela pánev a vysypala se mi do vody nebo jsem vyrýžované zlatinky vkládala do ampulky a ta mi otevřená opět spadla do vody," popisuje Slovenka, kterou rýžování pohltilo už během studií na vysoké škole v Košicích, když studovala hornictví.
Rýžovat se naučila během praxe v dole v Hodruši-Hámroch na středním Slovensku. Múčková také několik let pracovala v kamenolomu, kde měla na starost trhací práce s výbušninami. Z mistrovství světa si přivezla už 15 medailí, k tomu několik dalších z mistrovství Evropy, a po celém světě se účastnila soutěží, v nichž získala několik desítek vítězství.
Atmosféru místa si Danka Múčková pochvaluje. Není pravidlem, aby se mistrovství světa v rýžování zlata konalo v prostředí, které je s těžbou vzácného kovu historicky spojeno. Jiné země mají závodiště mobilní - například přivezou claimy na fotbalové hřiště. Zlaté Hory se skutečně zdají být pro šampionát jako stvořené. Ostatně soutěže v rýžování se tu pořádají běžně.
Zatímco někteří účastníci dávají přednost pomalejšímu tempu, jiné - třeba Danielu Múčkovou - baví adrenalin, který je s co nejrychlejším rýžováním spojen. V prvních kolech nejde ani tak o rychlost jako o preciznost. I s horším časem je tedy možné stále vyhrát. Náročnějším se závodění stává až v užších výběrech, kde se časy z obvyklých tří minut na kbelík zrychlují. Rekordmani jsou schopni vyrýžovat plný kbelík písku i pod minutu. Nejrychlejší čas z letošního mistroství patří Ferimu Küfferovi ze Slovenska, který ve veteránské kategorii dokázal nalézt 11 zlatinek za minutu a 25 vteřin.
Početnou reprezentaci měla na letošním šampionátu i Jihoafrická republika, odkud přicestovalo několik desítek závodníků. Diváci tak mohli v claimu pozorovat při rýžování třeba i jihoafrického ministra pro kulturu, sport a rekreaci Fidela Mlomba, pro něhož bylo mistrovství ve Zlatých Horách zároveň i závodní premiérou. Ačkoliv Česko navštívil poprvé, našel tu jistou podobnost s provincií Mpumalanga, kde působí - od lokální těžby zlata a zemědělství až po turismus, který je pro Zlaté Hory klíčový. Kromě mistrovství světa lákají turisty i na nedaleké zlatorudné mlýny a Poštovní štolu.
První místo obhájil svéráz v cylindru
Jedno kolo závodu trvá i s organizací účastníků asi 20 minut. Závodníci zrovna stojí u budky, kde se počítají zlatinky, a tak se dáváme do řeči s rozhodčím Tomášem Valečkem. Svérázný tramp s cylindrem a růžovou košilí vypráví, jak se stát rozhodčím v rýžování zlata. Byť praxe není nutně stanovená, důležité je o rýžování něco vědět. Že Valeček zkušenosti skutečně má, dokazuje jeho více než dvacetiletá závodnická kariéra. Stejně jako Daniela Múčková si i Valeček pochvaluje atmosféru, která na závodech vytváří permanentní přátelství. Snad všichni se tu totiž znají.
"Hlavní skrutátor a ředitel soutěže, pochopitelně, kvůli objektivitě nemohou soutěžit. Šéf rozhodčích a rozhodčí se ale závodění účastnit mohou. A mistrovství světa si přece nemůžu nechat ujít!" směje se Valeček. Jak dodává, jedno kolo už má za sebou a postoupil. Z různých soutěží si v minulosti přivezl na dvacítku medailí a obhájil i titul mistra Evropy v roce 2021.
Tomáš Valeček nakonec vyhrál první místo v kategorii rýžování s tradiční pánví. Při závodech se totiž častěji používá plochá, které se běžně přezdívá "gramofon". Disciplíny se účastní muži i ženy. Devět z deseti zlatinek Valeček vyrýžoval za tři minuty a 10 vteřin, kvůli jedné ztracené zlatince se mu ale přičetly tři minuty. Na vítězství to však stačilo, jeho partnerka Hana Durdová se ve stejné kategorii umístila na třetím místě (s časem 04:14). Stejně jako Valeček i ona ztratila jednu zlatinku. Na čtvrtém místě se pak s devíti zlatinkami umístila Daniela Múčková (čas 04:41). Kompletní výsledky všech kategorií je možné vidět na tomto odkazu.
"Tradiční pánev je pro mě prestižní záležitostí. Rýžovat s ní je nepřekvapivě o praxi a zvyku. Důležité je ale i štěstí. Každé zlato, písek i štěrk se chovají jinak," shrnuje Tomáš Valeček svůj úspěch s tím, že letošní italské zlato mělo větší tendenci se vyplavit z pánve. "Koneckonců jsme rádi, že zlatá medaile zůstala doma v Česku," dodává.
