V červenci a srpnu se řada herců a muzikantů, například Tomáš Klus, Iva Pazderková či Jirka Macháček, vymezila vůči spolupráci s vydavatelstvím Mafra a vystupování na akcích jištěných penězi Andreje Babiše. Vás nelákalo zaujmout pevnější stanovisko? V minulosti jste sám premiéra kritizoval.

Hodně jsem to zvažoval, ale nakonec mi přišlo lepší dobrovolně nevyklízet pole. Andrej Babiš není jediný majitel vydavatelství (Andrej Babiš vložil v roce 2017 akcie svých firem Agrofert a SynBiol kvůli zákonu o střetu zájmů do svěřenských fondů, pozn. red.), ke kterému mám výhrady. Jsou tu i jiní majitelé, kteří například výrazně podporují Miloše Zemana, jenž mi na politické scéně vadí víc. A dokud mě v médiích necenzurují, tak do nich chci chodit a říkat svoje názory. Nerad bych, aby to dopadlo tak, že všichni vyklidí pole a v novinách zůstanou jen příznivci dotyčného Andreje. To by pak byla ještě větší masírka.

Takže místo radikálních gest o problémech raději mluvíte?

Přijde mi důležité mít rozdílné názory a nebát se je pronášet třeba i na "půdě nepřítele". Čím víc totiž vnímáme společnost jako rozdělenou, tím rozdělenější ve skutečnosti je. Proč se nebavit o politice s příznivci Andreje Babiše, Tomia Okamury nebo Miloše Zemana? Je to mnohem lepší než diskutovat s někým, kdo je ve stejné sociální skupině. S ním se maximálně poplácáte po zádech. Je důležitější snažit se vysvětlit bez urážek protistrany svoje postoje, vyslechnout si protiargumenty a zůstat otevřený vůči opačným názorům a lidem, se kterými třeba nesouhlasíte.

Jak se vlastně změnil váš vztah s fanoušky za tu dobu, co jste před deseti roky s muzikou začínal? Vadí jim, když máte jiný názor než oni?

Mám dojem, že tady panuje vyděšená atmosféra. Lidi raději nemluví o ničem, aby jeden druhého neurazili. To asi není úplně dobré znamení. Dřív se člověk kvůli jinému názoru neurazil, teď to všichni berou osobněji a vedou boje, které ani nejsou jejich. Asi potřebují za něco bojovat. Dřív byla politika výsadou těch nahoře, kteří byli pro ostatní "ti stejní hajzlové", zatímco dneska se lidi perou za jednotlivé strany a panuje mezi nimi větší agrese.

Související

Pazderková: Děsí mě Babišovo skupování nás všech. Byla jsem pokrytec, Klus mi otevřel oči

Může v téhle situaci písničkář lidem dát nějaké řešení či názor? Sám jste se o to v rámci tzv. Xindlovin, které reagovaly na aktuální události, pokoušel.

Těžko říct. Lidem se často líbí názor, jen když je stejný jako ten jejich. Dopředu vědí, co chtějí slyšet. Netuším, jestli se povedlo písničkou z Xindlovin někoho ovlivnit. Na druhou stranu jsem se aspoň vypsal z politických témat a už se k nim tolik nevracím. Na desce je lepší mít obecnější skladby, které budou fungovat i po pěti letech. Tím nechci říct, že budu zpívat jen o lásce a sluníčku, ale pokud složím píseň o morálce či politice, rád bych v ní poukazoval na obecnější principy než na konkrétní kauzy a politiky.

Byl jste jedním z mnoha zpěváků, kteří se objevili ve společné skladbě Cizí zeď, kterou Kazma prezentoval ve své poslední One Man Show. Jak ke spolupráci došlo?

S Kazmou se známe dlouho, kdysi dávno jsme spolu i spolupracovali. Řekl mi, ať s ním nazpívám písničku pro BESIP, aby se nestávalo, že u autonehody zastaví každý desátý řidič. Coby bývalá oběť autonehody vnímám tyto věci jako důležité a to byl vlastně důvod, proč jsem do toho šel. Akorát mi přijde, že text se tolik k autonehodám nevztahuje, což je trošku škoda.

Co si o celé kauze mezi Kazmou a Marešem myslíte?

Podepsal jsem smlouvu o mlčenlivosti, takže o tom vlastně nesmím mluvit.

Související

Kazma odhalil pozadí prohrané sázky s Marešem. Byla to připravená kampaň, tvrdí

1:13

Hudební průmysl kvůli internetu nezkrachuje

V jednom rozhovoru jste řekl, že nahrát a vydat desku dneska může už úplně každý. I právě proto mě překvapuje, že stále fungujete pod velkým vydavatelstvím. Neláká vás dělat si to celé po svém?

Prodeje desek jsou dnes tak malé, že i když máte zlatou, zaplatí se vám zhruba náklady na její nahrání. Z byznysového pohledu je skoro jedno, jestli jsem pod velkým vydavatelstvím, nebo pod vlastním labelem. Díky vydavatelství si sejmu z beder některé povinnosti, jako jsou propagace nebo distribuce. Managování kolem kapely ale věnuju víc, než bych si sám přál. Řeším nahrávání desky, fotky na její obal, videoklipy i organizaci koncertů. Na druhou stranu to jinak ani neumím, mám takovou vlastnost, že musím mluvit do všeho.

Jak moc se hudební trh od roku 2008, kdy jste vydal debut, změnil?

Nezažil jsem dobu, kdy prodeje byly opravdu velké, takže nebudu brečet, jak se desky málo prodávají. Debutu Návod ke čtení manuálu jsem prodal třeba deset tisíc kusů, ale písničku Anděl si z Uložto stáhlo během prvního týdne třeba 130 tisíc lidí. Mohl bych na to i nadávat, ale zároveň mi to udělalo velkou propagaci. Doufám, že si lidi co nejdříve zvyknou na služby jako Apple Music či Spotify a že se tyto portály dohodnout s vydavatelstvími a budou umělce lépe finančně ohodnocovat. V zahraničí už muzikanti mají větší tržby ze streamování než z prodejů desek. Nebojím se, že by hudební průmysl kvůli internetu zkrachoval.

A co vám v muzice vydělává peníze?

Koncerty. Četl jsem v jednom rozhovoru, že si kluci z Metallicy stěžovali, že desky se už neprodávají a musejí zase jezdit koncerty, což mi vlastně přišlo absurdní vzhledem k jejich stamilionovým prodejům po celém světě. Mám tu výhodu, že jsem začal relativně pozdě a na koncertování jsem zvyklý. Člověk musí jezdit a musí koncertovat. Dřív platilo, že koncerty byly propagace pro desku, dnes to je přesně naopak.

Na nové desce Sexy Exity zpíváte v jedné skladbě o muzikantech, kteří "sešli z cesty, ocitli se v pasti ve zlatém pokoji a kolem sebe mají mříže". Míříte tím i sám na sebe?

Písnička Trochu slávy vznikla pro filmový muzikál z mediálního prostředí, který se bohužel nepodařilo natočit, a byla provázaná s dějem. O podobném tématu bych jinak psal obecněji. Nemyslím si, že něco podobného prožívám. Dávám si pozor, aby se mi v životě nestalo, že budu hrát jen ze setrvačnosti pro peníze. Muzika mě musí pořád bavit, protože pak bude bavit i lidi kolem mě.

Před deseti roky se vám podařilo prosadit se díky skladbě na webu Bandzone a hudebním soutěžím, které jste včetně Porty vyhrával. Dneska k úspěchu často stačí vydat dobrý klip na YouTube a tohle všechno "martyrium" odpadá. Máte podobný pocit?

Natočit opravdu dobrý videoklip stojí hodně peněz, takže vyhrávat talentové soutěže mi tehdy přišlo snazší. Díky výhře na Portě jsem třeba získal velkou publicitu. Tenkrát jsem se vlastně prosadil taky díky internetu, pořadatelé se mi začali ozývat až díky webu Bandzone, kde jsem měl nejhranější skladbu roku, a hodně koncertů jsem odehrál právě na základě této písničky. A neměl bych tak úspěšné videoklipy, kdyby moje věci nehrála rádia. Ještě pořád to jsou propojené nádoby a případů, kdy se klip stane sám o sobě virálem, není tolik.

Na internetu se dnes může prosadit každý, a právě proto je na něm vysoká konkurence. Je hezké mít úspěšný klip na YouTube, ale musí to fungovat i naživo. Jedna písnička na internetu pořád není dostatečný důvod zvednout zadek a jít na koncert.