Mistrovské technické dílo

Vzducholoď pojmenovaná po říšském prezidentovi Paulu von Hindenburgovi byla ve své době považována za vrcholné technické dílo. Poháněly ji čtyři dieselové motory a dokázala letět rychlostí až 135 km/h. Původně měla být plněna heliem, kvůli vojenskému embargu Spojených států, které patřily k hlavním světovým producentům tohoto plynu, ale museli němečtí konstruktéři projekt pozměnit.

Nakonec použili vysoce hořlavý vodík, který byl sice dostupnější a levnější, ale zároveň i smrtelně nebezpečný. Přestože si byli vědomi rizik, o bezpečnosti stroje nepochybovali. O tom ostatně svědčí i fakt, že stroj měl na palubě také kuřárnu, kde si cestující mohli zapálit cigarety, doutník nebo dýmku. 

Impozantní rozměry i nevídaný luxus

Vzducholoď Hindenburg ohromovala svými impozantními rozměry i luxusem. Na délku měřila 245 metrů, průměr trupu činil 41 metrů, pojmout zvládla až 61 členů posádky a 72 pasažérů, kteří si mohli užívat nebývalý komfort. K dispozici měli sprchy, společnou jídelnu i promenádu. Vzducholoď provedla celkem 63 letů, v provozu však byla jen 14 měsíců.

Související

Výbuch atomovky i potopení Titaniku. Na síti ožila historie

Za 34 sekund bylo po všem

Na poslední cestu se Hindenburg vydal 3. května 1937, na palubě bylo 97 lidí. Cesta z Frankfurtu na východní pobřeží Spojených států měla trvat dva a půl dne. Kvůli silnému protivětru nad Atlantikem ale nabrala vzducholoď skoro 12hodinové zpoždění.

Na letišti Lakehurst v americkém státě New Jersey tou dobou zrovna zuřila bouřka, a tak se přistání odkládalo. Hindenburg se proto vrátil až o dvě hodiny později, silný a neustále se měnící vítr ale situaci komplikoval dál. Při přistávacím manévru se proto kapitán Pruss pokusil ostrou zatáčkou postavit vzducholoď proti větru. Když se přibližoval ke kotvícímu stožáru a posádka se chystala ke spuštění hlavního uvazovacího lana, vyšlehly náhle ze vzducholodi plameny. Hindenburg shořel ještě dřív, než dopadl na přistávací dráhu, za pouhých 34 sekund. V ohnivém pekle zahynulo 13 pasažérů, 22 členů posádky a jeden člen pozemního personálu. Zbylých 62 osob jako zázrakem přežilo.

Sabotáž či úder blesku?

Jednu z nejhorších leteckých katastrof mohli prakticky v živém přenosu sledovat lidé po celém světě. Zkáza se totiž odehrála před zraky stovek přihlížejících, včetně novinářů.

Jedním z přihlížejících byl i rozhlasový reportér Herbert Morrison, který přílet vzducholodi komentoval pro chicagské rádio WLS. Katastrofa jím otřásla, ale nezastavila. "Vzplála! Hoří a havaruje! Havaruje strašně! Ach, můj bože! To je strašné, to je jedna z nejhorších katastrof na světě… To je… je to strašná havárie," chrlil do éteru.

O příčinách katastrofy se dlouhá léta vedly dohady. Objevila se řada teorií: od nedbalosti pozemního personálu přes blesk až po spiknutí, které mělo ranit německou hrdost. S největší pravděpodobností je však na vině výboj statické elektřiny mezi kostrou a obalem vzducholodi.

Zkáza Titanicu nebes, jak se Hindeburgu přezdívá, předznamenala konec éry vzducholodí. Do té doby se považovaly za budoucnost dálkových letů, ale důsledkem katastrofy ztratila veřejnost v tento způsob přepravy důvěru.