"Já jsem člen činohry Národního divadla moravskoslezského. Já hraju Shakespeara a Gogola. Já jsem nestudoval konzervatoř, aby se ze mě v nejlepším věku stal youtuber," říká v prvním dílu internetového seriálu sKORO NA mizině herec Vladimír Polák. Reaguje tak na nápad producenta ostravského Divadla Mír Alberta Čuby, který chce finanční tíseň scény v době karantény řešit tím, že budou herci účinkovat v improvizovaných představeních vysílaných na YouTube.
Satirický seriál režiséra Vladimíra Skórky existenční nejistotu divadelníků nejen vtipně glosuje, ale zároveň se ji snaží řešit. Pilotní epizodu tvůrci natočili bez honorářů a teď čekají, jestli jim diváci pomocí QR kódu umístěného na konci videa přispějí na pokračování i na živobytí. Nejde navíc o úplnou fikci, protože hereckému obsazení dominuje uskupení Tři tygři, které skutečně vystupuje ve vítkovickém Divadle Mír a skutečně organizuje živé streamy svých improvizací, aby kvůli koronaviru úplně nepřišlo o příjem.
Otrávené výrazy herců ohrnujících nos nad youtubery už ale podle Třech tygrů, tedy Alberta Čuby, Štěpána Kozuba a Robina Ferra, byly pouze uměleckou licencí režiséra. "Ve skutečnosti jsme se hned druhý den po zavření divadla nadšeně pustili do práce. Rozjeli jsme živé streamy, u kterých diváci mohou psát do diskuse návrhy témat, my z nich pak některá vybereme a před kamerou na ně improvizujeme," přibližuje Čuba.
Kozub doplňuje, že improvizace je vždycky skok do neznáma, při němž herci zažívají velký adrenalin. Nabízí se ale otázka, jestli Třem tygrům při internetových improvizacích nechybí okamžitá zpětná vazba od publika, díky které by věděli, čemu se lidi smějí a čemu vůbec. "Paradoxně býváme ještě uvolněnější než na jevišti, protože když před sebou v hledišti vidíte 150 diváků, může vás přepadnout nervozita, která pak někdy brání kreativitě. Před kamerou tohle napětí opadá," uvažuje Ferro.
"Navíc spolu improvizace děláme už čtyři roky, takže to není taková křeč, jako kdyby se sešli herci, co spolu nikdy dřív nehráli. Máme za sebou asi 50 představení, kdy nám diváci nadhazovali témata přímo v divadle, takže jsme už zjistili, co funguje a co ne. Naučili jsme se na sebe vzájemně reagovat a dobře víme, kdy radši máme zmizet ze scény, protože jsme trapní," dodává Čuba.
Díky Třem tygrům si odpočinou od náročných představení
Přiznává, že témata, která jim přináší internetové obecenstvo, bývají občas "trochu hardcore". "Témata typu vyšetření u gynekologa trochu zavání kanálovým humorem a do situací jako muslim potká Ježíše bychom nejspíš radši vůbec nešli," uvažuje Čuba. "Já osobně bych do toho muslima s Ježíšem třeba šel," nesouhlasí Kozub. "A já bych šel klidně i do toho gynekologa, takže se mě na můj názor radši nikdo neptá," směje se Ferro.
"Sám nemám rád, když se tvůrci divákům snaží dávat najevo, že jsou chytřejší než oni a že jsou hloupí, pokud nějakému vtipu nerozumí. Tohle od komedie nechci. Humoru podle mě nesmí chybět lidskost a nemusí v něm vždycky jít o hledání nějakého rafinovaného podtextu nebo skrytého významu," myslí si Kozub a dostává se k důvodu, proč improvizační skupina Tři tygři vůbec vznikla. Herci si totiž chtěli odpočinout od náročnějších a vážnějších inscenací, které Divadlo Mír v běžném provozu uvádí.
"Klasická divadelní představení milujeme, ale musíte na ně pečlivě zkoušet, z velkých dramat často míváte trému a Tři tygři jsou v tomhle režimu taková očista," popisuje Ferro. "Při improvizacích Třech tygrů blbneme a děláme lidovou taškařici. V Divadle Mír jsme ale hráli i hořké komedie jako Bůh masakru nebo klasické komedie typu Lakomec od Molièra. Intelektuální humor ovšem vyžaduje delší přípravu a do improvizací se dostává dost těžko," upozorňuje Čuba.
Že se divadelní herci dokážou uvolnit, ostatně Tři tygři dokazují i tím, že pro ně fungování na YouTube není nouzovou sezonní záležitostí. Svůj kanál si tam založili už před více než třemi lety a pravidelně na něj přidávají zábavné skeče, u kterých se baví přes 94 tisíc odběratelů. Ve scénkách herci vystupují třeba v rolích sexuálních robotů nebo ňoumů, kteří se snaží zapůsobit na dívky při speed datingu. Drtivá většina videí se statisíci zhlédnutí navíc opět vzniká improvizací, bez předem připravených dialogů.
Na YouTube své nápady nemusí před nikým obhajovat
"Od kolegů z oboru jsme slýchávali, že herci z Ostravy těžko můžou vytvářet obsah, který by měl na internetu a sociálních sítích nějaký větší dosah. Říkali nám, že jestli chceme něco podobného dělat, musíme se odstěhovat do Prahy. Cítím zadostiučinění, že se nám to podařilo vyvrátit," pochvaluje si Kozub, který je známý třeba i z televizního filmu Dukla 61, ze seriálu Místo zločinu Ostrava nebo z hokejové Lajny.
"Dlouho jsme se své nápady snažili dostat do televizních stanic nebo internetových televizí, ale vždycky jsme narazili na hradbu lidí, před kterými jsme se museli obhajovat, kteří nám do toho začali kecat, a všechna jednání nakonec ztroskotala. YouTube nám v tomhle poskytl nezávislost, protože až divák rozhoduje, co je dobré a co ne," vyzdvihuje Čuba.
Tři tygři YouTube berou jako další možnost, jak se dostat k lidem. A věří, že ve chvíli, kdy divadla po karanténě zase otevřou, budou mít lepší startovní čáru, protože mezitím získají nové diváky na internetu. Částku 700 tisíc korun, kterou ve fiktivním seriálu sKORO NA mizině vybrali za jedno živé vysílání, ve skutečnosti získali až po měsíci pravidelného streamování.
"Někomu to může připadat jako moc peněz, ale ani zdaleka to nedosahuje příjmů, které jsme předtím měli ze vstupného. Ty se měsíčně pohybovaly kolem milionu a půl korun. I tak nám ale všechny finanční dary moc pomohly. Herci díky tomu nepřišli o honoráře, daří se nám pokrývat náklady na naši současnou produkci a jsme schopni udržet i divadlo jako takové," říká Čuba. "Já jsem navíc dostal od jednoho fanouška zadarmo licenční klíč na počítačovou hru ze Steamu," chlubí se Ferro.
Řádu statisíců podle Třech tygrů dosahuje i suma, kterou jim příznivci věnovali na realizaci dalších dílů seriálu sKORO NA mizině. Zdá se tedy, že se loď ostravského Divadla Mír zatím nepotápí a herci mají důvod k optimismu. Z pozitivních řečí o tom, že je karanténa příležitost, aby se lidé podívali sami do sebe a došli k nějaké sebereflexi, si přitom v už zveřejněném pilotu dělají legraci.
"Pokud karanténa někomu pomůže, je to hezké, ale já třeba vůbec nevím, co to znamená najít cestu sám k sobě. Moje jediná cesta je teď z divadla domů a zpátky," zamýšlí se Kozub. "Já jezdím do Míru na kole a u toho se dusím, protože se mi přes roušku blbě dýchá," reaguje Ferro. "Já jsem to vyřešil tak, že když chci jít na procházku, obleču se do sportovního a můžu zůstat bez roušky," radí kolegovi Kozub. "Jak už řekl jeden myslitel, žijeme v době, kdy všichni o všem strašně žvaní. Důkazem jsou kecy o smyslu karantény a ostatně i tenhle náš rozhovor," ukončuje improvizaci Čuba.
